Jak nastavit expozici, abyste nepřišli o detaily Měsíc je mnohem jasnější, než se zdá, a automatický režim fotoaparátu ho téměř vždy přeexponuje. Přepněte do manuálního režimu a nastavte citlivost ISO na nejnižší hodnotu, obvykle 100 nebo 200. Čas závěrky volte mezi 1/125 a 1/250 sekundy – při delším čase se Měsíc díky zemské rotaci začne pohybovat a snímek bude rozmazaný. Clonu nastavte na střední hodnotu, kolem f/8, abyste dosáhli maximální ostrosti objektivu. Pokud je snímek příliš tmavý nebo světlý, upravte čas závěrky o krok nebo dva.
Co se týče oblečení, v Miláně vládne městská elegance smíchaná s fotbalovým šílenstvím. Ale nezapomeňte, že San Siro je otevřený stadion a večer tam fouká od Alp – čepice a šála jsou povinnost i v květnu. V Mnichově zase bývá pod střechou příjemně, ale přechody mezi sektory jsou venkovní. Pokud přijdete jen v tričku, v chladném březnovém večeru vám zima rychle připomene, že podhůří Alp je nevyzpytatelné. Vyplatí se vrstvit, a to i v létě, protože klimatizace v Aréně umí být rafinovaně studená.
Pro ostrý snímek je naprosto nezbytný stativ. I sebemenší pohyb ruky způsobí rozmazání, protože i při relativně krátkém čase závěrky se projeví chvění. Pokud nemáte stativ, položte fotoaparát na pevnou podložku, jako je zeď nebo střecha auta. Dále vypněte stabilizaci obrazu, pokud ji máte zapnutou – při focení na stativu může naopak způsobovat mikro-rozechvění. Ostřete manuálně na nekonečno a poté jemně dolaďte pomocí živého náhledu, dokud nejsou okraje kráterů ostré.
Další možností je sušit bylinky svázané do svazků a zavěšené hlavou dolů. Tato metoda je dobrá pro rozmarýn, tymián nebo levanduli. Svazky by neměly být příliš husté, aby mezi stonky proudil vzduch. Přes ně můžete dát papírový sáček s otvory, který ochrání bylinky před prachem a světlem. Sušení trvá obvykle 5 až 14 dní, podle druhu a tloušťky stonků. Bylinky jsou hotové, když listy šustí a snadno se drolí.
Pozor na časté chyby: mnoho lidí skladuje ořechy v otevřeném sáčku na kuchyňské lince, kde je teplo a světlo. Jiní je nechávají v igelitovém obalu z obchodu, který není uzavíratelný. Další se zase spoléhají na to, že když ořechy rozmixují, vydrží stejně jako celé kusy. To je omyl – mleté ořechy žluknou ještě rychleji, protože mají větší povrch. Pokud je potřebujete nadrtit, udělejte to až těsně před použitím.
Chybou je sušení v mikrovlnné troubě – bylinky se sice usuší rychle, ale ztratí téměř všechno aroma. Podobně nevhodné je sušení na radiátoru, kde je příliš velké teplo a suchý vzduch, který bylinky „spálí”. Také se vyvarujte sušení bylinek venku, kde je může potrápit déšť nebo hmyz.
Když se řekne San Siro, vybaví se vám mohutné spirály a syrová atmosféra, která vás chytí za límec hned u turniketů. Allianz Arena zase působí jako vesmírná loď, která přistála uprostřed bavorských luk. Oba stadiony jsou architektonické skvosty, ale každý vyžaduje jiný přístup, pokud chcete zážitek vytěžit na maximum. Než si koupíte lístek, měli byste vědět, jak se v každém z nich pohybovat, co si obléct a hlavně – jak se vyhnout zklamání z nesprávně zvoleného sektoru.
Jak se dostat k tribuně a nepřijít o první gól V Miláně se k San Siru dostanete nejlépe metrem, ale pozor na to, že stanice je poměrně vzdálená od bran. Počítejte s patnácti až dvaceti minutami ostré chůze davem. Pokud přijedete autem, nehledejte parkování přímo u stadionu – rezidentní zóny jsou přísně střežené a odtahové služby jsou rychlé. Mnohem praktičtější je zaparkovat v okolí a dojít pěšky. V Mnichově je situace odlišná: Allianz Arena má vlastní obrovské parkoviště, ale pokud nepřijedete alespoň hodinu před výkopem, budete kroužit donekonečna. Využijte vlak S-Bahn, který vás vysadí přímo u stadionu.
Až budete mít první snímky, nelekejte se, že nejsou dokonalé. Měsíční povrch je extrémně kontrastní a vyžaduje trpělivost a cvik. Zkuste pořídit sérii snímků s mírně odlišným zaostřením a expozicí a vyberte ten nejlepší. Pokud se vám zdá, že je snímek měkký, zkuste použít funkci sériového snímání a vyberte ostřejší z nich. Časem zjistíte, že i bez drahého vybavení můžete zachytit fascinující detaily mísovitých kráterů, měsíčních moří a horských hřebenů.
Většina majitelů psů nepozná první kilogramy navíc. Pes se pohybuje, skáče, žere s chutí – jenže obezita se nehlásí hlasitě. Přitom stačí jednoduchá zkouška: položte obě dlaně na hrudník psa a přejíždějte jimi po žebrech. U zdravého psa nahmatáte žebra lehce, jen pod tenkou vrstvou tuku. Pokud je nahmatáte až po zatlačení, nebo je necítíte vůbec, pes má nadváhu. Druhá kontrola: pohled shora. Pes by měl mít v pase jasně viditelné zúžení. Když tělo připomíná spíš válec nebo mísu, je na čase jednat.
