Nejčastější chybou je zalévání podle kalendáře. Někdo si řekne, že každou neděli dá každé rostlině sklenici vody, a hotovo. Jenže potřeba vody se mění podle světla, teploty, velikosti květináče i ročního období. V zimě rostlina odpočívá a spotřebuje vody mnohem méně. Zalévejte tehdy, když vrchní vrstva substrátu proschne, ne když je na řadě neděle. U malých květináčů to může být za tři dny, u velkých za dva týdny.
Výdrž závisí na tom, jak často se sestava přesouvá. Pokud s ní děti budou jezdit po bytě, vyztužte rohy trojúhelníky z kartonu a spojte je páskou přes hranu. Když se krabice začne rozpadat, neopravujte ji donekonečna — vyměňte jen poškozený díl a zbytek nechte. Jednoduchá, ale pevná sestava vydrží celé odpoledne a děti si ji po pár dnech samy přestaví na něco jiného.
Plánuj i to, kdy sestup skončí. Načasuj ho tak, aby poslední hodina nebyla za tmy a abys měl rezervu na zpomalení. Pokud jdeš ve skupině, určete si předem, kdo půjde první a kdo poslední. První udává tempo, poslední hlídá, že se nikdo neztratí. Nikdy nenechávej sestup na poslední chvíli, kdy už jsi unavený a kdy se dělají chyby. Rychlost sestupu se nedá plánovat podle času výstupu, protože dolů to obvykle trvá déle, než si člověk myslí.
Barevnost pod schody držte světlou a matnou. Lesklé povrchy odrážejí světlo do očí a zvýrazňují prach. Podlaha by měla být teplá – koberec nebo vinyl s filcovou podložkou. Elektrické zásuvky a kabely veďte v lištách po zdi, nikdy volně po zemi. Pokud je prostor součástí únikové cesty, nesmí být zatarasený. Před instalací nábytku zkontrolujte, zda pod schody nevedou rozvody vody, topení nebo elektřiny – vrtání do konstrukce schodiště může poškodit nosné prvky.
Malá předsíň působí stísněně nejčastěji proto, že v ní chybí odraz a rozptýlené světlo. Nejde o to koupit drahé vybavení, ale správně umístit dva prvky: zrcadlo a zdroj světla. Pokud je dáte na špatné místo, předsíň zůstane tmavá a ještě opticky ubere na šířce. Naopak správné umístění dokáže místnost rozšířit i prosvětlit bez jakýchkoli stavebních úprav.
Kvalitu skladování poznáte jednoduše. Vezměte kus dřeva, bouchněte jím o sebe nebo o jiný kus. Suché dřevo zní dutě a praskavě, vlhké tupě a měkce. Dalším testem je hmotnost – suchý kus je znatelně lehčí než stejně velký kus čerstvý. Pokud má dřevo na povrchu černé nebo šedé skvrny, plíseň nebo mokrý povlak, nebylo skladováno správně. Takové dřevo nikdy nespálíte v kamnech naplno, jen zanáší komín a spotřebovává teplo na odpaření vody místo na ohřev místnosti.
Typická chyba je skladování čerstvého a suchého dřeva v jedné hromadě. Vlhkost z čerstvých kusů se přenáší na suché a celá hromada se srovná na vlhkosti, která už není vhodná k topení. Suché dřevo dávejte zvlášť, ideálně blíž ke vchodu do domu, aby se s ním zbytečně nemanipulovalo. Před přiložením do kamen nechte dřevo alespoň den v suché místnosti, aby srovnalo teplotu a zbylá povrchová vlhkost se odpařila.
Nejčastější chyba při přípravě dřeva na zimu je jeho uložení na holou zem nebo na betonovou desku. Země i beton táhnou vlhkost vzhůru a spodní vrstva štípaného dřeva nasákne během několika týdnů. Dřevo pak shora vypadá suché, ale při přiložení do kamen syčí, kouří a téměř nehřeje. Podklad musí být prodyšný a izolovaný od země. Ideální je řada starých palet, na ně položené latě nebo trámy. Mezi dřevem a zemí má být alespoň deset centimetrů volného prostoru, kterým proudí vzduch.
Vítr a mezery rozhodují víc než přístřešek Mnoho lidí hromadu pečlivě zakryje plachtou ze všech stran, aby ji „ochránilo před deštěm”. Tím ale vytvoří vlhké, neprodyšné prostředí, ve kterém dřevo plesniví a hnije. Plachta má krýt pouze horní část, přečnívat přes okraje a být upevněná tak, aby ji vítr neodfoukl. Mezi krytem a dřevem musí zůstat mezera pro odpar. Ještě lepší je pevná stříška s otevřenými boky. Pokud dřevo skladujete pod přístřeškem s podlahou, kontrolujte, zda pod ním není zatékající voda.
Na jaře hromadu zkontrolujte, prohoďte vrstvy a odstraňte kusy, které začaly plesnivět. Pokud je to nutné, hromadu přestavte tak, aby byl na povrchu vždy ten nejstarší a nejproschlejší kus. Skladování dřeva není o síle, ale o trpělivosti a vzduchu. Kdo na podzim naskládá mokré dřevo bez podkladu a přikryje ho neprodyšně plachtou, bude v zimě topit vlhkostí a kouřem.
Naštípejte dřevo včas. Kuláč nebo metrové poleno schne mnohonásobně pomaleji než štípané kusy. Štípat se vyplatí nejpozději na jaře, aby dřevo mělo přes léto a podzim čas na proschnutí. Velké kusy naštípejte na menší díly, ideálně tak, aby nejdelší rozměr nepřesáhl dvacet až třicet centimetrů. Příliš velké kusy se uvnitř neproschnou ani za rok a v kamnech je spálíte s velkými ztrátami.
