Když plánujete úložné prostory, myslete na dostupnost. Věci, které používáte denně (například nabíječku nebo sklenici vody), mějte na dosah ruky – ideálně na polici nad postelí nebo v závěsné kapse. Sezónní věci patří do nejhůře přístupných míst, třeba do šuplíků pod postelí. Pokud něco odložíte „někam”, kam nedosáhnete, skončí to na podlaze a místnost bude vypadat neuklizeně.
Když si všechny položky rozložíte, zjistíte, že nejlevnější nabídka často skrývá nejvyšší riziko. Rozhodující není výsledná částka, ale poměr mezi tím, co dostanete za své peníze. Dobrá příprava, jasná specifikace a ochota porovnávat jednotlivé složky ceny vám ušetří nejen peníze, ale i nervy při případných reklamacích. Když budete znát strukturu ceny, dokážete se bavit s každým dodavatelem na stejné úrovni.
Finančně nejnáročnější bývá zařídit každou místnost zvlášť, takže se vyplatí postupovat postupně. Začněte s pokoji, které používáte denně — ložnice, kuchyně, koupelna. Hostinský pokoj nebo pracovnu můžete zařídit až později. Rodiny často dělají chybu, že se snaží všechno koupit najednou a pak zjistí, že některé místnosti jsou přeplněné a jiné prázdné. Místo toho si vytvořte plán na několik měsíců a každý měsíc se zaměřte na jednu místnost.
Zásadní je rozvržení zón. V bytě o devíti místnostech se snadno stane, že každá místnost slouží jen jedné činnosti, ale to vede k izolaci. Zkuste místnosti sdružovat do funkčních celků — denní zónu s kuchyní, jídelnou a obývákem propojte do jednoho prostoru, pokud to dispozice umožňuje. Nocní zónu pak umístěte co nejdále od vstupu, aby děti nebudil hluk z chodby nebo schodiště. Pokud jsou děti malé, vyplatí se umístit jejich pokoje poblíž vaší ložnice — usnadní to noční vstávání a dohled.
Co se týče montáže, nikdy nekotvěte těžký nábytek pouze do sádrokartonu – pod ním jsou obvykle dřevěné trámy, do kterých je třeba vrut směřovat. Pokud si nejste jistí, požádejte o pomoc odborníka, protože špatně ukotvená skříň se může zřítit. Důležité je také nechat mezi nábytkem a střechou mezeru pro cirkulaci vzduchu, aby se zabránilo kondenzaci vlhkosti a plísním. Větrejte pravidelně, zvláště po sprchování, pokud je v podkroví koupelna. Dodržováním těchto zásad přestanou být šikmé stěny překážkou a stanou se charakteristickým rysem, který dodá vašemu podkroví útulnost i funkčnost.
Světlo a barvy ovlivní, jak prostor vnímáte. Světlé stěny a textilie místnost opticky zvětší, zatímco tmavé barvy ji zmenší. Zrcadlo naproti oknu odrazí denní světlo a prohloubí místnost. Vyhněte se velkým vzorům na tapetách nebo povlečení – opticky ubírají místo. Místo stojací lampy zvolte nástěnnou nad postelí, čímž uvolníte podlahu a získáte více místa.
Zkuste také promyslet úložné prostory tak, aby byly pro děti dostupné. Pokud budou mít vlastní police a boxy ve výšce očí, naučí se uklízet samy. V devíti místnostech se snadno ztratí věci, proto si každý pokoj označte barevně nebo číslem a totéž použijte na krabice. Rodiče často zapomínají na to, že děti potřebují i vlastní koutek na tvoření — nemusí to být celá místnost, stačí část kuchyně nebo pracovny, kde může být stůl s odolnou deskou.
Způsob otevírání je klíčový pro každodenní komfort. Výsuvné šuplíky se ovládají lehce, ale vyžadují před postelí volný prostor minimálně délky šuplíku. Zvedací postele mají hydraulické písty, které usnadňují zvednutí matrace s roštem, ale potřebují nad postelí alespoň 60 cm volného prostoru – jinak se rošt o hlavu jen opře. Pozor na nízké stropy, lustry nebo police nad čelem. Nejčastější chyba je koupit postel bez rozměření místnosti, a pak zjistit, že se nedá otevřít.
Malá ložnice často působí stísněně hlavně kvůli posteli, která zabere většinu podlahy. Přitom stačí změnit pár návyků a prostor se rázem otevře. Základním pravidlem je zbavit se všeho, co denně nepoužíváte, a využít vertikální plochy. Místo nočních stolků po stranách postele zkuste úzkou polici nad čelem nebo závěsné kapsy na bočnici. Tím získáte úložný prostor, aniž byste obětovali cenné centimetry na šířku.
Šikmé stěny v podkroví jsou pro mnohé noční můrou. Nábytek se nehodí, místnost působí stísněně a každý centimetr navíc je vzácný. Přitom stačí změnit přístup: místo boje s úhlem střechy ho využijte ve svůj prospěch. Klíčem je přizpůsobit nábytek geometrii prostoru, ne naopak. Začněte tím, že si přesně změříte výšku stěny v různých místech – u podlahy, ve výšce 80 cm, 120 cm i v nejvyšším bodě. Tyto údaje pak určí, kde může stát skříň, kde postel a kde se dá jen projít.
