Údržba závisí na tkanině. Látkové potahy pravidelně vysávejte měkkým kartáčem, abyste odstranili prach z vláken. Skvrny řešte ihned, dokud nezaschnou – používejte čistou bílou utěrku a pěnu na textil, kterou nejprve vyzkoušíte na skrytém místě. Vyhněte se mokrému drhnutí, které zatlačí nečistotu hlouběji a vytvoří mapy. U koženky stačí vlhký hadřík a jemné mýdlo, ale pozor na abrazivní prostředky, které naruší vrstvu.
Pro pleť se osvědčuje olej z měsíčku, který zklidňuje podráždění, nebo z levandule, jež pomáhá proti začervenání. Na bolavé klouby a svaly se hodí třezalka nebo rozmarýn. Pokud chcete olej používat i na masti, přidejte na konci trochu včelího vosku a zahřejte ve vodní lázni – vznikne pevnější mast, která se lépe nanáší a méně stéká. Bylinkový olej není zázrak, ale při správném postupu je to spolehlivý pomocník, který si vyrobíte sami a přesně víte, co v něm je.
Typická chyba je spoléhat na barvu a tvar klobouku. Mnoho jedovatých muchomůrek má klobouk, který po dešti vypadá jako hříbek nebo holubinka. Další častá chyba je sbírat houby na místech, kde se nedá určit okolí – u silnic, na skládkách, v parcích se psími výběhy. Houby přijímají těžké kovy a jiné látky z půdy. Ani důkladné očištění nepomůže, když je houba nasáklá. Totéž platí pro staré houby: červivé, plesnivé nebo rozmočené kusy nechte být, i když je druh jedlý.
Seeing je stav vzduchu. Třpyt hvězd znamená, že atmosféra vře a Měsíc bude měkký i s dokonalou technikou. Nejlepší podmínky bývají za klidných jasných nocí, ideálně vysoko nad obzorem, kdy Měsíc není nízko nad horizontem. Vyhněte se focení nad rozpálenými střechami a asfaltovými plochami, které uvolňují teplo. I malý teplotní rozdíl mezi objektivem a okolím udělá vlnění. Nechte techniku před focením vytemperovat alespoň půl hodiny.
Základem je správně usušená bylina. Čerstvá rostlina obsahuje vodu, a ta v oleji snadno způsobí plíseň nebo žluknutí. Pokud přesto chcete použít čerstvé listy, nechte je den předem zavadnout a po scezení olej spotřebujte do několika týdnů. Sušené byliny naopak vydrží v oleji mnohem déle. Ideální poměr je zhruba jedna část byliny na pět částí oleje; při větším množství bylin olej zbytečně nasákne hořkostí.
Nejčastější chybou je použití mokré sklenice nebo vlhkých bylin. Stačí pár kapek vody a celá dávka začne plesnivět. Další častou chybou je louhování na přímém slunci, které urychlí žluknutí. Někteří lidé také zapomínají na etiketu s datem a druhem byliny, takže po měsících netuší, co v lahvičce vlastně mají. A pozor na dávkování: bylinkový olej není koncentrovaný extrakt, přesto může u citlivé pleti vyvolat podráždění. Vždy zkuste malé množství na vnitřní straně předloktí a počkejte čtyřiadvacet hodin.
Jak postupovat, aby olej nezkazil pleť ani mast Bylinu vložte do čisté suché sklenice, zalijte olejem tak, aby byla zcela ponořená, a uzavřete. Sklenici postavte na teplé místo bez přímého slunce a nechte louhovat tři až šest týdnů. Každý den ji protřepejte. Poté olej přeceďte přes plátno nebo jemný filtr, důkladně vymačkejte a přelijte do tmavé lahvičky. Skladujte v chladu a temnu. Takto připravený olej vydrží půl roku až rok, podle druhu použitého základního oleje.
Bylinkový olej vzniká louhováním sušených nebo čerstvých bylin v rostlinném oleji. Nejde o nic složitého, ale výsledek stojí na dvou věcech: kvalitě suroviny a trpělivosti. Na pleť se hodí oleje lehké a rychle se vstřebávající, například jojobový, mandlový nebo meruňkový. Na masáže a bolavé svaly naopak sáhněte po olivovém nebo slunečnicovém, které mají delší trvanlivost a unesou výraznější vůni bylin.
Výběr materiálu a konstrukce Pro dobrou akustiku i životnost volte čelo s pevným rámem a výplní z pěny střední hustoty. Příliš měkká výplň se po čase prosezením zploští a ztratí tvar. Potah z mikrovlákna, veluru nebo hrubé tkaniny pohlcuje zvuk lépe než kůže nebo vinyl, které zvuk spíš odrážejí. Důležité je, jak je čelo uchyceno: přišroubované k rámu postele s distančními podložkami minimalizuje vibrace přenášené do zdi. Volně stojící čelo jen opřené o stěnu často duní při každém pohybu.
Největší chyba při sušení bylinek není špatná teplota ani vlhkost. Je to spěch. Většina lidí sklidí bylinky, naháže je na plech a dá do trouby, protože chce mít hotovo ještě dnes. Jenže právě rychlé sušení za vysoké teploty ničí těkavé silice, které nesou vůni. Bylinka sice uschne, ale zůstane z ní jen barevná hmota bez chuti. Sušení potřebuje čas, stín a pohyb vzduchu – nic víc.
