Začněte vytyčením osy příčky na podlaze a svislicí na obou přilehlých stěnách. Vyznačte i polohu dveřního otvoru včetně zárubně — ta bývá širší než křídlo, takže hrubý otvor potřebuje navíc několik centimetrů na montážní pěnu a vyrovnání. Vodicí profily přišroubujte k podlaze a stropu hmoždinkami nebo natloukacími kotvami, mezi profil a podklad dejte těsnicí pásku. Pokud je podlaha dřevěná a pruží, podložte profil podložkou a kotvěte delším vrutem do nosného trámu, ne jen do prkna.
Typická chyba je přerušení mezeru v místech, kde se kříží s vazníky, komínem nebo jinou konstrukcí. Vzduch pak nemá kudy odcházet a vlhkost se hromadí. Další častou chybou je příliš malá mezera. Pro spolehlivý odvod vlhkosti se doporučuje výška alespoň odpovídající průměru větracího otvoru, obvykle několik centimetrů. Přesnou hodnotu určí skladba střechy a místní klimatické podmínky.
Praktický postup pro kutily: vždy si nejdřív změřte, jakou tloušťku potřebujete, a to podle toho, zda jde o příčku, podhled nebo obklad. U příček se hodí desky 12,5 mm, u podhledů se dvěma vrstvami často 2×12,5 mm. Profily kupujte v délkách, které odpovídají výšce místnosti, abyste nemuseli nastavovat. Šrouby volte délku o 10–15 mm delší, než je tloušťka desky. Spáry natírejte tmelem a přelepte páskou ještě před prvním broušením. Mezi deskami nechte 2–3 mm mezeru, jinak se při pohybu konstrukce vytlačí tmel.
Když se spoj udělá správně, zaoblený roh se nikdy neoddělí od ostění v jedné přímce. Prasklina se neobjeví ani po letech, protože páska převezme tah a tmel pohltí pohyb. Není to o drahých materiálech, ale o pořadí kroků: čistý a pevný podklad, pružný tmel, výztužná páska a trpělivost mezi vrstvami. Kdo tyto kroky přeskočí, bude spoj opravovat každý rok znovu.
Než začnete cokoli lepit, zkontrolujte rovinnost stěny dvoumetrovou latí. Odchylka větší než 2 mm na metr znamená, že musíte nejdřív vyrovnat podklad. Na rovnou stěnu se hodí rohy s kovovou vložkou, které drží hranu i bez opory v úhlu. Plastové profily jsou levnější, ale na přímce se kroutí. Pokud použijete papírový roh, počítejte s tím, že po navlhčení změkne a bez pevné podpěry ztratí ostrost.
Nejčastější chyba je použití běžné hmoždinky do zdi. Ta se v dutině nerozevře a drží jen v tenké desce. Druhá chyba je příliš blízko okraje desky, kde sádra praská. Dodržet odstup alespoň deset centimetrů od spáry nebo rohu výrazně zvýší pevnost spoje. A třetí chyba: spoléhat na to, že jeden vrut udrží vše. Radši dva menší spoje než jeden přetížený.
Desky šroubujte na výšku, spáry mezi nimi střídejte a nedotahujte je napevno k sobě — nechte mezi nimi mezeru asi tři milimetry. Hlavy vrutů zapusťte tak, aby mírně prolomily papír, ale neroztrhly jádro. U dveřního otvoru desky nepřesahujte přes rám, okraj přišroubujte k zesílenému profilu. Typická chyba je upevnění desek pouze k vodicím profilům na podlaze a stropu bez šroubování do sloupků — taková příčka bzučí a praská.
Základní rozdělení je podle hmotnosti břemene. Do zhruba pěti kilogramů stačí samořezný vrut s hrubým závitem, který se zašroubuje přímo do desky. Drží díky tomu, že si v kartonu vyřízne závit. Nesmí se ale přetáhnout, jinak se sádra rozdrolí a vrut se protáčí. U těžších věcí, řádově do patnácti kilogramů, je spolehlivější kovová hmoždinka s rozpěrným křídlem. Ta se po utažení rozevře za deskou a zatížení rozloží na větší plochu.
Před vrtáním je dobré zkontrolovat, kudy vedou rozvody. V sádrokartonové příčce bývají kabely i trubky a nechtěný zásah bolí. Pokud si nejste jistí, co za deskou je, použijte menší zkušební otvor, který později zakryjete. U volně stojících příček navíc platí, že čím blíž nosnému profilu kotvu umístíte, tím menší páku na desku vytvoříte.
Zárubeň osaďte až po obložení alespoň jedné strany, do otvoru ji vložte na klíny a vyrovnejte vodováhou ve dvou rovinách. Mezeru mezi zárubní a rámem vyplňte montážní pěnou s nízkým rozpínáním, jinak zárubeň ohne. Spáry přetmelte výztužnou páskou, přebruste a teprve potom natírejte. Před dokončením zkontrolujte, jestli dveře volně zavírají a zárubeň není v tahu — dodatečné rovnání znamená bourání desek.
Kdy hledat nosný profil Nejtěžší břemena, jako jsou skříňky, bojlery nebo televizní držáky, patří do nosného roštu. Ten je za deskou a pozná se podle klepání nebo podle magnetického hledače. Vrut pak musí být dost dlouhý, aby profilem prošel a chytil se jeho stěny. Vrtat naslepo do míst, kde profil není, znamená, že se kotva po čase vytrhne i s kusem desky.
