Praktický rozdíl mezi evropským a americkým pojetím spočívá v tloušťkách a rozměrech. Evropské desky se běžně prodávají v tloušťkách 9,5 mm, 12,5 mm a 15 mm, šířka je 1200 mm a délka 2000 až 3000 mm. Americký drywall má tloušťky uváděné v palcích – nejčastěji 1/2 palce (asi 12,7 mm) nebo 5/8 palce (asi 15,9 mm), šířku 4 stopy (1220 mm) a délku 8, 10 nebo 12 stop. Pokud překládáte rozměry z anglického návodu, vždy si je přepočítejte. Záměna 1/2 palce za 12 mm je sice zdánlivě nepatrná, ale u spojů a roštů může způsobit, že desky nebudou lícovat.
Na rovné stěně se vyplatí roh nejdřív přilepit na místo a teprve potom tmelit okolí. Pokud tmelíte obě strany najednou, hrozí, že roh ujede do strany. Pracujte po menších úsecích, maximálně 50 cm, a vždy nechte předchozí vrstvu zaschnout. Mezi jednotlivými kroky kontrolujte rovinu latí. Když roh sedí, přebruste ho jemně a naneste finální vrstvu tmelu. Ta by měla být tenká, aby se hrana nezaobila.
Ochrana dýchacích cest má svá pravidla. Papírová rouška nestačí – propustí právě ty nejjemnější částice. Používejte respirátor třídy FFP2 nebo FFP3 s ventilkem, který usnadní výdech. Musí dokonale přilnout k obličeji. Vousy těsnění zhoršují, s plnovousem je ochrana vždy slabší. Respirátor noste po celou dobu práce, ne jen při samotném řezu. Prach zůstává ve vzduchu i při manipulaci s deskami a při úklidu.
Rozvody elektřiny a vody veďte před montáží sádrokartonu. Kabely uložte do chrániček a označte si jejich trasu na krokve, abyste do nich později nevrli. Všechny prostupy parozábranou – elektroinstalace, anténní kabely, odpadní potrubí – přelepte parotěsnou páskou. Netěsnost velikosti pěsti dokáže zničit funkci celé střechy. Stejně pečlivě utěsněte i napojení parozábrany na obvodové zdivo a na štítové stěny.
Čtvrtá chyba je tmelení všech vrstev v jednom kroku. Každá vrstva musí před dalším přetažením zaschnout. Když se druhá vrstva nanese na vlhkou první, voda se uzavře uvnitř a povrch se zkroutí. Mezi vrstvami se proto dělá přestávka, dokud tmel neztmavne a nezatvrdne. Pátá chyba je ignorování vnitřních rohů. V rozích se papírová páska láme a často se odlepí. Řešením je páska přeložená v ohybu nebo použití rohové lišty, která se přetmelí z obou stran.
Mezi krokvemi nechte větranou mezeru. Vzduch musí proudit od okapu k hřebeni, jinak se v izolaci drží vlhko. U nadkrokevní izolace je situace jednodušší, protože odvětrávaná mezera vzniká přímo pod krytinou. U podkrokevní varianty ji musíte vytvořit distančními latěmi nebo speciálními deskami s drážkami. Bez ní je celý systém odsouzený k selhání, i když použijete sebelepší materiál.
Kdy použít pilku, nůž a kdy řezačku Pro rovné řezy stačí nůž a pravítko. Pro kratší přířezy, výřezy pro krabice nebo oblouky se hodí ruční pilka na sádrokarton s jemnými zuby. Pilka ale vytváří prach a hrana není tak přesná, proto se vyplatí řez nejprve načrtnout a pak pilovat. Speciální řezačka s kolečkem je rychlá na dlouhé pásy, ovšem u silnějších desek nebo u protipožárních variant se kolo rychle zanese a řez se vychýlí. Pro kruhové otvory použijte korunku nebo nůž na sádrokarton, nikdy ne vrtačku s velkým vrtákem, která desku rozlomí.
Než připevníte první profil na krokve, musíte vědět, co vlastně izolujete. Podkroví není obytné patro – teplotní rozdíl mezi interiérem a prostorem pod krytinou je v zimě i v létě dramatický. Sádrokarton je parozábrana i nosič, ale sám nic neizoluje. Pokud ho namontujete na vlhké dřevo nebo přes netěsnou vrstvu, za dva roky vám popraská a začne plesnivět. Proto se vyplatí strávit přípravou stejně času jako samotným obkladem.
Mezi typické chyby patří řezání na míru bez rezervy. Vždy nechte několik milimetrů na případné zarovnání hrany. Další chybou je řezat desku položenou na sobě, kdy spodní deska slouží jako podložka a poškodí se. Pokud řežete u stěny, podložte desku distančními klíny, aby se dala po řezu snadno zlomit. Prach z řezání zachytávejte vysavačem nebo vlhkou utěrkou, jinak se roznese po celé místnosti.
Nářadí seženete v cenových hladinách od několika desítek do několika stovek korun podle typu a kvality. Nůž s lámacím hrotem a pravítko jsou nejlevnější a zvládnou většinu práce. Ruční pilka stojí o něco víc, ale vydrží déle. Elektrické řezačky jsou nejdražší, vyplatí se jen při větším objemu práce. Před nákupem zvažte, kolik desek ročně zpracujete, a podle toho vyberte kompromis mezi cenou a přesností.
U silnějších desek, například dvouplášťových nebo impregnovaných, počítejte s tím, že jádro je tvrdší. Nůž musí být opravdu ostrý a řez veďte dvakrát až třikrát, ale vždy jen mělce. Nikdy neřezejte na zemi bez podložení, deska se prohne a řez se ohne. Stejně tak nepoužívejte tupý nůž, který karton spíš mačká, než řeže.
