Skvrny od kávy a vína patří k nejčastějším nehodám na čalounění. Rozdíl mezi tím, zda je odstraníte, nebo zda po nich zůstane mapa, nespočívá v síle prostředku, ale v tom, co uděláte v prvních dvou minutách. Káva je vodová, obsahuje třísloviny a barviva. Červené víno je agresivnější: má anthokyany, které se vážou na vlákna, a navíc alkohol, který otevírá strukturu látky. Proto se víno chová jinak než káva a jinak se také čistí.

Dobře usušená teniska poznáte podle toho, že drží tvar i po vyjmutí výplně, podrážka není zkroucená a barva je stejnoměrná. Než si je vezmete, nechte je ještě hodinu v suchém prostředí, aby se materiál srovnal s vlhkostí vzduchu. Trpělivost při sušení je vždycky kratší než shánění nového páru.

Důležitá je i vlhkost. Mokré potraviny v horkém oleji prudce reagují a rozstřikují se. Před smažením je osušte nebo obalte v těstíčku. Stejně tak nevhazujte do oleje velké kusy najednou, teplota prudce klesne a jídlo nasákne tukem. Smažte v menších dávkách a mezi nimi nechte olej znovu nahřát.

Největší pastí je snaha „vylepšit” těsto mlékem, smetanou nebo větším množstvím vajec. Každá tekutina navíc znamená, že budete muset přidat více mouky, a tím se z bramboráku stane těžká placka. Držte se základu: brambory, cibule, vejce, mouka, sůl, kmín, česnek. Když těsto před smažením ještě deset minut odpočíne, mouka nasákne zbytkovou vlhkost a placky drží lépe. A pokud i tak první kousek zklame, ochutnejte ho a upravte – teprve druhá placka ukáže, jestli je těsto správné.

Polštář volte podle polohy, ve které usínáte. Na boku potřebujete vyšší polštář, který vyplní prostor mezi ramenem a hlavou. Na zádech stačí nižší, aby krk nebyl prohnutý. Na břiše je nejlepší spát bez polštáře nebo s velmi tenkým. Typická chyba je kupovat ložní prádlo z materiálů, které nedýchají. Bavlna a len odvádějí pot lépe než syntetika. Povlečení perte alespoň jednou za dva týdny, u alergiků častěji. Roztoči se množí ve vlhkém a teplém prostředí, tedy přesně tam, kde spíte.

Většina rodin utratí o víkendu nejvíc peněz ne proto, že by chtěly, ale protože nemají plán. V sobotu ráno se nikdo nechce dohadovat, padne první nápad, a ten obvykle znamená někam dojet, něco koupit a někde se najíst. Když si ale plán uděláte ve čtvrtek večer, ušetříte nejen peníze, ale i to nejcennější — čas a nervy. Stačí si na papír napsat tři věci: co už doma máme, co umíme a co nás skutečně baví. Z toho vznikne program, který nic nestojí.

Nakonec myslete na údržbu. Olej na smažení vydrží jen omezený počet cyklů, obvykle tři až pět podle druhu a teploty. Když ho používáte na restování, stačí ho spotřebovat dřív. Pokud si nejste jistí, raději ho vyhoďte. Zdraví je důležitější než ušetřená lahev. Rozdíl mezi dobrým a špatným smažením je hlavně v tom, jestli tuk zvládnete udržet v jeho bezpečných mezích.

Základním ukazatelem je teplota kouře. Každý olej ji má jinou a nad ní se začne rozkládat. Čím vyšší je, tím lépe snáší smažení. Začněte tím, že si zjistíte, na jakou teplotu se váš tuk hodí. Na hluboké smažení hledejte hodnoty kolem 200 °C a výše. Na krátké restování stačí i nižší.

Dalším vodítkem je složení mastných kyselin. Tuky s převahou nasycených a mononenasycených kyselin jsou stabilnější. Patří sem sádlo, přepuštěné máslo, řepkový a olivový olej. Naopak oleje bohaté na polynenasycené kyseliny, jako slunečnicový nebo kukuřičný, se při vysokých teplotách rozkládají rychleji. Nejsou špatné, jen se hodí spíš na studenou kuchyni nebo krátké restování.

Při smažení nejde jen o chuť. Olej je při vysokých teplotách vystavený tlaku a mění se. Pokud se přepálí, vznikají škodlivé látky a jídlo je těžší. Rozdíl mezi dobrým a špatným výsledkem často spočívá v tom, jaký tuk vyberete a jak s ním zacházíte.

Na co si dát pozor v praxi Sledujte, co se v pánvi děje. Když olej začne kouřit, je pozdě. Snižte teplotu nebo ho vyměňte. Typická chyba je smažit ve stejné lázni příliš dlouho a dolévat nový olej k starému. Starý tuk se kazí, tmavne a přenáší pachuti. Po každém smažení ho přeceďte a uložte v uzavřené nádobě na chladném a tmavém místě. Pokud zhnědne, zapáchá nebo pění, patří do sběrného dvora, ne do jídla.