Šířka je stejně důležitá jako hloub
Barevně držte stěny ve světlých neutrálních tónech, ale nebojte se jednoho výrazného prvku. Příliš mnoho bílé v místnosti bez okna působí sterilně a studeně, příliš tmavá barva prostor opticky zmenšuje. Zvolte světlý základ a doplňte ho dřevem, textilem nebo rostlinou, která zvládne stín. Zrcadlo umístěné proti zdroji světla dokáže odrazit světlo z chodby a prostor prohloubit, ale nepřehánějte to, velké zrcadlo v malé místnosti může působit rušivě.
Častou chybou je zastavění elektroměru nábytkem. Elektroměr musí být čitelný a přístupný pro odečet i pro případnou výměnu. Pokud ho zakryjete deskou, obrazem nebo policí, znemožníte kontrolu a v případě poruchy i rychlý zásah. Stejně problematické je natírat kryt elektroměru barvou nebo ho polepovat samolepkami – zakrýváte tím průhledné okénko a přelepujete plomby. Plomby se nesmí nijak narušit, jinak hrozí komplikace při kontrole.
Koupelna bez okna u vchodu bývá nejtemnější místností v bytě. Přes den se do ní nedostane ani náhodný paprsek a večer se spoléháte na jediné svítidlo nad zrcadlem. Řešení není o tom koupit dražší žárovku, ale o správném rozložení světla na třech úrovních: celkové, pracovní a doplňkové.
Kolem rozvaděče také nepatří hořlavé materiály. Krabice s papírem, hadry, ředidla, barvy a spreje zvyšují riziko požáru při jakékoli poruše. Dodržte odstup alespoň podle návodu výrobce, obvykle stačí kolem půl metru volné plochy. Pozor navěšené věci přímo na rozvaděč – bundy, tašky, klíče. Kovové předměty mohou spadnout do větracích otvorů a způsobit zkrat.
Pro kontrolu si udělejte jednoduchý test: stoupněte si před rozvaděč, otevřete dvířka a zkuste vypnout a zapnout hlavní jistič. Pokud vám nic nebrání, je to v pořádku. Pokud narazíte na nábytek, kabel, nebo se musíte ohýbat, je čas prostor vyklidit. Jednou za čas zkontrolujte, zda se na krytu netvoří vlhkost nebo rez a zda jsou větrací otvory průchodné. Drobná úprava okolí zabrání drahým opravám a nepříjemným překvapením.
Co se stane, když pamlsky nejsou po ru
Vzduch je druhý problém. Bez okna nemáte přirozené větrání, takže se rychle hromadí vlhkost, pachy a oxid uhličitý. Pravidelně větrejte dveřmi do chodby nebo jiné místnosti, ideálně krátce a intenzivně, ne celý den pootevřeno. Pořiďte si jednoduchý odvlhčovač nebo alespoň nádobu s pohlcovačem vlhkosti. Vaření a sušení prádla v takovém bytě řešte jinde, jinak se vám vlhkost vrátí do stěn. Zvuky z ulice vám okno nezprostředkuje, ale hluk z chodby ano, proto těsněte dveře a zvažte těžší závěs přes vstup.
Volný prostor kolem rozvaděče a elektroměru není estetická záležitost. Je to podmínka, aby zařízení fungovalo správně, nehřálo se a aby k němu člověk mohl bezpečně přistoupit. Řada problémů vzniká postupně a nenápadně – nejdřív se jen hůř otevírají dvířka, později elektroměr měří nepřesně nebo vypadne jistič. Příčinou bývá to, co se kolem nakupilo.
Teplo, voda a prach: tři nejčastější nepřátelé v okolí Rozvaděč a elektroměr nesnesou trvalé zahřívání. Proto kolem nich nestavte radiátory, plynové kotle, bojlery ani jiné zdroje tepla. Teplo zvyšuje odpor spojů, stárne izolace a při delším působení může dojít k poškození přístrojů. Stejně tak je nutné udržet odstup od vodovodních a odpadních trubek. Kapající spoj nebo rosící se potrubí nad rozvaděčem je vážné riziko – voda stéká po krytu, dostane se dovnitř a způsobí zkrat. Prach a pavučiny se zase usazují na chladičích a brání odvodu tepla.
Základní pravidlo zní: kolem rozvaděče musí zůstat volný přístupový prostor. Prakticky to znamená, že před ním nesmí stát skříň, police, regál s barvami ani krabice s věcmi, které se „někam musely dát”. Dvířka musí jít otevřít do plného úhlu, aby se dalo pohodlně dostat k jističům a vypínačům. Pokud se k rozvaděči musíte protahovat mezi věcmi nebo ho otevíráte jen do poloviny, je to chyba, kterou je potřeba řešit hned.
