Před nasazením aparátu je nutné doléčit kazy. Ortodontista nepřilepí zámky na zub, který potřebuje výplň. Stejně tak je třeba řešit onemocnění dásní. Během léčby se mohou objevit bolesti při prvním nasazení nebo po utažení, obvykle ustoupí během několika dnů. Na bolestivá místa se používá ochranný vosk, který zmírní tlak drátu na sliznici. Pokud se objeví uvolněný zámek nebo drát, není třeba panikařit, ale je nutné co nejdříve kontaktovat ordinaci.
Jak poznat, že tělu chybí voda i so
Typická chyba je rozhodovat se pouze podle jedné čísla na letáku. Stejně důležité je, kolikrát budete muset do ordinace a zda vám lékař ukáže simulaci výsledku předem. Pokud vám někdo slibuje přesný výsledek bez skenu a bez plánu, je to varovný signál. Rovněž platí, že rovnátka nevyřeší vše – u závažných problémů s čelistí nebo při potřebě extrakce zubů bývá vhodnější klasická fixní rovnátka.
Na většinu běžných povrchů funguje vlažná voda s kapkou prostředku na nádobí. Hadřík namočte, přiložte na skvrnu a nechte pět až deset minut působit, pak teprve jemně krouživým pohybem přejíždějte. Když to nestačí, použijte pastu z jedlé sody a vody v poměru přibližně dvě ku jedné. Naneste ji jen na skvrnu, ne na celou desku, a po dvou minutách setřete vlhkým hadrem. Na kovové a keramické desky dobře zabírá i ocet zředěný vodou v poměru jedna ku jedné, ale nesmí zůstat zaschnout, jinak může narušit povrch.
Běžný chránič z drogerie většinou nestačí. Je tlustý, sedí volně a tlačí na drátky a bracketů. Řešením je chránič zhotovený na míru u zubního lékaře nebo ortodontisty. Ten se vyrábí z otisku chrupu a přesně obkresluje aparát. Pokud míru nemáte, lze koupit termoplastický chránič a tvarovat ho po zahřátí ve vodě, ale u pevných rovnátkách se často ohne špatně a vytlačí drát. Vždy ho zkoušejte před tréninkem, ne až na hřišti.
První návštěva ortodoncie vzbuzuje strach hlavně u rodičů, ne u dětí. Dítě totiž reaguje na to, co vidí u vás. Pokud před vyšetřením mluvíte o „bolestivém železe” nebo o tom, jak bude muset „něco nosit”, vytvoříte obavy ještě dřív, než lékař cokoliv řekne. Místo varování popište, co se bude dít: sedneme si do křesla, pan doktor se podívá na zoubky, udělá otisk nebo snímek a řekne nám, co dál. Konkrétní průběh je pro dítě srozumitelnější než obecné uklidňování.
