Základní pravidlo zní: rošt musí odpovídat typu matrace a hmotnosti spáče. U pěnových matrací z polyuretanu nebo studené pěny potřebujete rošt s pevnými lamelami a menšími rozestupy, ideálně do 5 cm. Pěna se ohne do každé mezery, takže na řídkém roštu se brzy objeví vlny. U latexových matrací je to podobné — latex je těžký a potřebuje plnou oporu po celé ploše. Naopak taštičkové pružiny ocení pružný rošt s lamelami, které se mohou prohýbat, ale nesmí být příliš měkké, jinak se pružiny vzájemně „tlučou” a matrace ztrácí bodovou oporu.

Podzimní první zatopení obvykle odhalí, co kamna dělala celé léto. Většina problémů se netýká topeniště ani komína, ale tří míst, která se přes léto změní: skla, těsnění dvířek a přívodu vzduchu. Kdo je projde dřív, než přijdou první chladné večery, vyhne se kouři v místnosti i zbytečnému pálivému topení.

Voda, vítr a vzdálenost od plotu Nikdy nestavte kurník v prohlubni ani v místě, kde se po dešti drží louže. Voda pod stavbou postupně podmáčí dřevo, podlahu i nosné trámy a opravy pak stojí víc než celý kurník. Stejně tak se vyhněte exponovanému návrší, kde fouká ze všech stran. Průvan vytlačí teplo, zvířata přestanou žrát a začnou se mačkat. Dobrá pozice je mírně vyvýšená, chráněná ze severu a západu, s odtokem vody pryč od stavby. Od plotu a od sousedů nechte odstup — pach, hluk a prach z chovu jsou častým zdrojem sousedských sporů a bývá to první věc, kterou úřad řeší.

Výběr roštu se často podceňuje. Lidé řeší tvrdost matrace, potah, cenu, ale spodní konstrukci nechají na původním rámu z levné postele. Přitom rošt rozhoduje o tom, jestli matrace vůbec bude fungovat tak, jak má. Špatný rošt dokáže zničit i drahou matraci během několika měsíců — vytvoří se proleženiny, matrace se prohne a ráno se budíte s bolestí zad.

Zvážit je potřeba i přístupnost. Cesta ke kurníku musí unést kolečko s krmivem a být schůdná i v zimě, kdy napadne sníh. Zároveň ale nechcete, aby kurník stál přímo u vchodu do domu nebo u terasy, kde se v létě posedává. Prach, peří a zápach se nesou dál, než si lidé na začátku myslí. Rozumná vzdálenost je taková, abyste krmení a sběr vajec zvládli pěšky i v blátě, ale abyste zápach necítili v obytných místnostech.

Těsnění rozhoduje o tom, zda kamna vůbec půjdou regulovat Těsnění dvířek a popelníku se přes léto vytlačí, ztvrdne nebo se odlepí. Zkontrolujte ho tak, že zavřete dvířka a projedete prstem po celém obvodu – musíte cítit rovnoměrný odpor. Lepší test je papírový proužek: vložte ho mezi dvířka a tělo kamen, zavřete a zkuste vytáhnout. Pokud jde ven bez znatelného odporu, těsnění v tom místě netěsní. Volné těsnění přilepte zpět jen tehdy, je-li měkké a celé. Ztvrdlé, zploštělé nebo popraskané lano vyměňte celé, ne po kusech. Staré lano strhněte, drážku očistěte od starého lepidla a nové vložte tak, aby nikde nevyčnívalo do prostoru topeniště. Po nalepení nechte dvířka alespoň den otevřená, jinak se těsnění přilepí k rámu.

Před prvním zatopením projděte i komínová dvířka a kouřovod. Uvolněné saze a spadlé těsnění se projeví až při tahu. První dvě zatopení dělejte menší a pozvolná, aby se kamna i těsnění rozehřály postupně. Když po zahřátí drží plamen stabilně, dvířka jdou utáhnout a sklo zůstává čisté, je příprava hotová. Když se kouř vrací do místnosti, hledejte chybu nejdřív v těsnění a přívodu vzduchu, ne v palivu.

Vyberte místo, které je alespoň část dne na přímém slunci, ale zároveň má po ruce přirozený stín. Slunce vysušuje podestýlku a likviduje zárodky, stín zase chrání ptáky před přehřátím v létě. Ideální je situace, kdy kurník stojí pod korunou vzrostlého listnatého stromu, který na zimu opadá, takže dovnitř pronikne i slabší zimní světlo. Naopak trvalý stín z jehličnanu nebo ze severní strany budovy znamená vlhko, plísně a snášku, která se v zimě téměř zastaví.

Před stavbou si ověřte, jaké máte na pozemku podmínky pro ukotvení. Písčitá půda odvádí vodu dobře, ale špatně drží sloupky. Jílovitá půda naopak vodu zadržuje a při mrazu bobtná, takže základy mohou popraskat. U menších kurníků stačí pevná podlaha z desek na betonových patkách, u větších se vyplatí vyzdít základ do hloubky pod hranicí promrzání. Podlahu vždy nadzdvihněte nad terén, alespoň o dvě dlaně. Ušetříte si tím shnilé prkno i chronické onemocnění nohou u slepic.

Co udělat s podlahou před a po výměně trub

Nezapomeňte na orientaci vchodu a výběhu. Vstup pro obsluhu směřujte na stranu, odkud přicházíte nejčastěji, ideálně na jih nebo východ. Vrata výběhu pak na stranu, kde je půda suchá a kde můžete ranní vypuštění udělat bez brodění se bahnem. Poslední kontrola před kopnutím do země: projděte se po pozemku v době největšího deště a největšího horka. Kde vám bude vadit stát, tam bude vadit i slepicím.