Zásadní otázka na začátku každé rekonstrukce zní: oslovit profesionála, nebo si návrh interiéru vzít na starost sám? Architekt přináší zkušenosti, cit pro proporce a nadhled. Vy zase znáte svůj životní styl, denní rituály i to, co vás v domácím prostředí irituje. Pokud jste ochotni věnovat čas studiu a plánování, můžete dosáhnout výsledku, který bude funkčně i vizuálně na výši. Vyhnete se přitom nákladům na projekční služby, které tvoří nezanedbatelnou položku rozpočtu.
Cena je sice důležitá, ale neznamená jediné vodítko. Zlaté pravidlo zní: nekupujte nejlevnější matraci, kterou najdete, ale ani se nenechte zlákat nejdražším modelem s množstvím „zázračných” vlastností. Dobrá matrace by měla splňovat tři podmínky – správnou tvrdost pro vaši spánkovou polohu, prodyšný materiál a podporu v místech, kde ji tělo potřebuje. Vždy si prohlédněte složení a hustotu pěny (čím vyšší hustota, tím delší životnost) a nevěřte prodejcům, kteří tvrdí, že univerzální matrace existuje. Každé tělo je jiné, a proto si udělejte čas a otestujte si v obchodě víc modelů. Ráno vstanete s jasnou hlavou a bez bolesti – to je nejlepší investice do zdraví, kterou můžete udělat.
Kotvení: hmoždinka versus chemická kotva Kotvení je polovina úspěchu. Do plné cihly a betonu spolehlivě fungují klasické hmoždinky s vruty. Do pórobetonu nebo dutých cihel potřebujete speciální hmoždinky do dutin nebo chemické kotvy. Chemická kotva je jistota pro těžké police, ale vyžaduje čas na vytvrzení a čistotu otvoru. Rozhodně nepoužívejte hmoždinky do sádrokartonu na nosné police – ty unesou jen pár kilogramů.
Jak poznat správnou tvrdost podle spánkové polohy Nejdůležitějším kritériem není cena ani značka, ale poloha, ve které spíte. Spíte-li na boku, potřebujete matraci středně měkkou, která umožní pánvi a ramenům zapadnout do podložky a páteř zůstane v přímce. Příliš tvrdá matrace vás donutí ležet jako na prkně, což vede k otlačeninám a probuzení s necitlivou rukou. Pokud spíte na zádech, volba je středně tvrdá, která podepře bederní oblast. Spáčům na břiše vyhovuje matrace tvrdší, aby se pánev nepropadala a nevznikalo nadměrné prohnutí v kříži. Než se rozhodnete, vyzkoušejte si matraci přímo v prodejně: lehněte si na ni na deset minut a nechte tělo, ať si „sedne”. Všímejte si, jestli se vám pod páteří neobjevují mezery, nebo naopak, jestli tlak na boky není příliš silný.
Dalším faktorem je hmotnost. Lehcí lidé (do 60 kg) potřebují měkčí matrace, těžší (nad 90 kg) naopak tvrdší, aby se do nich nepropadali. Neplatí ale rovnice „tvrdší = lepší”. Tvrdá matrace bez ohledu na polohu spánku může způsobit, že se v noci budete převalovat, protože tlak na klouby bude příliš velký. Naopak příliš měkká matrace neposkytne oporu a páteř se prohne. Ideální je proto kompromis: matrace s takzvanou zónovou konstrukcí, která je ve střední části tužší a v oblasti ramen a pánve měkčí. Takové matrace bývají dražší, ale uleví od bolesti zad efektivněji než jednotvárná pěna.
Na závěr si spočítejte celkovou hmotnost obsahu. Police na keramiku nebo sklenice bez problému unesou 15 až 20 kilogramů, pokud jsou správně ukotveny. Ale u knih ve větším formátu počítejte víc, a proto přidejte další nosič. Nezapomeňte ani na povrchovou úpravu – olej, lak nebo lazura prodlouží životnost dřeva a usnadní úklid. Montáž zabere jedno odpoledne, ale s dobrým plánem se vyhnete předělávání a zbytečným výdajům.
Pokud jde o materiál, nejlevnější variantou je studená pěna. Je pevná, ale při vyšší hmotnosti se rychleji ssedne a po pár letech ztratí podporu. Paměťová pěna se přizpůsobí tvaru těla, ale v létě zadržuje teplo, což ocení jen milovníci „peřinové” teploty. Pružinové matrace s taštičkovými pružinami dobře větrají a podpírají tělo bodově, ale počítejte s tím, že kvalitní provedení stojí více. Nejhůře dopadají obyčejné bonellové pružiny – jsou levné, ale po roce používání začnou vrzat a propadají se. Vyberte si typ podle toho, jestli se v noci potíte, nebo máte tendenci k alergiím, a podle toho, jak dlouho chcete, aby matrace vydržela.
Při vrtání si počínejte podle typu stěny. Do betonu vždy předvrtejte vrtákem do železa, do cihel použijte vrták do zdiva a zapněte příklep. U pórobetonu naopak příklep vypněte, jinak se otvor zvětší a hmoždinka nedrží. Vzdálenost od okraje stěny by měla být alespoň dvojnásobek délky hmoždinky. Pokud montujete do staré omítky, dejte pozor, aby vám pod ní nebyla jen dutina – pak je řešením chemická kotva s kovovou patronou.
Než začnete řezat první desku, rozhodněte se, co od systému čekáte. Poličky na dekorace unesou méně než ty na knihy nebo sklenice. Materiál vybírejte podle zátěže a prostředí. Nejlevnější je borovicová nebo smrková deska z hobby marketu, ale pozor na suky a vlhkost. Pro koupelnu nebo kuchyni sáhněte po překližce nebo MDF s laminací. Masivní dub vypadá skvěle, ale práce s ním je náročnější na nářadí a hmotnost.
