Pokud ale řešíte opravdu malý půdorys, klasická sedačka nestačí. Tady přichází ke slovu vytahovací pohovka, která ve dne slouží jako dvoumístné posezení a v noci se promění v lůžko s dvaceticentimetrovou matrací. Její kovová konstrukce je lehká, takže ji bez námahy posunete i na koberci. Zamilovala jsem si variantu se sametovým čalouněním v tmavě modré. Materiál je příjemný na dotek, nechytá prach tak snadno jako len a dodává místnosti hloubku. Stačí přidat dřevěný stojan na lampu a pár keramických váz s lučním kvítím a rázem máte útulný koutek, který nikdo nepozná jako nouzové spaní. Interiérové doplňky tu nejsou jen na parádu, ale mají za úkol odvést pozornost od praktické podstaty kusu náby
Co bych dneska udělala jinak? Možná bych se nebála sytějších odstínů hned od začátku. A určitě bych neřešila názor sousedky, která tvrdila, že terakota je jen pro důchodce. Každý byt je jiný, každá rodina jiná. Někdo potřebuje pohodlí pro spaní hostů, jiný zase klid na práci. Klika-klik mechanismus naší pohovky už máme za sebou přes tři sta rozložení a ani jednou nezaskřípal. To je lepší než jakákoli paráda. Pokud zrovna přemýšlíte nad změnou, začněte u jedné zdi. Jedna barva, která vás bude bavit. A pak přidávejte postupně. Domácí barevná paleta se totiž nerodí za jeden víkend. Vaří se pomalu, jako dobrý gul
Když jsme se před dvěma lety stěhovali do panelákového dvoupokojáku, první věc, která mě praštila do očí, byla šedivá podlaha a bílé stěny. Nejdřív jsem si říkala, že to je fajn, neutrální plátno. Jenže pak přišla realita. Každý den stejná nuda. Žádná radost z toho, že vejdu domů. A tak jsem začala hledat cestu, jak do toho šeďáku vnést život. Nákup nového nábytku nepřipadal v úvahu, rozpočet byl napnutý na maximum. Zbývala barva. A najednou jsem stála před otázkou, která mě vyděsila víc než hypotéka – jakou domácí barevnou paletu zvolit, aby to celé neskončilo jako karneval v mateřské ško
Pokud řešíte nedostatek místa na spaní pro hosty, pull-out sofa je často lepší řešení než plnohodnotná postel. Naše babička má v garsonce francouzskou postel, která se vytáhne dopředu a zabere celý obývák. To je fajn na víkend, ale když host přijede na týden, musí se každý večer přestavovat nábytek. My jsme šli cestou užšího modelu – sedačka s úložným prostorem a výsuvným ložem. Když vytáhnete spodní díl, získáte rovnou plochu širokou 140 cm. Na spaní to stačí pro jednoho dospělého nebo pro dvě malé děti. A přes den? Jedním pohybem zasunete lože zpět a máte normální pohovku. Klíčem je pořídit model s pevnou slatted frame, ne s plátem dřevotřísky – ten se prohne a pras
Vlastní zkušenost mě naučila, že skutečně funkční domácí relaxační koutek není o tom mít nejdražší kousek, ale o tom, aby sloužil vám. Aby se dal rychle přeměnit z gauče na postel, aby se na něm dalo číst, spát i lenošit, aniž byste každou chvíli něco složili. Zároveň musí skvěle vypadat i složený, protože hosté nevidí, jak se rozkládá, ale jak vypadá při běžném provozu. Moje současná sestava má jednoduché dřevěné nožky, které ladí s podlahou, a sametové čalounění v tlumené šedé. Když přijde návštěva, nikdo neuhodne, že pod sedákem čeká postel pro dva. A hlavně – už nikdy nehledám místo pro přebytečné polštáře. To je pro mě vrchol domácího pohod
Když si představíte Provence, vybaví se vám pole levandule, olivové háje a sluncem vybělené fasády. Stejnou lehkost a přirozenost můžete přenést i do svého domova, i když zrovna nebydlíte v kamenném venkovském stavení. Provence style interiors neznamenají jen krajkové záclony a deka z ovčí vlny, ale především chytrou práci s prostorem a materiály, které nestárnou. Vlastní zkušenost s rekonstrukcí panelákového bytu o padesáti metrech čtverečních mě naučila jednu věc: provensálský duch miluje světlé odstíny a hmatatelné struktury. Rezavějící okenní panty vyměňte za kované železo, na podlahu položte široké borovicové desky a bílou omítku nechte lehce nerovnou. Jen pozor na přehnanou dekorativnost, jinak se z útulného doupěte stane přeplněný obchod se suven
