Schodišťový prostor má dvě zóny. První je ta vysoká, obvykle u vstupu pod schody, kde se dá stát. Druhá je nízká, pod stoupajícím ramenem, kde je výška od podlahy ke spodní hraně schodu klidně jen půl metru. Do nízké zóny patří zásuvky, police na boty nebo výsuvné boxy. Do vysoké zóny se vejde skříň, pracovní kout nebo místo na sezení. Typická chyba je cpát vysoký nábytek i do nízké části a pak zjistit, že dveře nejdou otevřít ani do poloviny.
První chyba je kupovat matraci ve slevě bez vyzkoušení. Tvrdost se nedá odhadnout podle popisu, musí se na ni lehnout. V prodejně si lehněte na deset až patnáct minut, ne na dvě. Druhá chyba je dělit jednu velkou matraci pro dva lidi s výrazně odlišnou hmotností. Pokud jeden váží šedesát a druhý sto kilogramů, společná měkká matrace bude pro těžšího příliš měkká a pro lehčího příliš tvrdá. Řešením jsou dvě samostatné matrace v jednom rámu, každá jiné tvrdosti. Třetí chyba je ignorovat rošt. Sebebezpečnější matrace na měkkém roštu ztratí oporu, protože lamely klesnou pod tíhou.
Napájení řešte předem. Pás i bodovky potřebují zdroj, který se obvykle schovává do horní skříňky nebo do soklu. Zdroj musí být přístupný — až přestane fungovat, nechcete rozebírat celou linku. Kabely veďte v drážce za zadní hranou skříňky nebo v liště, nikdy volně podél zdi, kde se špiní a časem povolí. Pokud nemáte přípravu na pevné napájení, použijte zásuvku v horní skříňce, ale počítejte s tím, že o ni přijdete.
Světlo rozhoduje víc než odstín Barvu testujte na stejném místě, kde bude finální nátěr. Ne na bílém papíře, ne na stole. Zeď má jinou strukturu a jinak pohlcuje světlo. Naneste vzorek na zeď, ne na karton přilepený izolepou. Karton vytváří stín a barvu zkresluje.
Osvětlení pod horními skříňkami v kuchyni se řeší až ve chvíli, kdy je kuchyňská linka osazená a deska nalepená. To je nejčastější důvod, proč se výsledek nepovede. Rozhodnutí o typu světla, jeho umístění a způsobu napájení patří do fáze návrhu, kdy se ještě dá vyvést kabel na správné místo a kdy je vidět, jak hluboké jsou skříňky a kde končí digestoř.
Sledujte vzorek během dne. Ráno, v poledne, večer a za umělého světla. Přirozené denní světlo je nejvěrnější, ale okna orientovaná na sever barvu zchladí, na jih ji naopak prohřejí. Večer při teplém osvětlení bude stejný odstín vypadat žlutěji, při studeném bíle modře. Pokud se vám barva líbí jen v jednu denní dobu, hledejte dál.
Jádro a rozvody rozhodují o všem ostatním Koupelnové jádro je srdcem rekonstrukce. Pokud ho měníte, řešte zároveň odpad, vodovodní stoupačky i elektřinu v jednom termínu. Stoupačky patří do společných částí domu, takže na jejich výměnu potřebujete souhlas vlastníka a domluvu se sousedy — bez toho vám úřad ani správce nic nepovolí. Nové rozvody veďte v drážkách ve zdi nebo v podlaze, nikdy je neukládejte do stropu, kde je nikdo nenajde. Na každý okruh dejte samostatný jistič a přemýšlejte o přívodu pro pračku, myčku a sušičku dopředu.
Prostor pod schody bývá největší nevyužitá plocha v bytě. Mívá obvykle tvar klínu, výšku od 60 do 200 cm a šířku podle šířky schodiště. Právě kvůli nepravidelnému tvaru ho lidé často zaplní krabicemi a zapomenou na něj. Přitom stačí změřit tři rozměry — výšku v nejnižším a nejvyšším bodě, hloubku a šířku — a rozhodnout, co tam má reálně fungovat. Bez měření skončíte s regálem, který se nevejde, nebo se skříní, do které nic nedáte.
Nejčastější chyba je osvětlení umístěné příliš vzadu nebo příliš vysoko. Další je zapomenutý vypínač na místě, kam se nedostanete mokrou rukou. A třetí je společný obvod se stropním světlem — pak buď svítíte zbytečně celou kuchyní, nebo pracujete potmě. Osvětlení pod skříňkami má být samostatně ovladatelné a mělo by se zapínat v místě, kde stojíte, ne u dveří.
Zapomeňte na malé papírové čtverečky. Ty slouží jen k hrubému výběru odstínu, ne k rozhodnutí. Vždy si vyžádejte vzorek v reálné barvě — buď malou plechovku, nebo alespoň větší samolepicí vzorek. Naneste ho na zeď ve velikosti A4, ideálně dva nátěry. Čím větší plocha, tím méně vás bude mást okolní barva.
Podklad nikdy neignorujte. Světlá barva na tmavé zdi bude vždy o stupeň tmavší, než ukazuje vzorek. Tmavá barva na bílé zdi naopak prosvítá a může vypadat flekatě. Před testem naneste na zeď základní nátěr, nebo alespoň dva nátěry zkušební barvy. Jeden nátěr nestačí, barva se musí dostatečně kryt.
Vzorky barev na zdi vypadají úplně jinak než v obchodě. Není to vaše chyba ani slabý zrak. Za všechno může světlo, podklad a plocha. Pokud chcete trefit odstín napoprvé, musíte vzorek testovat v podmínkách, ve kterých bude barva skutečně viset.
