Když už dřevo vyschne, je důležité ho nenechat znovu navlhnout. Přeneste ho do suchého krytého prostoru, ale ne hned ke kamnům, kde by mohlo kondenzovat na studených stěnách. Ideální je nechat ho týden v chodbě, aby si zvyklo na teplotu. Pokud dřevo skladujete venku a přes léto prší, po každém dešti zkontrolujte, zda hromada stojí na nohou a voda pod ní nehromadí. Věnovat pozornost těmto detailům znamená, že za dva roky budete topit dřevem, které hoří jako papír, ne jako mokrá hadra.
Než vůbec sáhnete po sirce, rozhodněte, k čemu oheň potřebujete. Většina lidí staví hranici tak, aby rychle vzplála, ale zapomíná na to, že teplo vzniká až při dostatečném přísunu vzduchu. Základní princip je jednoduchý: oheň potřebuje tři věci – palivo, teplo a kyslík. Vynecháte-li jeden prvek, vzniká jen doutnající kouř. Proto nejprve vyberte rovné místo chráněné před větrem, ale ne úplně v závětří, jinak se dusíte vlastním kouřem.
Největší chybou, kterou lidé dělají, je čištění kamene agresivními chemikáliemi nebo kovovými kartáči. Tyto metody sice odstraní nečistoty, ale zároveň naruší ochrannou vrstvu kamene a urychlí jeho degradaci. K běžnému čištění použijte měkkou houbu a vlažnou vodu s jemným mýdlem na přírodní kámen. Vyhněte se jakýmkoli přípravkům s obsahem kyselin (např. ocet) nebo louhů. Pro odstranění sazí použijte speciální pěnu určenou pro kamenné povrchy, kterou nanesete, necháte působit a poté setřete suchým hadříkem. Nikdy nenechávejte vodu na povrchu zaschnout – vodní kámen se pak odstraňuje jen velmi těžko.
Akumulační krbová vložka není obyčejná kamna na dřevo. Její princip spočívá v tom, že masivní akumulační hmota (obvykle šamot nebo speciální beton) pohlcuje teplo z ohně a pak ho postupně uvolňuje do místnosti po dobu 12 až 24 hodin. To znamená, že topíte krátce a intenzivně, ale teplo máte celý den. Oproti běžné vložce, která hřeje jen při hoření, tato pracuje na jiném fyzikálním principu. Pokud tedy přemýšlíte o pořízení, připravte se na jiný režim topení, než znáte z klasických kamen.
Dalším zabijákem suchého dřeva je přikrývání igelitem až k zemi. Plastová plachta sice chrání před deštěm, ale brání odvětrání. Pokud musíte krýt, použijte jen střechu a boky nechte volné. V ideálním případě dřevo nestojí u domu, ale na volném prostranství, kde okolní zeď nebrání proudění. Zkuste si představit, že hromada jsou plíce – potřebuje dýchat, ne se udusit.
Na závěr dbejte na suchost dřeva. Vlhkost je největší nepřítel tepla – k jejímu odpaření se spotřebuje velká část energie, která by jinak šla do ohně. Skladujte dřevo pod střechou alespoň půl roku před použitím. Pokud musíte použít vlhké dřevo, položte ho blízko ohně, ale ne do plamene, aby předhořelo a vyschlo. Pak ho přidejte až ve chvíli, kdy je základ žhavý a stabilní. Tím dosáhnete čistého hoření s minimem kouře a maximálním výdejem tepla.
Pamatujte, že hoření dřeva není jen zdroj tepla, ale chemický proces, který můžete ovlivnit. Sledujte barvu plamene, množství kouře a rychlost hoření. Pokud plamen žloutne a kouří, přidejte vzduch. Pokud hoří příliš rychle a modře, uberte přívod. Tím prodloužíte dobu hoření, zvýšíte výhřevnost a snížíte tvorbu sazí. Dřevo je obnovitelný zdroj, ale jen pokud ho spalujete tak, aby jeho energie byla využita beze zbytku.
Při samotné kontrole se vyplatí sáhnout po baterce s úzkým kuželem světla. Nasměrujte ji podél povrchu, abyste odhalili i jemné trhlinky, které jsou při běžném osvětlení neviditelné. Pokud najdete prasklinu, nevyplňujte ji běžnou spárovací hmotou. Použijte speciální tmel na přírodní kámen, který kopíruje tepelnou roztažnost a nepopraská při dalším zatápění. Důležité je také zkontrolovat stav okolních materiálů – pokud je kámen uložen v sádře nebo betonu, ujistěte se, že mezi nimi není mezera, která by umožňovala hromadění vlhkosti.
Jak poznáte, že už je dřevo opravdu suché Nejjistější je měřák vlhkosti se dvěma hroty. Zapíchněte ho do středu polena, do místa bez suků, a měřte při pokojové teplotě. Hodnota pod 20 % znamená, že je dřevo připravené k topení. Pokud chcete měřit přesně, rozštípněte jedno poleno a měřte čerstvý řez. Povrchová měření klamou, protože kůra zadrží vodu déle než dřevo pod ní. Bez měřáku poznáte suchost podle zvuku: suché poleno při úderu o sebe vydává ostrý, čistý tón, mokré zní dutě a tlumeně. Další zkouška je pomocí kresby – na čele suchého polena se objeví jemné trhlinky, které sahají od středu ke kůře.
Při hoření vzniká také vodní pára a oxid uhličitý, ale při nedokonalém spalování se objevuje oxid uhelnatý a dehet. Dehet se sráží na skle kamen a v komíně. Abyste tomu předešli, udržujte dostatečný přívod vzduchu. Ideální je, když plamen hoří jasně žlutě až modře, ne oranžově s černými špičkami. Oranžový plamen signalizuje přebytek těkavých látek a nedostatek kyslíku – typicky při hoření pryskyřičného dřeva, jako je smrk nebo borovice.
