Klíčem je přestat vnímat polštáře jako pouhé dekorace a začít s nimi pracovat jako s praktickými nástroji. Mám doma jeden model v sametovém čalounění, který je na omak tak příjemný, že ho používám jako opěrku hlavy na posteli. Když přijde návštěva a já potřebuji rozložit svou pohovku s click-clack mechanismem, tyhle polštáře jednoduše přesunu na židli nebo je hodím do koše na deky. Jejich výplň není tak měkká, aby ztratila tvar, ale dost poddajná na to, aby posloužila jako záda pro mého strýce, který si rád čte před spaním. Důležité je, aby se daly snadno přemístit a nebyly přeplácané třásněmi nebo korálky, které by při každém pohybu padaly na
Velkým tématem je údržba. Možná si říkáte, že sametový povrch je náchylný na otisky prstů a vlákna. Pravda je taková, že kvalitní sametové čalounění vydrží víc než mnoho bavlněných textilií, pokud ho čistíte suchým kartáčem. Mám doma jeden kousek s tmavě modrým sametem, který už třetím rokem odolává psím chlupům i rozlitému čaji. Stačí ho jednou za měsíc vyprat v pračce na jemný cyklus a vypadá jako nový. U bílých polštářů jsem se poučila bolestivě nikdy nekupovat výplň z dutého vlákna, která se po prvním praní srazí do hrudek. Mnohem lepší je silikonizované mikrovlákno, které drží tvar i po desítkách pra
Pak přišla na řadu obývací část. Tady mám úhlavního nepřítele: nedostatek úložného prostoru. Věčně se mi povalují deky, polštáře, časopisy. Trendy wall colors mi pomohly ten chaos opticky utlumit. Zvolila jsem teplou terakotovou, ale ne tu výraznou oranžovou, co vidíte v katalogách. Je to tlumená, zašlá hliněná barva, která připomíná sušené cihly. Funguje skvěle s mojí sedačkou. A právě ta sedačka je klíčová. Mám model s click-clack mechanismem, který se během pár vteřin přemění na lůžko pro nečekané návštěvy. Při výběru barvy zdi jsem musela zohlednit i jeho velvet upholstery – ta tmavě šedá s jemným leskem. Kdybych dala na zeď něco chladného, jako šedobílou, ta sametová textura by působila studeně a lacině. Ale teplá terakota ji doslova objímá. A navíc schovává skvrny. Věřte mi, že po večírku, kdy někdo rozlije červené víno, je šedivý samet zachráně
Pokud máte v obýváku postel s úložným prostorem, můžete s dekorativními polštáři kouzlit ještě víc. Když máte postel s úložným prostorem, spodní přihrádka pojme přesně tolik polštářů, kolik přes den naaranžujete na lůžku. Stačí je navečer shodit dovnitř a máte hotovo. Problém nastává, když máte rozkládací gauč a hosté přicházejí nečekaně. Pak potřebujete polštáře, které se dají rychle sbalit do skříně nebo alespoň naskládat na sebe bez toho, aby vám zabíraly celou židli. Mně osobně zachránila kůži sada čtyř polštářů v neutrální béžové, které přes den zdobí pohovku a v noci slouží jako měkká opěrka pro záda mé ma
Myslím tím opravdu konkrétní řešení, ne jen hezké obrázky. Vezměte si obyčejnou pohovku. Většina lidí ji koupí podle vzhledu, pak zjistí, že se na ní nedá spát. Tereza potřebovala něco, co přes den slouží jako posezení pro rodinu a večer se promění v lůžko pro tchyni. Narazili jsme na model s kvalitním click-clack mechanismem. Žádné válce, žádné zvedání těžké matrace. Jedním pohybem sklopíte opěrák a máte rovnou plochu. Důležité je zkontrolovat, jestli pod touto konstrukcí není dutina – často tam vzniká plíseň. Vybrali jsme variantu s pevným kovovým rámem a prodyšnou mřížkou. A teprve pak přišla na řadu kr
Nezapomeňte na mechanismus pohovky. Když máte rozkládací pohovku s kovovým rámem, často se stane, že polštáře překáží při vysouvání. Musíte je buď sundat dřív, nebo riskovat, že se zachytí o kliku mechanismu. Moje kamarádka má model, který vyžaduje, aby se nejdříve zvedlo sedadlo a až potom se vytáhl prostor pro spaní. Ve chvíli, kdy na sedadle leží tři velké polštáře, je to nekonečný cirkus. Naučila jsem ji trik používat polštáře pouze na zadní opěradlo, kde nepřekáží při rozkládání. Takhle si zachováte vizuální efekt a zároveň funkčn
