Bílé skvrny na listech pokojovek vznikají nejčastěji ze tří důvodů: tvrdá vodní kámen z vodovodní vody, spálení od slunce po umytí listů a přemokření substrátu, které vede k plísním. Než začnete cokoliv stříkat, určete typ skvrny. Vodní kámen je suchý, drsný a sedí na povrchu listu. Sluneční úžeh vypadá jako papírově bílá, tenká a průsvitná místa, obvykle na straně obrácené k oknu. Plíseň je bílá až šedobílá, má chomáčkovitou strukturu a často se objevuje i na povrchu substrátu nebo na řapících.
Půjčovna na stěně je nejlepší kamarád začátečníka. Než utratíš za vlastní pár, projdi si alespoň pět tréninků ve vypůjčených botách. Zjistíš, jestli tě lezení vůbec chytne, a zároveň si osaháš různé tvary. Teprve pak má smysl řešit, co si koupit. První boty totiž nejsou o stylu, ale o tom, aby ti sedly na nohu a vydržely.
Plíseň na listech řešte okamžitým odstraněním napadených listů a přesazením do čerstvého, prodyšného substrátu. Starý substrát vyhoďte, květináč důkladně vymyjte horkou vodou a nechte vyschnout. Zalévejte pouze tehdy, když je vrchní vrstva substrátu suchá na dotek. Vzduch v místnosti pravidelně větrejte, ale rostlinu nevystavujte průvanu. Na povrch substrátu můžete nasypat tenkou vrstvu skořice, která přirozeně potlačuje plísně. Pokud se plíseň vrátí i po přesazení, použijte roztok z česneku: dva stroužky rozmačkejte, zalijte litrem vody, nechte 24 hodin odstát, přeceďte a rostlinu tím zalijte místo běžné zálivky. Opakujte jednou týdně po dobu tří týdnů.
Šifrovací hra pro děti vypadá na papíře jednoduše: schováte pár indicií, děti luští a běhají po zahradě. V praxi se ale často stane, že první šifra je příliš těžká, druhá příliš snadná a třetí děti omrzí. Rozdíl mezi hrou, která funguje, a hrou, kterou děti po deseti minutách vzdají, není v počtu šifer, ale v přípravě. Nejlepší je začít od konce: nejdřív si rozmyslete, kde hra skončí a co tam děti najdou. Teprve pak zpětně vymýšlejte cestu.
Důležité je i to, jak dřevo naštípáte. Polena menšího průměru schnou výrazně rychleji než velká špalky. Pokud máte čas, naštípejte dřevo už na jaře a nechte ho přes léto proschnout. Skladujte ho v hranici, kde se polena dotýkají co nejmenší plochou – volně ložená hromada schnne pomaleji než rovnaná hranice. Vyhněte se skladování v jedné vysoké kupě; maximální výška by měla být kolem dvou metrů, aby spodní vrstvy netrpěly tlakem a vlhkem.
Mezi časté chyby patří skladování dřeva pod vzrostlým stromem. Listí a jehličí padají do hranice, zadržují vlhkost a brání proudění vzduchu. Stejně tak nepomůže dřevo položit na paletu a přikrýt ho igelitem – pod plastem se sráží kondenzát a dřevo začne plesnivět během několika týdnů. Další chybou je skladování v blízkosti kompostu nebo hnojiště, odkud se šíří vlhkost a spory plísní.
Nejčastější chyba je moc šifer na malém prostoru. Děti se pak soustředí na přesun, ne na luštění, a hra se zvrhne v závod. Další častá chyba je řešení, které dospělý považuje za zřejmé, ale dítě ho nikdy nevidělo. Vyhněte se šifrám založeným na znalostech, které děti ještě nemají. Stejně tak nepoužívejte příliš dlouhé texty. Pokud šifra zabere víc než dvě minuty, děti začnou odbíhat.
Pro děti od pěti do osmi let stačí tři až čtyři zastávky. Každá šifra by měla mít jasné zadání a rychlé řešení. Osvědčuje se jednoduchá záměna písmen za čísla podle abecedy, obrázkové šifry nebo čtení zrcadlově. Pro starší děti přidejte práci s mapou, azimutem nebo indicií, která se skládá z více částí. Důležité je, aby šifra vždy vedla k dalšímu místu. Pokud děti luští jen proto, aby dostaly další papír, hra ztrácí tah.
Co si připravit předem, aby se hra nezasekla Před startem si projděte celou trasu pěšky, a to i na zahradě. Zjistíte, kde je terén nepřehledný, kde může být indicie utržená větrem nebo kde si jí nevšimnou. Všechny pomůcky vložte do uzavíratelných sáčků, obzvlášť pokud je ráno mokro. Ke každé šifře si napište nápovědu, kterou můžete nabídnout, když se děti zaseknou. Nápověda nemá být řešení, ale nasměrování: „Zkuste se podívat, co je na papíře napsané pozpátku.” Počítejte s tím, že děti poběží, budou se překřikovat a některé indicie přehlédnou. Trasu proto veďte tak, aby se dala projít i pomaleji.
Na zahradě využijte to, co už tam je: strom, plot, kbelík, houpačku. Indicie můžete připevnit provázkem, zavěsit na větev nebo schovat pod květináč. Na konci hry dejte dětem odměnu, kterou si rozdělí samy. Nemusí to být nic velkého, stačí drobnost, kterou si odnesou. Pokud chcete hru opakovat, obměňte vždy jen část šifer. Děti si pamatují místa, ne obsah. A když se hra povede, poznáte to podle toho, že ji chtějí hrát znovu hned.
