Poslední věc, kterou lidé řeší pozdě, je údržba zipů a suchých zipů. Zip na povlaku se časem zanese vlákny a přestane držet. Stačí ho jednou za čas vyčistit starým kartáčkem na zuby a lehce potřít voskem na zipy. Suchý zip zase ztrácí přilnavost, když se do něj dostane prach z podlahy. Před každým praním ho zavřete, jinak pochytá vlákna z jiného prádla a už nikdy nebude držet jako nový. Kdo tohle zanedbá, přijde o výhodu snímatelného povlaku dřív, než látka vůbec zestárne.

Mezi časté chyby patří odkládání dezinfekce, přelepování rány špinavým hadrem nebo spoléhání na to, že „to samo přejde”. Další chybou je snaha kočku potrestat plácnutím. Kočka spojí trest s vámi, ne se škrábnutím, a začne se bát. Pokud se škrábance objevují opakovaně, zkontrolujte, zda kočka nemá bolest, například zubů nebo kloubů. Bolestivá kočka může být podrážděná a reagovat ostřeji. Návštěva veterináře je na místě, pokud se chování změní náhle.

Častou chybou je také přímé slunce a radiátory. Samet na područkách u okna bledne a vlákna křehnou. Stejně tak vlhko způsobuje, že tkanina začne zapáchat a vlas se slepí. Místnost větrejte krátce a intenzivně, ne dlouhodobě s otevřeným oknem v zimě. Pokud samet navlhne, nechte ho volně uschnout při pokojové teplotě, nikdy ne u topení.

Postupujte tak, že pohovku nejprve očistíte od prachu a starého maziva hadříkem. Potom naneste malé množství přípravku přímo do štěrbiny spoje – stačí kapka nebo tenká vrstva. Spoj několikrát procvičte, aby se mazivo dostalo všude. Přebytek otřete, aby neprosakoval do čalounění. U kovových spojů můžete použít i grafitovou tužku, kterou potřete čep. U dřevěných spojů zvolte včelí vosk nebo klouzek. Nikdy nepoužívejte WD-40 jako trvalé mazivo, je to ředitel a odmašťovač, ne lubrikant.

Na mazání spojů se nejlépe hodí látka, která zůstane na místě a nevsákne se do dřeva. Vazelína je dobrá na kovové spoje, šrouby a čepy. Silikonový olej ve spreji se hodí tam, kde je spoj těžko přístupný, ale pozor – stříká se krátce a přesně. Na dřevěné spoje použijte tuhý vosk nebo mýdlo, nikdy ne rostlinný olej. Ten časem ztuhne, lepí a přitahuje prach. Dřevo pak vrže ještě víc.

Jak správně čistit a chránit Prach odstraňujte měkkým kartáčem s jemnými štětinami nebo vysavačem s nástavcem na čalounění. Vysávejte na nejnižší výkon a trysku přidržujte lehce, nechte ji klouzat po povrchu. Pokud se na područce objeví mastná skvrna, nepoužívejte vodu přímo. Nejprve ji vsajte papírovou utěrkou, poté jemně přejíždějte suchou pěnou na čalounění. Nikdy nepoužívejte agresivní saponáty ani bělidla – samet je většinou z viskózy nebo polyesteru a chemie mu vezme barvu i lesk.

Když už se područky příliš opotřebí, můžete je nechat přečalounit. Není to nutně drahé a často to zachrání celý kus nábytku. Před rozhodnutím zkuste ještě ruční napařovač – opatrně, z větší vzdálenosti, bez přímého kontaktu. Pára vlas nadzvedne a samet vypadá svěže. Vždy ale nejdřív vyzkoušejte na malém, skrytém místě, třeba na zadní straně područky. Pokud se nic nestane, můžete pokračovat. Ušetříte tím za nový potah i za zbytečnou námahu.

Nejčastější chyba je snažit se vlhké čalounění vysušit fénem nebo topením. Povrch schne rychle, ale jádro zůstává vlhké. Vznikne tvrdá krusta, která se láme, a uvnitř se dál množí plíseň. Další chybou je nechat mokrý potah na nábytku přes noc. Stačí jedna noc a vlhkost pronikne hlouběji. Nepoužívejte ani silné parní čističe na koženku a lepené spoje, horká pára rozpouští lepidla a potah se začne odlepovat. U textilních potahů bez možnosti sundání platí, že méně vody je více. Čistěte po malých plochách a nechte každou část proschnout, než přejdete na další.

Po namazání nechte pohovku chvíli v klidu a pak ji zatížte. Pokud vrzání přetrvává, hledejte dál. Často to není spoj, ale pružina, která se otírá o rám, nebo uvolněný trn v kolejnici. Někdy stačí podložit plstěnými klíny. Mazání opakujte jen tehdy, když se zvuk vrátí. Není třeba mazat preventivně každý měsíc. Většina pohovk vydrží roky bez vrzání, pokud se spoje jednou správně ošetří a šrouby se občas dotáhnou.

Typická chyba je kartáčování mokrého sametu. Voda vlákna slepí a po uschnutí zůstanou tvrdé hřebeny. Další chybou je používání kartáče na vlasy nebo oblečení – má příliš tuhé štětiny a látku poškrábe. Stejně tak nepomůže přejíždět látku rukou, pokud máte mastnou pokožku; mastnota vlas slepí a vytvoří mapy, které se už nedají jen tak srovnat.

První věc, kterou je potřeba pochopit, je směr vlasu. Samet má takzvaný „štětec” – pokud ho hladíte po srsti, je tmavší a hladší; proti srsti světlejší a drsnější. Na područkách se vlas nejčastěji mačká ve směru, kterým na něj saháte. Typická chyba je otírání hadrem krouživými pohyby. Tím vlas zamotáte a vytvoříte nevzhledné mapy. Vždy utírejte jedním směrem, po srsti, a to i při běžném setření prachu.