Hledejte místo, které už má vlastní hranici: výklenek, konec chodby, roh za dveřmi, prostor pod šikmým stropem. Když takové místo není, vytvořte hranici sami. Pomůže nízká skříňka nebo regál postavený kolmo ke zdi, který oddělí kout od obývací části. Závěs na kolejničce pod stropem funguje lépe než paravan, protože se dá stáhnout na pár centimetrů a přes den úplně zmizí. Důležité je, aby šel kout zakrýt jednou rukou, ne přestavovat celý pokoj.
Než koupíte cokoli nového, zkuste nejdřív ubrat. Malý obývák není sklad. Odstraňte duplicitní věci, sezónní dekorace a nábytek, který jste nepoužili rok. Teprve pak hledejte kus, který skutečně chybí. Držte se pravidla: jeden nový kus, jedna věc pryč. Dřevo v malém prostoru funguje nejlépe, když ho je málo, je světlé a každý kus má své místo.
V týmu se vyplatí nastavit pravidla předem. Hlavní větev chraňte tak, aby do ní nešlo pushnout přímo. Povolte pouze sloučení přes požadavek na změnu, kde se historie kontroluje. Domluvte se, že feature větev se před sloučením vždy rebasuje, ale jen dokud není sdílená. Pokud někdo potřebuje vidět původní vývoj, ať si ponechá lokální větev nebo záložní tag. Nic z toho nezdržuje, jen to brání zbytečným opravám.
Typická chyba je nechat nábytek v ostrém úhlu nebo opřený o hranu jiného předmětu. Bodový tlak na malé ploše udělá víc škody než pád z malé výšky. Mezi nábytek a stěnu vozu dejte vrstvu kartonu a vše zajistěte popruhy. Popruhy veďte přes obal, ne přímo přes sklo, a dotáhněte je tak, aby se nábytek nepohnul, ale zároveň se neprohýbal. Po každém zajištění zkuste rukou zatlačit – když se hne, není to dost.
Malý byt neznamená málo místa. Znamená to, že každý centimetr musí mít svou roli. Většina lidí řeší úložný prostor tak, že koupí další skříň. Ta zabere podlahu, kterou potřebují pro pohyb, a výsledek je ještě těsnější. Účinnější je jít opačným směrem: nejdřív vytipovat místa, která už existují, ale nic nedělají, a teprve pak řešit nábytek.
Každý tým dřív nebo později narazí na historii, ve které se to hemží merge commity. Vypadá to jako neškodný detail, dokud někdo nepotřebuje zjistit, která změna způsobila regresi. V tu chvíli se z jednoduchého dotazu stane hodinové klikání po grafu. Řešením je rebase na hlavní větvi místo pravidelného merge. Není to magie, jen jiný způsob, jak se změny dostávají do hlavní linie.
Měsíc nemá atmosféru, která by dopadající tělesa zpomalila nebo spálila. Proto na něj dopadá i to, co by se u Země rozpadlo v atmosféře. Zároveň na Měsíci nefouká vítr ani neteče voda, takže krátery se nezaplňují sedimenty a neobrušují se tak rychle jako na Zemi. Malé krátery ale postupně mizí vlivem neustálého mikrometeoritového bombardování — povrch se „přepracovává” a staré tvary se vyhlazují.
Představ si, že na povrch dopadne kámen o velikosti pěsti rychlostí několika desítek kilometrů za sekundu. Energie nárazu se během zlomku vteřiny přemění na teplo a tlakovou vlnu. Materiál se vypaří, roztaví a vyhodí do okolí. Vznikne kruhová prohlubeň — kráter. Čím větší těleso a čím vyšší rychlost, tím větší kráter. Průměr kráteru bývá zhruba deset až dvacetkrát větší než průměr dopadajícího tělesa.
Proč vypadají jako ementál Ementál má díry, protože při zrání sýra vznikají bubliny plynu. Měsíc žádný plyn uvnitř nemá, ale výsledek je podobný: povrch je posetý jamkami různých velikostí. Rozdíl je v tom, že sýrové díry vznikají zevnitř, zatímco měsíční krátery vznikají zvenčí — dopadem. Další rozdíl: ementál má díry víceméně rovnoměrně, kdežto na Měsíci najdeš oblasti s krátery mladými i prastarými, překryté lávovými pláněmi.
Základní postup je krátký. Větev aktualizujete tak, že si přepnete na hlavní větev, stáhnete změny a pak přepnete zpět na svou práci. Následně spustíte rebase proti hlavní větvi. Git přehraje vaše commity na nový vrchol. Konflikty řešíte průběžně, commit po commitu, ne najednou v jednom velkém sloučení. Po dokončení vypadá historie jako rovná čára a každý commit má jasného autora i důvod.
Měsíc není jen světlý kotouč na obloze. Při pohledu triedrem nebo malým dalekohledem uvidíš desítky až stovky jam — některé ostré s výrazným valem, jiné rozplizlé a překryté dalšími. Ty jamky se nazývají krátery a jejich vznik není žádná záhada. Vznikají dopady těles, která na Měsíc dopadají obrovskou rychlostí.
Pro udržení pořádku pomáhá i drobná kázeň. Commity dělejte malé a s výstižnou zprávou, ať se při rebase snadno řeší konflikty. Před rebasem si udělejte záložní větev, abyste mohli rychle couvnout. Po rebase ověřte, že všechny testy procházejí, protože přehrání může odhalit skrytou závislost mezi commity. A když se něco pokazí, použijte reflog, který drží stopu i po přepsání historie.
