Brzdy jsou dalším častým zdrojem problémů. Pro menší děti je vhodnější zadní šlapací brzda, protože ji zvládnou ovládat silou nohou a nemusí mít dost velkou ruku na páku. U větších dětí se vyplatí trvat na tom, aby dosáhly na brzdové páky pohodlně a nemusely přehmatávat. Zkuste, jestli dítě dokáže brzdit plynule na rovném povrchu, ne jen prudce zablokovat kolo. Špatně nastavená nebo příliš tuhá brzda je častější příčina pádu než samotná rychlost.

Když se děti začnou hádat o hračku, o místo na gauči nebo o to, kdo první zmáčkl knoflík ve výtahu, rodičovská reakce obvykle přichází pozdě. Většina konfliktů se totiž neřeší v momentě výbuchu, ale v tom, co děláme mezi jednotlivými hádkami. Pokud chcete méně křiku a více domluvy, začněte u sebe, ne u dětí.

Nepořádek se snižuje přípravou, ne zákazy. Před začátkem připravte prostor: fólie, hadřík, kelímek s vodou a odpadkový koš. Oblečte dětem staré tričko nebo zástěru, která se může ušpinit. Po skončení nechte dítě uklidit vlastní pomůcky — je to součást tvoření. Barvy skladujte v uzavíratelných nádobách a mimo dosah, aby je děti neotevíraly samy.

Nejužitečnější jsou vkládačky s úchytem. Dřevěná deska s pěti až sedmi tvary, kde každý díl má malý kolík, nutí dítě spojit zrak a prsty. Vyberte tvary, které se liší jednoznačně – kruh, čtverec, trojúhelník. Tvary, které se liší jen málo, jako ovál a kruh, děti ve dvou letech rozlišují špatně a hračku odkládají. Stejné pravidlo platí pro puzzle: dvoudílné až čtyřdílné, s obrázkem zvířete nebo auta, ne s abstraktní kresbou.

Barvy odolně vůči rozmazání a nepořádku se liší podle místa, kde se tvoří. V kuchyni je vše na dosah, ale riziko zaschlých skvrn na lince je vysoké. Na zahradě je víc prostoru, ale fouká vítr a padá listí. Rozdíl není v motivech, ale v podkladu, světle a úklidu. Než dětem podáte štětec, rozhodněte, co je pro daný den reálnější.

Počet vrstev se řídí aktivitou, ne teplotou na teploměru. Dítě, které sedí v kočárku, potřebuje o vrstvu víc než to, které běhá po hřišti. Při přechodu z venku dovnitř vždy sundejte alespoň jednu vrstvu dřív, než dítě začne být červené a mokré. Stejně tak před usednutím do auta odložte svrchní vrstvu, protože v autosedačce se dítě rychle přehřeje a pásy pak nedrží správně.

Pro nejmenší děti začněte s vodovými barvami v kelímku. Jsou průhledné, smývatelné a při ředění vodou vzniká přirozeně světlý odstín. Na čtvrtku A3 položte igelitovou fólii, kterou připevníte lepicí páskou ke stolu. Dítě má malovat po jedné barvě, aby se kelímek nezakalil. Po skončení nechte výtvor uschnout vodorovně, jinak steče. Typická chyba: příliš mnoho vody na čtvrtce, která se pak protrhne. Řešení je silnější papír nebo menší množství vody.

Vrstvení není o tom navléct na dítě všechno, co doma najdete. Funguje jen tehdy, když každá vrstva plní přesně daný úkol a dohromady tvoří systém. Základem je pochopit, že vzduch mezi vrstvami izoluje jen tehdy, když zůstane suchý a v klidu. Jakmile se dítě zpotí nebo je vrstev příliš, izolace mizí a zima přichází paradoxně rychleji.

Typické chyby: příliš mnoho vrstev pod zateplenou bundou, bavlna místo funkčního materiálu, nepromokavá bunda bez větracích otvorů a oblečení na jedno odpoledne bez možnosti vrstvu přidat nebo ubrat. Funkční vrstvení poznáte tak, že dítě má na začátku pocit lehkého chladu, který se pohybem srovná. Pokud je mu teplo hned při výstupu z domu, máte vrstev příliš.

První chybou je snaha vyřešit vše jednou dlouhou večerní aktivitou. Hodina v posilovně nevyváží osm hodin nehybnosti, protože svaly potřebují častější podnět. Účinnější je krátký pohyb každou hodinu: dvě minuty stačí na prokrvácení a uvolnění nejzatíženějších partií. Nastavte si připomínku a berte ji vážně. Pokud ji ignorujete, za pár týdnů přestane fungovat úplně.

Prostřední vrstva rozhoduje, ale většina rodičů ji vynechá Druhá vrstva izoluje. Fleecová mikina nebo tenká péřová vesta udrží teplo, ale nesmí být tak silná, aby se v ní dítě začalo potit už při oblékání. Třetí vrstva chrání před větrem a vlhkostí, nehřeje sama o sobě. Častá chyba je koupit svrchní vrstvu zateplenou a pod ni ještě dva silné kusy. Výsledek: dítě se při chůzi přehřeje, při stání prochladne a rodič nechápe proč.

Když se barvy míchají přímo na papíři Suché pastely a voskovky vytvářejí jinou texturu než voda. Suchý pastel se snadno rozmělí prstem, ale drolí se a špiní okolí. Podložte stůl novinami a dětem dejte hadřík na otírání prstů. Při míchání dvou pastelů přímo na papíři vzniká přechod, který se nedá opravit gumou. Proto je lepší nejdříve zkusit odstín na zvláštním papírku. Vodovky a pastely se dají kombinovat: suchý pastel přes vodovou vrstvu vytvoří ostré linie, ale jen když je podklad suchý.