Hřebenovka mezi Pradědem a Šerákem je klasika, která má ale háček: o víkendu se na ni sjíždí nejvíc lidí a na některých místech se nedá jít vedle sebe. Trasa vede po kamenitých cestách, kde každý špatný krok znamená vývrtku. Praktické je vyrazit brzy ráno, kdy je chladno a cesty jsou prázdné. Nepodceňujte počasí – na hřebeni fouká i v létě a mlha dokáže přijít během půl hodiny. Typická chyba je vzít si lehké tenisky s měkkou podrážkou. Kameny jsou ostré a kloužou, proto se vyplatí pevná obuv se vzorkem.

Jak číst mapu, aby vás vedla do stí

Osvědčený model je ráno skály, odpoledne hrad nebo zámek. Například z Turnova vyrazte na Hruboskalsko, projděte okruh kolem skalního hradu Valdštejn a pak se přesuňte na Trosky. Mezi tím seďte na vlaku nebo autobuse, ne na pěší přejezd. Spoje jsou řídké, takže si jízdní řády uložte předem; v údolí často není signál. Pokud jdete pěšky z Malé Skály na Valdštejn, počítejte s tím, že cesta nahoru je delší, než vypadá.

Hlavní váha má jít do bederního pásu, ne na ramena. Ramenní popruhy drží batoh u těla, ale nosí ho boky a bedra. Pokud při zkoušení cítíte tlak na klíční kosti nebo vás ramena bolí po pár minutách, je něco špatně. Správně by měl bederní pás obepnout horní okraj pánve a pevně sedět. Zkuste batoh naložit — vezměte si do obchodu alespoň pět až sedm kilogramů, ideálně vlastní výbavu. Prázdný batoh sedí vždycky dobře, to je klam.

Před každou túrou lékárničku projděte a doplňte, co se spotřebovalo nebo vysypalo. Zkontrolujte, že lahvičky netečou a že náplasti stále lepí. Dětské nohy se mění s růstem, takže co fungovalo loni, může letos tlačit. Do lékárničky přidejte i malý sáček na mokré ponožky, abyste je mohli vyměnit dřív, než vznikne puchýř. A hlavně: naučte dítě, kde lékárnička je a co v ní najde, aby si umělo říct o pomoc dřív, než ho noha rozbolí.

Zásadní je i to, co do lékárničky nepatří. Nepřidávejte dospělé léky proti bolesti, pokud nejste na jejich dávkování pro děti připraveni, a necpěte tam velké nůžky, které se v batohu otevřou. Zbytečná váha navíc znamená, že lékárničku nebudete nosit, a to je horší než mít méně položek. Radši méně věcí, které skutečně použijete.

Co se týče dezinfekce, vyhněte se barevným roztokům, které barví ponožky a pletou se s podrážděním. Stačí čirý prostředek v malé lahvičce s uzávěrem, který se neztratí v batohu. Na drobná oděrky a puchýře se osvědčily hydrokoloidní náplasti, které se nemusí měnit tak často a méně bolí při sundávání. Do lékárničky patří i malý zásobník na vodu a gáza na otření, protože dětská noha v mokré botě je nejrychlejší cesta k problému.

Práce s terénem místo spoléhání na pamě

Turistická lékárnička pro dospělé se na dětské nohy nehodí. Problém nebývá v tom, že by v ní chyběly léky, ale že obsah je dimenzovaný na dospělou nohu, dospělou kůži a dospělou váhu. Dětská noha má měkkou klenbu, tenčí kůži, rychleji se potí a vznikají na ní puchýře tam, kde dospělý nemá problém. Když s sebou vezmete standardní výbavu a jen ji zmenšíte, většinou to nestačí.

Začněte velikostí obvazu, ne počtem položek Nejčastější chyba je vzít nůžky a zkrátit obvazy. Jenže dětská noha potřebuje obvaz, který drží na místě, ne klouže. Místo stříhání širokých obvazů na polovinu kupte užší role, které se dají omotat kolem kotníku bez přebytečné vrstvy. Do lékárničky přidejte i menší náplasti různých šířek, protože jedna univerzální velikost na dětský prst nestačí. Fixační páska by měla být lepivá, ale ne tak agresivní, aby při sundávání strhla kůži.