Častou chybou je kombinace vaty a vzduchové mezery. Minerální vata funguje jako pružné porézní prostředí, které pohltí kmitání vzduchu. Pokud necháte mezi vatou a sádrokartonem díru, zvuk se odrazí a utlumení klesne. Stejně tak vadí, když vatu zmáčknete do tenké vrstvy. Další chyba je vynechání izolace v rozvodech a v místech, kde se příčka napojuje na obvodovou stěnu. Tato místa je nutné utěsnit akustickým tmelem nebo páskou.

Naneste jednu vrstvu hloubkové penetrace určené přímo na sádrokarton. Nešetřete, ale ani nenechte přebytek stékat. Penetrace sjednotí savost a zabrání tomu, aby barva na spárách a tmelených místech zaschla jinak než na zbytku desky. Po zaschnutí (obvykle dvě až čtyři hodiny podle podmínek) přejděte k první vrstvě barvy. Ředění se držte podle údaje na plechovce, u sádrokartonu se obvykle doporučuje mírné naředění jen u první vrstvy.

Další častá chyba je podcenění rozteče profilů. U desky 12,5 mm se profily běžně kladou po 400 nebo 600 mm, u 15 mm se dá jít i na větší rozteč, ale vždy podle statického posouzení a typu konstrukce. Kdo dá 12,5mm desku na rozteč 600 mm a zatíží ji, riskuje průhyb a popraskání spojů. Naopak kdo dá 15mm desku na hustou rozteč, zbytečně plýtvá materiálem i prací. Vždy platí, že tloušťka desky a rozteč nosného roštu musí tvořit jeden celek.

Nosný rošt dělejte z pozinkovaných profilů, ne z dřeva. U šikminy se vyplatí předsazený rošt, který srovná křivost krokví. Kotvěte do krokví tak, aby vruty neprocházely parozábranou víc, než je nutné, a podložte profily tak, aby vznikla rovina. Rozteč příčných profilů dodržte kvůli desce – u tenčí desky volíte menší rozteč. Typická chyba je podceněná tuhost: rošt se rozkmitá a spoje desek popraskají. Spoje desek nikdy nenechávejte v jednom místě přes sebe, vždy je přesuňte a střídejte.

Zvláštní pozornost věnujte napojení na stěny, strop a podlahu. Právě tady vzniká takzvaný zvukový most a také praskliny, které se objeví po prvním roce vytápění. Použijte pružné těsnění pod profily a spáru mezi deskou a konstrukcí vyplňte pružným tmelem, ne tuhým. Rohy přebruste a přetmelte se sklotextilní páskou; bez pásky tmel popraská. Pokud příčka odděluje místnosti s různou vlhkostí, použijte desky do vlhka a nezapomeňte na parozábranu.

Utěsnění krabice i prostupu v jednom kroku Zásadní je utěsnit dvě místa současně: mezeru mezi krabicí a sádrokartonem a prostup v samotné krabici, kterým procházejí vodiče. Krabici osazujte tak, aby její okraj lícoval s povrchem desky. Mezeru po obvodu vyplňte pružným tmelem, který zůstane trvale vláčný a nepopraská při pohybu konstrukce. Nepoužívejte sádru ani tuhý tmel, ty po vyschnutí odpadnou. Do krabice pak vložte těsnicí vložku nebo krátký pruh vaty, který vodiče obepne. Vata nesmí být zmáčknutá na tuhý váleček, jinak ztratí izolační schopnost.

Nakonec počítejte s tím, že izolace kolem zásuvek se dělá před montáží krytů, ne po ní. Kryt a rám sice část otvoru zakryjí, ale netěsnost mezi krabicí a deskou nevyřeší. Pokud se utěsnění udělá pozdě, musí se krabice vyjmout nebo se do zdi vrtat, což je zbytečná práce navíc. Nejlepší je řešit to rovnou při stavbě příčky, kdy je vše přístupné a suché.

Sádrokartonová příčka vypadá jako jednoduchá stavba: pár latí, desky a je hotovo. Většina problémů ale nevznikne kvůli desce, tomu, co je pod ní. Pokud podceníte přípravu a spoj, příčka se začne kroutit, praskat v rozích a zvukově propouštět víc, než jste čekali. Následující postup popisuje, jak příčku postavit svépomocí tak, aby vydržela.

Vodiče ve zdi veďte osvětlení v obýváku chráničce a prostup v desce utěsněte ještě před osazením krabice. Pokud vata sedí volně a mezi ní a deskou je vzduchová mezera, profukování nezmizí. Vatu proto v místě prostupu lehce natlačte tak, aby se dotýkala zadní strany desky, ale zároveň zůstala nadýchaná. Přílišné stlačení je častá chyba, protože lidé chtějí mít jistotu, že „tam nic neprojde”, a vatu umačkají do tenké vrstvy.

Kontrola je jednoduchá. Po utěsnění a před osazením krytu vezměte do ruky zapálenou svíčku nebo proužek papíru a přejeďte těsně kolem krabice. Pokud plamen nebo papír ucukne, někde fouká. Opravte to hned, po přetmelení a vymalování už na to nedosáhnete. Stejně tak zkontrolujte, zda vata nikde nevyčnívá do prostoru, kde by se mohla dostat do kontaktu s vodiči nebo svorkami.

Obložení dělejte z jedné strany, poté vložte tepelnou a zvukovou izolaci a uzavřete druhou stranu. Desky řezejte o něco kratší, okraje zkoste, aby spára nebyla tupá. Šrouby umisťujte po dvaceti až třiceti centimetrech, hlavy lehce pod úroveň povrchu, ale papír nesmí být protržený. Spáry mezi deskami na jedné straně nikdy nenasazujte proti spárám na straně druhé, jinak vznikne přímý most pro zvuk i pro prasklinu.