Každý, kdo nosí pevná nebo snímací rovnátka, dřív nebo později zjistí, že zubní kartáček v ruce nestačí. Rovnátka vytvářejí kolem zámečků a drátků místa, kam se jídlo zachytí a odkud ho pouhé přejetí kartáčkem nevyndá. Bakterie v těchto zbytcích produkují kyseliny, které pod rovnátky leptají sklovinu. Výsledkem bývají bílé skvrnky, zánět dásní nebo kaz, který se objeví přesně ve chvíli, kdy se rovnátka sundají.
Nábytek vybírejte s nohami, ne masivní sokly. Když vidíte pod postelí i pod skříní podlahu, místnost dýchá. Stejně tak pomůže, když nábytek není nalepený na zdech – pokud to dispozice dovolí, nechte za ním malou mezeru. Další častou chybou je příliš mnoho dekorací. Každý předmět, který nemá funkci ani emoční hodnotu, zvažte, zda nepatří jinam. Platí, že v malé ložnici méně věcí znamená více klidu.
Předsíň v panelákovém bytě bývá úzká a tmavá, často bez okna. Většina lidí ji řeší tak, že ji “zútulní” tmavým nábytkem a teplými odstíny, protože se bojí, že bílé stěny budou působit nemocničně. Jenže právě tady vzniká nejčastější chyba: tmavá skříňka, tmavá podlaha a tmavé dveře seberou zbytky světla, které do prostoru proniknou, a předsíň se opticky zmenší na chodbičku. Základ je opačný – stěny i strop držet ve světlých, neutrálně teplých tónech, které odrážejí světlo místo aby ho pohlcovaly.
Pomůcky měňte včas. Kartáček s roztřepenými vlákny nečistí, i když vypadá použitelně. Nitě a mezizubní kartáčky se opotřebují také. Během léčby choďte na pravidelné kontroly k zubnímu lékaři, ne jen k ortodontistovi – ortodontista řeší postavení zubů, kaz a zánět musí odhalit zubař. Pokud máte snímací rovnátka, čistěte je zvlášť, bez horké vody, a nikdy je nenechávejte v ústech při jídle.
Typická chyba je jediná žárovka s velkým stínidlem. Vrhá ostrý kužel a zbytek kuchyně nechává ve tmě. Druhá častá chyba je podlinkové světlo namontované příliš vzadu u stěny. Světlo pak osvětluje zeď, ne desku. Třetí chyba je studené světlo ve všech vrstvách. Malý prostor pak působí jako ordinace, ne jako místo, kde se dá vařit s chutí.
Základem je rozdělit světlo na tři vrstvy. První je celkové světlo, které osvětlí místnost jako celek. Druhá je pracovní světlo nad linkou a sporákem, kde skutečně krájíš a vaříš. Třetí je doplňkové světlo, které zvýrazní stěnu, polici nebo jídelní kout. Když máš jen jednu vrstvu, kuchyně vypadá plošně a menší, než ve skutečnosti je.
Základem je čištění po každém jídle, ne dvakrát denně. Kartáček s měkkými vlákny veďte po jednotlivých zubech podél dásně a naklánějte ho tak, aby se štětiny dostaly nad i pod zámeček. Kolem zámečků použijte jednosvazkový kartáček nebo mezizubní kartáček, který se dostane tam, kam klasický kartáček nedosáhne. Nit nestačí – pod drátkem ji neprotáhnete. Místo nitě použijte superfloss nebo nitě navlékací, které se provlékají pod drátem.
Těsnění dveří a skla se kontroluje pohmatem a vizuálně. Hledá se místo, kde guma ztvrdla, zploštěla se nebo se odlepila od rámu. Jednoduchý test: zavřete dvířka na proužek papíru a zkuste ho vytáhnout. Pokud jde ven lehce, těsní to špatně. Ztvrdlé těsnění se nahrazuje novým, ale pozor na správnou tloušťku — příliš tlusté dveře nedovře, příliš tenké netěsní. Lepí se do čistého, odmaštěného a suchého žlábku, spáry se nakonec přejedou prstem, aby nikde nezůstala mezera.
Když se pravidelná rutina dodrží, rovnátka skončí bez bílých skvrn a dásně zůstanou růžové. Když se vynechá, ortodontista je sundá a zuby budou rovné, ale poškozené. Rozdíl není v délce čištění, ale v tom, jestli se čištění provede opravdu důkladně každý den.
Co dělat, aby se dásně nezanítily Zánět dásní se u rovnátek projeví zarudnutím, krvácením při čištění a citlivostí. Krev při čištění není důvod přestat – je to signál, že místo je zanícené a potřebuje čistit důkladněji, ale jemněji. Pomáhá také ústní sprcha s pomalým tlakem, kterou použijte po kartáčku jako doplněk, ne jako náhradu. Dásně potřebují masáž, ne drhnutí. Pokud krev přetrvává déle než týden, řešte to s ortodontistou, ne domácími prostředky.
Podlinkové osvětlení je nejúčinnější trik v malé kuchyni. Pás světla pod horními skříňkami osvítí desku, aniž by zabral místo. Důležité je zvolit neutrální až mírně teplou barvu světla, kolem čtyř tisíc kelvinů. Příliš žluté světlo dělá kuchyň útulnou, ale zastírá skutečné barvy potravin, příliš modré působí chladně a unaveně. Na desku patří světlo s vysokým podáním barev, aby maso, zelenina a bylinky vypadaly tak, jak mají.
