Základem je třídit prádlo nejen podle barvy, ale i podle materiálu. Jemné kousky – hedvábí, vlnu, krajku – perte zvlášť a vždy v ochranném sáčku. Tvrdé části, jako zipy a knoflíky, zavřete a zapněte, aby nepoškodily okolní látku. Trička a košile obracejte naruby, potisk tak zůstane déle celý a barvy nepopraskají. Běžná bavlna snese 40 °C, ale vlnu a hedvábí perte maximálně na 30 °C, ideálně v ruce.
Pokud je chodba opravdu miniaturní, vsaďte na vertikální řešení. Vysoká úzká skříň od podlahy ke stropu pojme boty dole, bundy uprostřed a sezónní doplňky nahoře. Na dveře zevnitř přidejte háčky na deštníky a klíče. Někdy pomůže i jednoduchý systém dvou tyčí nad sebou – horní pro kratší bundy, spodní pro delší. Efektivní uspořádání malé chodby nestojí mnoho peněz, ale vyžaduje přesné měření a ochotu zbavit se bot, které jste nenosili víc než rok.
Během jízdy zpomalte, hlavně na výmolech a při přejezdu prahů. Sklo nemá žádnou pružnost, která by náraz vyrovnala, takže i malý otřes se přenese přímo do hrany. Zastavte po prvních kilometrech a zkontrolujte, jestli se blok nepohnul a jestli se pásky nepovolily. Na místě vybalte nábytek ještě předtím, než ho začnete sestavovat, a díly odkládejte na měkkou podložku, ne na holou zem nebo dlažbu.
Žloutnutí má různé podoby a každá ukazuje na něco jiného. Když listy žloutnou odspodu a jsou měkké, průsvitné až vodnaté, rostlina dostává vody příliš mnoho. Kořeny v přemokřené půdě nemají kyslík, začnou hnít a přestanou přijímat živiny. Pokud naopak žloutnou listy po celé rostlině, jsou suché a křehké, substrát je pravděpodobně vyschlý až ke dnu. Zalévání po troškách situaci neřeší. Voda proteče jen svrchní vrstvou a ke kořenům se nedostane.
Nakonec si dejte pozor na tlak na čas a na cenu, která je nápadně nízká. Výrazně nižší cena než u ostatních prodejců bývá návnada. Stejně tak věty o posledních kusech nebo o akci, která končí za pár minut, mají zabránit tomu, abyste si udělali kontrolu. Pokud cítíte spěch, udělejte si pauzu a ověřte si obchod ještě jednou. Právě tato pauza odhalí většinu podvodů.
Prvním varovným signálem je zápach z tlamy, který přetrvává i po vyčištění. Druhým je viditelný žlutohnědý až šedý povlak na zubech, zejména u dásně. Třetím je zarudlá nebo oteklá dáseň, která může při dotyku krvácet. Čtvrtým je změna chuti k jídlu – pes žvýká opatrně, vyhazuje granule nebo odmítá tvrdé kousky. Pátým je nadměrné slinění a tření tlamy o podlahu. Tyto příznaky se často objevují postupně a majitel je snadno přehlédne, dokud není zánět dásní rozsáhlý.
Častou chybou je spoléhat jen na „dentální” pamlsky a vynechat kartáček. Další chybou je škrábání kamene kovovými předměty doma, což poškodí sklovinu a vede k dalším problémům. Někteří majitelé také odkládají návštěvu veterináře, dokud pes nezačne odmítat jídlo – v tu chvíli už bývá zánět hluboký a může vést k vypadávání zubů nebo infekci srdce a ledvin. Prevence je levnější a pro psa mnohem příjemnější než léčba.
Žehlení má také svá pravidla. Příliš horká žehlička vypálí lesklé skvrny, hlavně na tmavých látkách. Žehlete po rubu nebo přes tenkou bavlněnou plenu. Vlnu a syntetiku žehlete vždy přes látku a na nízkou teplotu. Napařovač je šetrnější než žehlička, ale i tak držte odstup. Nikdy nenechávejte žehličku dlouho na jednom místě, i krátká nepozornost zanechá stopu.
Zubní kámen u psů vzniká mineralizací plaku, který se hromadí na povrchu zubů. Zpočátku měkký povlak se během několika dní mění v tvrdý kámen, který už kartáčkem neodstraníte. Nejčastěji se usazuje na vnější straně horních stoliček a špičáků, tedy tam, kam se sliny dostanou nejsnáze. Malá plemena a psi s krátkým čumákem jsou náchylnější, protože mají stěsnané zuby a hůř se jim čistí. Pokud psa nikdy neučíte na kartáček, kámen se objeví často už ve třech až čtyřech letech.
Domácí prevence spočívá v pravidelném čištění zubů. Používejte měkký kartáček a pastu určenou pro psy, nikdy ne lidskou – obsahuje xylitol a fluoridy, které jsou pro psa toxické. Začněte pomalu, nejdříve psa nechte olíznout pastu, pak teprve kartáček. Čistěte alespoň třikrát týdně, ideálně denně. Vhodné jsou i žvýkací hračky nebo dentální pamlsky, které mechanicky odstraňují plak. Pozor na kosti – ty mohou zlomit zub nebo způsobit zácpu.
Kdy vyhledat veterináře K veterináři se vydejte, jakmile uvidíte tvrdý kámen, který nejde odstranit nehtem, nebo když dáseň krvácí při běžném dotyku. Stejně tak při zápachu, který se do týdne nelepší ani po důkladném čištění. Okamžitou návštěvu vyžaduje pes, který přestal přijímat potravu, má oteklou tvář, horečku nebo krvavé sliny. Veterinář obvykle provede ultrazvukové odstranění kamene v celkové anestezii a zkontroluje, zda nejsou postižené i kořeny zubů. Bez anestezie nelze kámen pod dásní odstranit spolehlivě a pes by trpěl bolestí.
