Běžný chránič z drogerie většinou nestačí. Je tlustý, sedí volně a tlačí na drátky a bracketů. Řešením je chránič zhotovený na míru u zubního lékaře nebo ortodontisty. Ten se vyrábí z otisku chrupu a přesně obkresluje aparát. Pokud míru nemáte, lze koupit termoplastický chránič a tvarovat ho po zahřátí ve vodě, ale u pevných rovnátkách se často ohne špatně a vytlačí drát. Vždy ho zkoušejte před tréninkem, ne až na hřišti.
Základní rozdělení vychází z toho, jakou část těla a jaký typ dopadu potřebujete pokrýt. U bojových sportů, kde převažují přímé údery a tlak, hraje roli tuhost vnějšího krytu a pevné uchycení. U kontaktních sportů s pády, jako je rugby nebo americký fotbal, je důležitější rozsah krytí a to, aby chránič neklouzal při rotaci těla. U sportů, kde dochází k opakovanému nárazu do pevné plochy nebo k tlaku na kloub, potřebujete spíš pružný materiál, který rozloží tlak do šířky. Než začnete cokoli zkoušet, napište si na papír, jaký typ kontaktu ve vašem sportu skutečně převažuje. Podle toho se odvíjí všechno ostatní.
Venkovní sporty mají jiná pravidla než ty v hale. U běhu v zimě a u běžek platí, že méně je někdy více – příliš silná vrstva způsobí, že se člověk zpotí a po zpomalení prochladne. Na kole je klíčová viditelnost a ochrana zad před větrem. U plavání v bazénu se vyplatí oblečení, které těsně přilne a nesaje vodu, protože volný materiál klade odpor. U míčových her v hale je zase důležité, aby oblečení neklouzalo po podlaze při pádu a aby mělo kapsy tam, kde je potřeba – nebo vůbec žádné, pokud by překážely.
Praktický postup je jednoduchý: každý týden si kartáček prohlédněte proti světlu. Když štětinky ztratí původní tvar, vyměňte ho, i kdyby vypadal „ještě použitelně”. U rovnátek se vyplatí mít po ruce dva až tři kartáčky a střídat je – jeden používat, druhý mít jako záložní. Pokud máte fixní aparát, poraďte se s ortodontistou, jaký typ mezizubního kartáčku je pro vaše zámečky vhodný. Špatně zvolená velikost se opotřebí rychleji a hůř čistí.
Základní sada pro rovnatka obsahuje tři věci, které se navzájem doplňují: měkké podložky nebo ochranné podložky proti poškrábání, několik různých podložek pro vyrovnání výškových rozdílů a univerzální přípravek pro zajištění polohy. K tomu přidejte sadu imbusových klíčů v běžných velikostech, plochý a křížový šroubovák, kleště na drát a malé kladivo s měkkou hlavou. Nezapomeňte na hadřík z mikrovlákna a malou lahvičku s čisticím prostředkem – bez odmaštění povrchu se rovnatka mohou posunout.
Představa, že se zuby dají srovnat bez jakéhokoli zásahu, je lákavá, ale realita je jinde. Mnoho lidí hledá cestu, jak se vyhnout fixním rovnatkům, a naráží na reklamy na „srovnání zubů za pár týdnů”. Většina těchto slibů končí zklamáním, protože posun zubů je biologický proces, který nelze přeskočit. Přesto existují metody, které mohou pomoci – jen je třeba vědět, kdy mají smysl a kdy ne.
