Jak vlhkost změřit bez drahého vybavení Nejjednodušší je použít digitální vlhkoměr, který se dá sehnat v mnoha variantách. Levnější přístroje měří s odchylkou několika procent, což pro domácí dílnu stačí. Důležité je měřit na více místech – nejen uprostřed dílny, ale i u podlahy, u stropu a v rozích. Vlhkost se v místnosti liší klidně o 10 %. Pokud vlhkoměr nemáte, pomůže mechanický vlasový vlhkoměr, který sice není tak přesný, ale na orientační kontrolu poslouží. Pro přesnější měření vlhkosti přímo ve dřevě se používá jehlový vlhkoměr, který se zapíchne do dřeva. U tenkých rukojetí ale hrozí, že je poškodíte, takže raději měřte v místech, kde to nevadí.
Prostor pod postelí a za skříní má dva typické rysy. Je tam stabilně chladněji než ve zbytku místnosti a vzduch se tam téměř nehýbe. Chladný vzduch drží relativně vyšší vlhkost, která se nemá kam odpařit. Dřevo kytary je hygroskopické, přijímá a odevzdává vlhkost podle okolí. Když je vlhkost dlouhodobě nad 60 procent, top se začne vytahovat, krk se ohne dopředu a struny se zvednou vysoko nad hmatník. Pod 40 procent se naopak dřevo smršťuje, pražce vyčnívají z hmatníku a mohou se objevit praskliny v lubech i ve svrchní desce.
Častou chybou je také přetěžování stojanu. Těžké notové desky, velké zpěvníky nebo zavěšené příslušenství posouvají těžiště dopředu. Stojan pak tlačí na přední nožičky a zadní se nadlehčují. Řešením je přeskládat noty tak, aby těžiště zůstalo co nejníž, nebo stojan postavit blíž ke zdi a opřít ho o ni. Pokud to konstrukce dovolí, zatížit základnu těžším předmětem, například pytlíkem s pískem položeným na středovém sloupku. To není elegantní, ale funguje to lépe než jakékoli lepení.
Častá chyba je skladovat nástroje v nevytápěné dílně nebo ve sklepě, kde vlhkost kolísá mezi 30 a 80 % během dne. Další chybou je umístit nástroje přímo u topení nebo naopak u okna, kde na ně svítí slunce. Slunce dřevo vysušuje a způsobuje praskliny. Pokud máte dílnu v garáži, počítejte s tím, že v zimě vlhkost klesá a v létě stoupá. Řešením je přenosný odvlhčovač nebo naopak zvlhčovač, ale stačí i obyčejná nádoba s vodou u topení, která vlhkost zvýší. Pravidelné měření a úpravy podle potřeby zabrání tomu, abyste za rok řešili popraskané topůrko nebo zrezivělý hoblík.
Oddělte zóny, i když nemáte druhou místnost Zóny se nedělají jen nábytkem. Rozhoduje světlo, barva a zvuk. Pracovní část potřebuje chladnější a směrové světlo, ložnicová část teplé a tlumené. Pokud svítíte jednou lampou na obě funkce, večer budete mít v hlavě pořád zapnutý pracovní režim. Pomůže také kobereček nebo jiná podlaha pod stolem, která nohama signalizuje, že jste v práci. Stejně tak sluchátka s potlačením hluku nejsou luxus, ale nástroj, jak oddělit hluk domácnosti od soustředění. Bez tohoto oddělení se obě činnosti míchají a ani jedna není kvalitní.
Tip pro rychlou kontrolu: pokud dřevěný nástroj držíte v ruce a přijde vám lepkavý nebo naopak nepříjemně suchý, pravděpodobně je vlhkost mimo rozmezí. Dalším signálem je vůle v čepu nebo naopak ztuhlé klouby. Zkuste nástroj položit na 24 hodin do místnosti s vlhkoměrem a sledovat, jestli se změny zmírní.
Noty a zpěvníky se hromadí jinak než knihy. Jsou tenčí, často většího formátu, mívají volné listy a některé se používají pořád, jiné jednou za rok. Právě proto u nich selhává běžná knihovna: kniha drží pohromadě, ale sešit s volnými listy se v ní ohne, vysune nebo ztratí. Než začnete kupovat cokoli dalšího, projděte sbírku a rozdělte ji na tři hromádky: aktivní repertoár, občasné kousky a archiv. Teprve podle toho zvolte systém.
Kombinace obou přístupů bývá nejpraktičtější: na vířivý buben dejte síťovanou blánu, na tomy a basový buben použijte mírná tlumítka. Tím získáte tichý cvičný režim, ale zachováte si alespoň částečný pocit z akustického bubnu. Počítejte ale s tím, že přechod zpět na plné blány bude vyžadovat opětovné zvykání na odskok a dynamiku. Pokud hrajete na koncertě nebo ve zkušebně, síťované blány i tlumítka sundejte – na pódiu potřebujete plný, otevřený zvuk, ne cvičební pomůcku.
Síťovaná blána je vlastně mřížka z pevných vláken bez membrány. Když na ni udeříte, struna paličky projde skrz a rozezní jen rám a vnitřní snímač, pokud je přítomen. Akusticky zůstane slyšet hlavně suché cvaknutí, které je výrazně tišší než plná blána. Výsledkem je, že buben zní jako cvičná podložka, ne jako nástroj. To je ideální pro byt, kde sousedé nesnesou ani dunění vířivého bubnu. Pozor ale na dva časté omyly: síťovaná blána výrazně mění odskok paličky a vyžaduje jinou techniku úderu, a pokud ji napnete příliš, začne zvonit a pružit nepříjemně. Naopak příliš volná blána zase ztrácí odezvu a palička se do ní zamotává.
