Čtvrtý trik je závěs nebo paraván. Textilní závěs z těžší látky, zavěšený od stropu, oddělí prostor během chvilky a bez stavebních úprav. Funguje i průhledný závěs z lnu nebo bavlny, který propouští světlo, ale rozostří výhled. Paraván je vhodný tam, kde nelze nic vrtat do stropu. U obou platí: musí být dostatečně dlouhý, aby sahal téměř k podlaze, jinak vznikne neestetická mezera a oddělení nefunguje.

Venčení psa v dešti nebo v zimě skončí vždy stejně: pes se otřepe, vy máte mokrou podlahu a on žízní. Většina lidí to řeší intuitivně — chytí první ručník z koupelny a misku dá k misce na krmení. Jenže právě tohle je chyba, která se opakuje den co den a zbytečně přidělává práci. Rozdíl mezi ručníkem a hadrem, mezi miskou u krmení a miskou u dveří, je větší, než se zdá.

Větrání a odstup od zdi rozhodují víc než materi

Základem je změřit dosah dítěte v botách, ve kterých se pohybuje po bytě. Postavte ho zády ke stěně, zvedněte mu ruku a označte místo, kam bez natahování a bez podřepu dosáhne. Do této úrovně umístěte spodní hranu polic nebo věšáku. Horní hrana by neměla přesáhnout výšku očí – jinak dítě při uklízení ztrácí přehled a boty skončí na zemi.

Proč miska s vodou patří ke dveřím, ne do kuchyně Miska s vodou umístěná hned za dveřmi řeší dvě věci najednou. Pes po návratu pije, protože venku štěkal, běhal a dýchal s otevřenou tlamou. A vy nemusíte přemýšlet, jestli má v misce vodu, protože ji vidíte pokaždé, když jdete kolem. Do kuchyně k misce s krmením se voda dávat nemusí — pes ji často převrhne, když jí, a mokrá podlaha u krmení je zbytečný problém. Miska u dveří by měla být keramická nebo nerezová, ne plastová. Plast po čase zadrhne a pes může mít podrážděnou tlamu.

Poštu, kterou potřebujete uchovat, ukládejte do desek nebo krabice podle měsíců, ne podle témat. Měsíční řazení je rychlé a nevyžaduje přemýšlení. Když něco hledáte, víte, kdy to přišlo, ne do jaké kategorie to patří. Jednou za rok tyto desky projděte a vyhoďte vše, co už není potřeba. Pokud si nejste jistí, jestli něco vyhodit, držte se pravidla: co jste za poslední rok nepoužili, to nebudete potřebovat ani příští rok. Papírová hromada neroste z množství pošty, ale z počtu rozhodnutí, která jste odložili.

Pátý trik je vůně a zvuk. Předsíň, která voní jinak než obývací pokoj, se v mysli oddělí stejně spolehlivě jako barvou. Použijte difuzér nebo vonnou svíčku s jinou vůní, než má zbytek bytu. Stejně tak jiný zvuk – například tišší rádio nebo žádné – vytvoří psychologickou hranici. Vyhněte se ale silným chemickým vůním, které se mísí s pachem bot. Raději přírodní éterické oleje nebo suché byliny v látkovém sáčku.

Prvním krokem je najít, odkud vlhkost vlastně přichází. Projděte si místo kolem vchodu: praskliny ve zdivu, netěsné dveře, nedostatečně izolované ostění, ale i podlaha. Častým zdrojem bývá sušení prádla v předsíni, vaření bez odsávání v přilehlé kuchyni nebo koupelna hned za rohem. Pomůže jednoduchý test – položte na podlahu a na zeď kousek potravinářské fólie, přelepte páskou a nechte dva dny. Pokud se pod fólií objeví kapky, vlhkost jde z konstrukce. Pokud zůstane suchá, problém je ve vzduchu v místnosti.

Typická chyba: ručník i miska jsou sice u dveří, ale na místě, kudy se prochází. Pes se po příchodu motá, vy do něj strkáte, miska se převrhne. Vyberte kout, kam se vejdete oba dva, aniž byste se tlačili. Další chyba je nechat ručník mokrý na zemi. Po každém utření ho pověste, jinak do druhého dne zatuchne a pes si ho nebude chtít nechat přiložit. Miskу s vodou vyměňujte alespoň jednou denně, i když se zdá čistá. Ve stojaté vodě se množí bakterie.

Prvním a nejúčinnějším trikem je změna podlahy. V předsíni položte jiný materiál než ve zbytku bytu – třeba dlažbu, vinyl nebo lino s výraznou strukturou. Hranice mezi dvěma povrchy vytvoří přirozenou dělicí linii, kterou mozek vnímá okamžitě. Pokud nechcete měnit celou podlahu, použijte alespoň velký běhoun nebo kobereček s pevnou gumovou podložkou. Ten se nesmí posouvat, jinak bude klouzat a hranice se rozmaže. Typická chyba: kobereček příliš malý a v bledé barvě, který v předsíni zmizí.

Ručník na psa by měl být vyhrazený výhradně jemu. Když sáhnete po tom, co visí v koupelně, pes cítí váš pach a pach mýdla, což ho mate. Vyberte froté ručník střední velikosti, ideálně tmavší barvy, a pověste ho na háček přímo u vchodu — ne do skříně. Pes se po příchodu otírá vsedě nebo vestoje, ale vždy na stejném místě. Naučte ho, že po příchodu zvenku zůstane stát na jednom místě, dokud ho neutřete. Trvá to pár dní, než si zvykne.