Drážky se řežou diamantovým kotoučem, ne sbíječkou. Sekáním vznikají otřesy, které popraskají omítku i dlažbu v koupelně. Hloubka drážky má odpovídat průměru trubky plus izolace, obvykle 4–6 cm. Mezi jednotlivými drážkami nechte alespoň 10 cm materiálu, jinak se mazanina rozpadne. Po vyřezání se drážky vyčistí, vysají a napenetrují. Trubky se do drážek nezatlačují silou, ale ukládají se do pískového lože nebo do chráničky, aby se daly v budoucnu vytáhnout.
Poslední pravidlo: méně věcí, které musí být vidět. Vše, co není denně potřeba, patří do skříně nebo pod postel. Povrchy — parapet, noční stolek, police — držte téměř prázdné. Právě prázdné plochy vytvářejí dojem prostoru. Malá ložnice není o tom, co do ní ještě vejde, ale o tom, co z ní dokážete odstranit.
Základem je sedět vzpřímeně, ale ne ztuhle. Pánev mírně podsazená, hrudník otevřený, ramena nad kyčlemi. Kolena pokrčená a nohy pevně opřené o podlahu nebo bočnici, aby se síla z pádla přenášela do nohou, ne do kříže. Když se loď ohne do vlny, trup se naklání jako jeden celek, ne že se nejdřív ohne hlava a pak trup. Hlava jde vždy ve směru pohybu jako první, ale jen mírně – přehnané předklánění krku je další zdroj bolesti.
Rotace místo předklonu a zákl
Výběr helmy a vesty se neřídí barvou ani tím, co měl půjčovna naposledy. Rozhoduje charakter řeky, teplota vody a délka plavby. Jinou kombinaci potřebujete na jednodenní úsek s peřejemi, jinou na vícedenní putování po klidném toku. Než začnete zkoušet, zjistěte si hrubý spád řeky, teplotu vody v daném období a to, zda půjdete na komerční rafting, nebo na vlastní. Právě tyto tři údaje určí, jak pevnou helmu a jak nosnou vestu hledat.
Uvnitř platí nepsaná pravidla. Nenoste drink na parket – rozlijete ho a ostatní vás nebudou mít rádi. Netlačte se do skupin, které tančí. Pokud si chcete sednout, najděte si místo u zdi, ne uprostřed tanečního prostoru. Na záchodech se nepoflakujte a nenuťte ostatní k rozhovoru, když očividně chtějí být sami. Hlasitý telefonát na parketu je společenský hřích.
Bezpečnost je důležitější než zábava. Hlídejte si sklenici, nenechávejte ji bez dozoru. Pokud jdete domů sám nebo sama, držte se osvětlených ulic a použijte oficiální taxislužbu nebo aplikaci, ne náhodné auto před klubem. Nikdy nenechávejte kamaráda samotného, když je příliš opilý. Praha je bezpečná, ale opilý turista je snadný cíl.
Co si vzít a co nechat doma Vezměte si jen to nejnutnější: doklad totožnosti, trochu hotovosti a telefon. Bundu si vezměte, i když je léto – v klubech bývá klimatizace nastavená na zimní teploty. Drahé šperky a velké tašky nechte doma. Šatna bývá placená a hlídání cenností je na vás. Pokud si chcete dát drink, mějte na paměti, že ceny v pražských klubech jsou vyšší než v běžných hospodách. Objednávejte u baru, ne u stolu – obsluha chodí jen v některých podnicích.
První návštěva nemusí být dokonalá. Stačí dodržet několik základních věcí: zjistit si program, obléct se podle stylu klubu, přijít ve správný čas, hlídat si věci a chovat se k ostatním s respektem. Zbytek přijde sám.
První návštěva tanečního klubu v Praze může dopadnout dobře, nebo taky katastrofálně. Rozdíl je většinou v přípravě. Následující řádky nejsou o tom, jak vypadat cool, ale o tom, jak přežít první večer bez zbytečných trapasů a zbytečně utracených peněz.
Typická chyba začátečníka: přijít příliš brzy. Většina klubů se plní až kolem půlnoci. Pokud dorazíte v deset, budete stát v prázdném sále a personál vás bude pozorovat. Na druhou stranu, příchod po druhé hodině ranní znamená frontu a možnost, že už se nedostanete dovnitř. Ideální je dorazit mezi jedenáctou a půlnocí.
Ještě než vyrazíte, zjistěte si, co se v daném klubu ten večer hraje. Praha má kluby zaměřené na techno, house, hip-hop i retro osmdesátky. Pokud přijdete na techno ve společenském oblečení, budete trčet u baru. Naopak do stylového podniku se nehodí vytahané tričko. Většina klubů má dress code mírný, ale ne nulový. Zjistěte si také, zda se platí vstup na místě, nebo zda je nutná rezervace předem – u speciálních akcí bývá vyprodáno.
