Pokud řešíte, proč se na jedné židli sedí jinak než na druhé, začněte u potahu. Zkontrolujte, jestli není pod ním fólie, jestli není molitan slehlý a jestli látka není příliš hustá. Nejlepší je vybírat takový potah, který je z přírodního vlákna nebo má prodyšnou úpravu, a kombinovat ho s otevřenou výplní. Nejde o marketingové fráze — jde o fyziku. Vlhkost musí mít kudy odejít, jinak se teplo vrátí zpět k tělu.

Antistatická úprava není o tom koupit sprej a nastříkat ho na všechno, co se leskne. Většina lidí si pod tím představí ošetření podlahy nebo pracovní desky, jenže právě tady vzniká nejvíc škod. Statický náboj se nešíří po povrchu jako voda, ale drží se na izolantech a vybíjí se přes první vodivý předmět, který se objeví. Pokud tedy nastříkáte antistatický prostředek na plastový kryt a myslíte si, že máte vyřešeno, s velkou pravděpodobností jste jen vytvořili tenkou polovodivou vrstvu, která se časem odře a začne se chovat nepředvídatelně.

Nejprve sundejte potah. U většiny sedaček je na spodní straně zip, sponky nebo sešívačka; potah se nikdy nevyndavá silou přes rohy, protože se tím přetrhne šev. Starou pěnu vyndejte celou, i s drobky, které se rozpadají. Změřte tloušťku, šířku i hloubku původní vrstvy, a to v několika místech, protože pěna bývá uprostřed tenčí než u krajů. Rozměry si zapište ještě předtím, než starou výplň vyhodíte.

Materiálová struktura je stejně důležitá jako barva. Hladká kůže vedle hrubého lnu působí kontrastně a dobře, ale tři lesklé materiály u sebe už vypadají levně. Snažte se střídat matné a lesklé, hladké a hrubé. Hedvábný polštář k vlněné pohovce dodá jiskru, sametový koberec k bavlněnému závěsu zase hloubku. Vždy ale platí, že jeden materiál by měl převládat, jinak prostor působí neklidně.

U oděvů sledujte tři místa: límec a manžety, sedací část a místa pod pažemi. Právě tam se vzor jako první zploští nebo zbledne. Pomáhá střídavé nošení, aby tkanina měla čas regenerovat, a praní naruby se zapnutými zipy a knoflíky. U bytového textilu, například potahů na sedačky nebo ubrusů, se opotřebení koncentruje do středu plochy a na hrany. Řešením je pravidelné otáčení dílů, prostřídání polštářů a podsady, ne jen častější praní.

Šíření podporují tři věci, které lidé podceňují. První je nerovnoměrné zatížení – opěrka bývá používaná jen jednou rukou, takže se opotřebovává jednostranně. Druhá je vlhkost a mastnota z kůže, která narušuje pojivo látky. Třetí je ostrý předmět, třeba hodinky nebo zip na rukávu, který při každém usednutí načne okraj trhliny. Jakmile se tyto vlivy sečtou, poškození přestane být lokální a postupuje po celé délce opěrky.

Prodřená loketní opěrka na židli, křesle nebo v autě většinou nezačíná jako velká díra. Začíná jako lesklé místo, kde se látka zdá být tenčí. Právě tam se koncentruje tlak lokte, tření při každém posunu a pot. Pokud si toho nevšimnete včas, během několika týdnů se objeví prasklinka a z ní se stane trhlina. Opěrka se pak drolí od okraje dovnitř a poškození se šíří i na šev a výplň.

Proč se poškození šíří i mimo jedno místo Potah na opěrce je obvykle napnutý přes molitan nebo pěnu. Jakmile se látka protrhne, pěna ztrácí krytí a začne se drolit. Drobný prach z pěny se dostává pod okraj potahu a působí jako brusivo. Každým pohybem lokte se trhlina prodlužuje podél švu, protože nitě v místě napětí povolují. U koženky se navíc odlupuje svrchní vrstva a odhalená tkanina se tře o ruku. Tím se okraj dál třepí a díra se zvětšuje i do stran.

Nejčastější chyba je zakrývání trhliny dekorativní látkou bez zpevnění okrajů. Látka se třením posune a původní díra se prodlouží pod ní. Další chybou je oprava jen z vrchní strany, aniž by se odstranil zdroj drolení ve výplni. Pokud se poškození po opravě do měsíce vrátí, je už potah oslabený po celé délce a vyplatí se ho vyměnit celý. Do té doby pomůže opěrku zatěžovat střídavě oběma rukama a po usednutí na ni netlačit celou vahou.

Zastavit šíření se dá i bez výměny celého potahu. Nejprve očistěte místo od prachu a mastnoty lihem a nechte uschnout. Pak přelepte trhlinu oboustranně lepicí textilní páskou, která se používá na opravy oděvů. Pásek veďte přes okraj trhliny s přesahem alespoň dva centimetry na každou stranu a konce zaoblete nůžkami, aby se neodlepovaly. Pokud je pěna už rozdrolená, vyplňte dutinu malým kouskem molitanu a teprve potom přelepte. Nikdy nelepte pásku na špinavý nebo vlhký povrch, jinak do týdne povolí a trhlina se vrátí.

U koženky je lepší použít záplatu z tenké koženky a lepidlo na textil. Záplatu nastříhejte o dva centimetry větší než poškozené místo a rohy zastřihněte do oblouku. Lepidlo naneste v tenké vrstvě na obě strany, nechte ho minutovou až dvouminutovou prodlevu zavadnout a teprve pak přitiskněte. Po přilepení zatížit záplatu alespoň na hodinu, ideálně na celou noc. Vyhněte se lepidlům, která po zaschnutí ztvrdnou – v místě ohybu by popraskala a trhlina by se vrátila.