Nejspolehlivější je sledovat šířku ulic a tvar bloků. Středověké ulice v Novém Městě mají typicky šířku 8–12 metrů, někdy i méně. Pokud narazíš na širokou třídu, s vysokou pravděpodobností jde o asanaci z 19. století nebo o moderní průraz. Typický příklad je dnešní Opletalova nebo Legerova, které vznikly mnohem později. Naopak úzké uličky jako V Jámě nebo Ve Smečkách jsou původní. Dalším vodítkem je orientace kostelů. Původní kostely stojí buď na okraji trhu, nebo v ose ulice. Pokud kostel stojí „na skok” od hlavní linie, byl do plánu vložen dodatečně.

Prvním krokem je protřídit, co v chodbě vůbec být musí. Nepoužívané boty a bundy odvezte do sklepa nebo darujte. V chodbě nechte jen to, co skutečně nosíte denně. Typická chyba je nechávat tam sezónní věci celý rok. Zimní bundy v létě a sandály v zimě zabírají místo, které potřebujete pro aktuální oblečení. Jedna police navíc se uvolní okamžitě, jen když odtud zmizí to, co teď nenosíte.

Začněte u květináče. Pro většinu běžných pokojovek platí, že potřebujete nádobu s alespoň jednou drenážní dírkou na dně. Květináč bez odtoku je nejčastější důvod přelití – voda se drží u dna, kořeny nemají kyslík a začnou uhnívat. Pokud jste si oblíbili dekorativní obal bez dírky, vložte do něj vnitřní květináč s dírkami a přebytečnou vodu po zalévání vylijte. Velikost volte jen o dva až tři centimetry větší v průměru, než byl předchozí květináč. Příliš velká nádoba znamená, že substrát zůstává dlouho mokrý a kořeny nestíhají vodu spotřebovat.

Malá chodba neodpouští improvizaci. Když boty a bundy jen tak naházíte na hromadu, do týdne vznikne nepořádek, který se nedá udržet. Řešení nezačíná nákupem dalšího nábytku, ale měřením. Změřte šířku chodby, výšku ode dveří po strop a hloubku podél stěn. Teprve pak rozhodujte, co kam patří. Bez těchto čísel koupíte skříň, která se nevejde, nebo polici, o kterou budete pořád zakopávat.

Boty řešte ve svislé rovině, ne v hromadě. Nízký regál se skloněnými policemi zabere méně místa než klasická botní skříň a boty z něj snadno vytáhnete. Do úzkých chodeb se hodí i jednoduchý kovový stojan, kde každý pár stojí na jednom schůdku. Důležité je, aby police nebyly hluboké víc než délka nejdelší boty. Zbytečná hloubka vytváří tmavý kout, kde se ztrácí druhý pár. Mokré boty nikdy neuklídejte hned po příchodu — dejte jim přes noc prostor na podlaze u dveří a ráno je zařaďte na místo.

Na závěr si nastavte pravidlo, které udrží pořádek i v nejmenší chodbě: každý večer dvě minuty na urovnání bot a srovnání bund. Malý prostor se nekazí velkými věcmi, ale drobným každodenním nepořádkem. Když boty stojí na svém místě a bundy visí na háčcích, které na ně stačí, chodba přestane být skladištěm a začne fungovat jako vstup do domova.

Jak využít výšku, kterou nikdo nevidí Většina lidí v malé chodbě přemýšlí jen o podlaze a o věšáku ve výši očí. Přitom nejvíc místa je nahoře. Nad dveřmi se vejde police nebo uzavřená skříňka na klobouky, šály a rukavice. Pokud je strop vysoký, přidejte druhou tyč na věšák pod tu první. Horní poslouží pro bundy, které nosíte méně často, spodní pro ty denní. Pozor na jednu věc: horní tyč musí být tak vysoko, aby na ni dosáhla i nejnižší osoba v domácnosti. Věšák, na který nedosáhnete, je k ničemu.

Váha sama o sobě nestačí, protože plemena se liší. Proto si veďte jednoduchý záznam. Zvažte psa každé dva týdny na stejné váze a zapište číslo. K tomu přidejte obvod hrudníku měřený krejčovským metrem za předníma nohama. Když se obvod i váha zvyšují, máte důkaz, že problém roste. Fotografie z boku a shora každý měsíc udělají víc než paměť – uvidíte změny, které naživo nepostřehnete.

Bundy potřebují věšák, ne opěradlo židle. Na stěnu mezi dveřmi a rohem se vejde úzká lišta s háčky. Háčky volte spíš kratší a silné, aby unesly mokrou zimní bundu. Před nákupem si změřte, kolik bund se na lištu vejde vedle sebe. Počítejte s mezerou mezi rameny, jinak se bundy mačkají a schnou pomalu. Další častá chyba je věšet bundy na ramínka do skříně, kde je tma a vlhko. Bundy potřebují proudění vzduchu, jinak začnou zapáchat.

Karel IV. nechal Nové Město postavit jako funkční celek pro řemeslníky, obchodníky a poutníky. Nešlo o reprezentativní bulvár, ale o prostor pro každodenní život. Proto jsou zde široké trhy, kostely a kláštery v docházkové vzdálenosti. Pokud dnes hledáš autentický zážitek, vyhni se hlavním turistickým tahům v poledne. Ráno nebo večer jsou ulice čitelnější a původní rastr vynikne. Další častá chyba je myslet si, že Nové Město je jen Václavské náměstí. To je jen jeden z původních trhů. Zbytek čtvrti nabízí stejně cenné, ale méně přeplněné prostory – například okolí kostela sv. Apolináře nebo ulice Na Zbořenci.