Pokud parní hrnec nemáte, můžete použít klasický odšťavňovač. V tom případě ale počítejte s tím, že šťáva obsahuje více dužiny, a proto ji po scezení přes plátýnko nechte odstát. Kalné části klesnou ke dnu a čistou tekutinu slijete. Vždy ochutnávejte: kyselá jablka se hodí spíš do směsí s hruškami, sladká zase vyniknou samostatně. Nikdy nepřidávejte cukr předem, dokud neznáte výslednou chuť – jinak snadno vznikne přeslazený sirup.
Typickou chybou je navrhnout silné zdivo bez ohledu na tepelný odpor. Akumulační stěna musí být z vnější strany zateplena, jinak bude teplo unikat ven. Další častý omyl spočívá v tom, že se zvolí jen jeden materiál pro celý dům, přitom ložnice a obývací pokoj mají odlišné nároky. Pro ložnici, kde chcete v noci nižší teplotu, se hodí lehčí konstrukce, zatímco obývák s kamny vyžaduje těžké zdivo. Nezapomínejte ani na obvodové zdi: tloušťka sama o sobě neřeší tepelné mosty – ty se musí přerušit izolantem.
Nejvhodnější je sušit bylinky svázané do malých svazků, které zavěsíte hlavičkami dolů na suché a tmavé místo. Tmavý prostor je důležitý, protože slunce ničí chlorofyl a barva bylinek vybledne. Teplota by se měla pohybovat kolem dvaceti až třiceti stupňů. Pokud máte málo místa, rozložte je na čistou utěrku nebo na síto v jedné vrstvě a denně je obracejte. Upozorňuji na to, že listy drobných bylinek, jako je tymián nebo majoránka, uschnou mnohem rychleji než tlustší větvičky rozmarýnu či šalvěje.
Nejdůležitější rada na závěr: zpracovávejte jablka ve stejný den, kdy je sklidíte, nebo je uložte na chladném místě. Každý den skladování zvyšuje riziko hniloby a ztráty vitamínů. Až budete mít plné sklenice, nezapomeňte je označit datem a obsahem – za půl roku už si nevzpomenete, která várka byla kyselejší. Tímhle způsobem proměníte přebytek úrody v malý poklad, který využijete celou zimu.
Největším nepřítelem je ale přehnané sebevědomí. Pokud vidíte, že se blíží bouřka, nebo cítíte, že už nemáte sílu, raději se vraťte. Žádný vrchol nestojí za risk. Naučte se rozpoznat hranici, kdy je ještě bezpečné pokračovat, a kdy je lepší otočit se. Plánování sestupu znamená i to, že si předem určíte bod, za který už nepůjdete. Tento přístup vám dá klid a jistotu, že se z túry vrátíte zdraví, i když si odepřete vrcholový zážitek.
Když má byt jen pár desítek metrů čtverečních, každý kus nábytku musí obhájit své místo. Sklápěcí stůl je klasické řešení pro malé kuchyně, garsonky nebo pracovní kouty. Než ale vyrazíte do obchodu, promyslete si, jak často a k čemu stůl budete používat. Jiné nároky má stůl na jídlo pro dva, jiné pracovní místo pro notebook a jiné příležitostné karty s hosty.
Při samotné pokládce obkladů na podlahu použijte osvědčený postup: nejprve si vyznačte výšku podlahy u vpusti a u protější stěny. Pomocí vodováhy a napnutého provázku si vytvořte spádovou rovinu, podle které budete klást. Nezapomeňte, že dlaždice musí být pokládány do úplného zalití lepidlem – žádné dutiny, které by se později projevily jako křupání nebo praskliny. Pro malé plochy volte flexibilní lepidlo, které snese mírné pohyby podkladu a je odolné vlhkosti. Spárovací hmotu vybírejte v odstínu, který nezvýrazní případné nerovnosti – velmi světlá hmota na tmavé dlažbě ukáže každou chybu.
Klíčové je také oddělit od sebe bylinky s výraznou vůní, jako je máta nebo saturejka, od těch jemnějších, například petrželky či libečku. V jedné krabičce se totiž vůně navzájem promísí a výsledek je pak mdlý. Každou bylinku proto skladujte zvlášť a na nádobu si napište datum sušení. Čerstvé aroma obvykle vydrží déle než jeden rok, ale s každým měsícem síla postupně klesá. Proto je vhodné sušit jen tolik, kolik skutečně spotřebujete.
Pro skladování volte vzduchotěsné nádoby, nejlépe ze skla s uzávěrem, který nepropouští vzduch. Papírové sáčky nebo krabičky s nedovřeným víčkem způsobí, že se aroma během pár týdnů vytratí. Před uskladněním je potřeba bylinky zbavit hrubých stonků a případných tvrdých částí, které byste později museli vyhazovat. Lístky můžete ponechat celé nebo je nahrubo nalámat, ale nikdy je nemelte předem na prášek. Celé bylinky si udrží chuť podstatně déle.
Základním kamenem je střízlivé zhodnocení vlastní kondice a zkušeností. Nejde jen o převýšení a vzdálenost, ale i o charakter terénu. Sestup po prudkém, kamenitém svahu je mnohem náročnější na klouby, svaly i techniku než mírná klesající pěšina. Proto si předem zjistěte, jaká je skutečná podoba cesty zpět – ne jen vrstevnice, ale i povrch, zajištěná místa nebo úseky s řetězy. Pokud máte v plánu trasu s převýšením, počítejte s tím, že sestup vám zabere přibližně stejně času jako výstup, někdy i déle.
