Nejčastější chybou je suchý hadr z mikrovlákna. Na lesklém laku funguje jako brusný papír, protože zachycený prach se pod tlakem zarývá do povrchu. Stejně špatně dopadá papírová utěrka, kuchyňská houbička i obyčejný hadr na nádobí. Všechny mají hrubou strukturu nebo v sobě drží zbytky prostředku na mytí. Prach je nutné nejdřív odstranit, ne ho rozmazávat.
Rozhoduje geometrie kontaktu. Pokud se kytara dotýká zdi jen vrcholem hlavy a spodkem těla, má dvě podpěrné plochy a je relativně stabilní. Jakmile se ale opře celou zadní deskou a krk zůstane volně ve vzduchu, těžiště se posune dopředu a stačí málo. Totéž platí pro opření o hranu nábytku nebo o radiátor — povrch není svislý a nástroj po něm klouže.
Typická chyba je položit podložku na podlahu, která ještě není vytopená, a teprve pak spustit topení. Rozdílná roztažnost mater iálů může způsobit, že se podložka zkroutí nebo začne klouzat. Nejdřív nechte podlahu jeden až dva dny v provozu, pak teprve položte podložku. Stejně důležité je nenechat podložku na jednom místě roky. Pravidelně ji nadzvedněte, zkontrolujte vlhkost a případné barevné změny podkladu. Tmavá skvrna znamená přehřívání.
Co kontrolovat jako prvn
Praktický postup: nejprve vypněte všechny zdroje zvuku v místnosti. Potom chvíli poslouchejte ticho. Teprve když uslyšíte vlastní dech a šum krve v uších, je prostředí dost klidné. Tóny porovnávejte pomalu, jeden po druhém. U kytary nebo houslí začněte od nejtenčí struny, která je nejcitlivější na okolní hluk. U basových strun je toleranční pásmo širší, ale i tam platí, že v hluku snadno přehlédnete rozdíl.
První krok je zjistit, jaký typ topení v podlaze vlastně máte. U teplovodního systému v anhydritu nebo betonu stačí povrchová teplota obvykle do 29 °C a izolace podložkou ji zvedne jen mírně. U elektrických topných rohoží je situace citlivější, protože výkon je soustředěný do tenké vrstvy. Pokud nevíte, kde kabely nebo trubky vedou, nikdy do podlahy nevrt ejte a nepřipevňujte žádné lišty. Orientační plán trasy si vyžádejte od projektanta nebo si udělejte termovizní snímek.
Jemné škrábance vznikají i při utírání. Před každým přejezdem hadrem zkontrolujte, že na něm není zrnko písku nebo tvrdý prach. Hadr po použití vyperte v čisté vodě bez aviváže a nechte volně uschnout. Aviváž zanechává na vláknech film, který se při dalším otírání přenáší na lak a způsobuje šmouhy. Utěrky skladujte odděleně od těch, které používáte na kuchyň nebo podlahu.
Jak podložku vybrat, aby neškodila Hledejte podložku s otevřenou strukturou – mřížku, voštinu nebo děrovaný profil. Vzduch musí pod bubny proudit a teplo musí mít kudy unikat. Vhodné jsou pryžové rohože s vypouklými hroty, které se podlahy dotýkají jen v bodech. Naopak celistvá guma, koberec se silnou podložkou nebo pěnové dílce jsou pro vyhřívanou podlahu nevhodné. Tloušťka nad 10 mm už výrazně brzdí prostup tepla.
Před položením změřte plochu, kterou podložka zakryje. Čím větší souvislá plocha, tím horší odvod tepla. Rozdělte ji na menší díly s mezerami a nechte okraje volné. Bubny postavte tak, aby mezi nimi a podložkou nezůstávaly vzduchové kapsy, které způsobují dunivý zvuk a zároveň brání odvodu tepla. Pod každou nohu dejte samostatný malý dílec, ne jednu velkou desku pod celou sestavu.
Pokud i po těchto opatřeních cítíte, že podlaha v místě bubnů zůstává studená nebo naopak příliš teplá, omezte výkon topení v dané zóně nebo použijte podložku jen pod pedály a stojan, ne pod celou sestavu. U podlahového topení platí, že méně zakryté plochy znamená rovnoměrnější teplotu a menší riziko poruchy. Bezpečnost bubeníka přitom zůstává stejná – protiskluz zajistí i malé bodové dílce.
Protiskluzová podložka pod bubny na podlaze s topením vypadá jako bezpečné řešení. Jenže hustá guma nebo PVC s uzavřeným povrchem funguje jako tepelná izolace. Teplo z trubek v podlaze se pod podložkou hromadí, podlaha se v tom místě přehřívá a okolní prostor zůstává chladný. Výsledkem je nerovnoměrný ohřev, vyšší spotřeba a v krajním případě poškození povrchu i samotného topného systému.
