Nejspolehlivější je vrstvení lesa. V hlubokém stinném smrkovém porostu bez podrostu toho moc nenajdete. Hledejte okraje, průseky, meze, místa kde se mění druh stromů, a hlavně vlhčí údolí podél potoků. Podhoubí potřebuje stálou vlhkost, ale ne trvalé bahno. Ideální je mírný svah, kde voda odtéká, ale půda zůstává chladná. Na jižních expozicích vysychá rychleji, proto tam houby nastupují později a v menším množství.

Nakonec si veďte jednoduchý zápisník: datum, počasí předchozích dnů a co jste našli. Po jedné sezóně zjistíte, že úspěch neurčuje náhoda, ale kombinace vlhkosti, teploty a větru. Když tyto tři věci sladíte, přestanete chodit naslepo a začnete houby nacházet i mimo hlavní sezónu.

Nezapomínejte, že sběr je jen část. Naučte se lokalitu číst jako celek: orientace ke světovým stranám, sklon svahu, druh stromů, vlhkost půdy a roční období. Když si to spojíte, přestanete bloudit a začnete houby předvídat. A hlavně – nikdy neničte podhoubí. Vytrháváním a rozhrabováním hrabanky si zničíte místo na několik let. Sbírejte opatrně, odřezávejte nebo vykroutte plodnici a půdu vraťte zpět.

Po vypnutí sušičky houby nenechte horké v zavřené nádobě. Nechte je vychladnout na plechu nebo na papírové utěrce, aby unikla zbytková pára. Teprve potom je přesypete do sklenic nebo papírových sáčků. Skladujte je na suchém, tmavém a chladném místě, ideálně v uzavíratelné sklenici s víčkem. První týden sklenici občas otevřete – pokud se objeví vlhkost na stěnách, houby dosušte. Sušička šetří čas i místo v kuchyni, ale bez trpělivosti při plnění a teplotě vám místo zásoby na zimu vznikne jen hromada zkažené úrody.

Větrné počasí je pro houbaře často horší než déšť. Silný vítr vysušuje povrch půdy i samotné plodnice a růst se zastaví během jednoho dne. Po větrném a suchém týdnu nemá smysl chodit do otevřených lesů a na holiny, kde půda rychle vysychá. Naopak po několika dnech deště bez větru se vyplatí projít i okraje cest, meze a listnaté porosty, kde se vláha drží nejdéle.

Aplikaci používejte jako doplněk, ne jako rozhodčího. Zadejte do ní co nejvíce znaků a nabídnuté druhy si dohledejte v atlasu. Porovnejte je mezi sebou a hledejte, čím se liší. Když si nejste jistí, houbu nechte na místě. Žádná aplikace ani atlas neuhradí chybu v terénu. Sbírejte jen druhy, které bezpečně poznáte na první pohled, a ostatní si jen vyfotografujte. Fotky pak doma porovnejte s atlasem a příště už budete vědět, na co se dívat.

Teplota je druhý klíčový faktor, který většina houbařů podceňuje. Po dešti následované chladným ránem pod deset stupňů Celsia růst hub spíš zpomalí. Ideální je, když po vlhkém období přijdou mírně teplé dny s teplotami kolem patnácti až dvaceti stupňů a nocí, které neklesnou pod deset. Ranní mlhy a rosa jsou dobrým znamením, protože drží vlhkost v přízemní vrstvě, kde houby rostou.

Houbařská sezóna nezačíná podle kalendáře, ale podle vláhy v půdě. Mnoho lidí vyrazí po prvním vydatném dešti a vrátí se s prázdným košíkem, protože půda byla přesušená a voda steče po povrchu, aniž by vsákla do hloubky. Aby podhoubí ožilo, potřebuje několik dní trvající vlhkost, ne jeden přívalový liják. Praktické pravidlo: po vydatném dešti počkejte alespoň tři až pět dní, než vyrazíte do lesa. Teprve pak začnou plodnice skutečně prorůstat.

Nejdřív je potřeba rozlišit, o jaký mráz šlo. Pokud teplota klesla jen k nule nad ránem a přes den se vrátila k deseti stupňům, mycelium v půdě přežilo a plodnice mohou pokračovat. Když ale přišel mráz pod mínus pět stupňů na několik nocí, půda promrzla hlouběji a většina klasických podzimních druhů skončila. Po takovém mrazu se soustřeďte na lokality, které chladnou pomaleji: okraje lesů, meze, místa u potoků, vyvýšené svahy a prostory pod hustým smrkovým porostem.

Ráno, nebo odpoledne? Rozhoduje rosol a vítr Načasování v rámci dne má větší vliv, než se zdá. Vyrážet brzy ráno je výhodné ze dvou důvodů: les je ještě vlhký od rosy a houby jsou pevné, než je začne vysušovat slunce a vítr. Odpoledne v suchém a větrném počasí najdete jen svrasklé a červivé plodnice. Pokud jdete odpoledne, vybírejte severní svahy, stinné stráně a místa pod hustým porostem, kde se vlhkost drží déle.

Typická chyba je spoléhat na to, že „když prší, rostou houby hned”. Další častá chyba je chodit stále na stejné místo bez ohledu na počasí. Sledujte, kde voda skutečně zůstává: údolí potoků, prohlubně, mechové polštáře a okraje lesních cest. Právě tam se vyplatí vrátit se dva až tři dny po dešti. Naopak na vyvýšených a kamenitých místech po suchu nehledejte nic.