Po utěsnění ověřte, že okno stále funguje. Zavřete a otevřete ho několikrát, zkontrolujte kličku a to, zda křídlo doléhá po celém obvodu. Příliš silné těsnění ztíží zavírání a může poškodit kování. Úspora tepla se projeví hlavně tam, kde byly mezery opravdu citelné – rozdíl poznáte na průvanu u podlahy a na tom, že okno už není studené na dotek. Pokud ani po seřízení a utěsnění není rozdíl znát, je na místě zvážit výměnu okna, ne další vrstvu pásků.

Montáž bez vrtání je možná u rámových sítí i rolet do drážky. Drážková síť se jen zasune a zajistí plastovým klipem, který se do drážky zaklapne. Rámová síť se připevní samolepicími příchytkami nebo suchým zipem; povrch rámu musí být odmastěný a suchý. Lepidlo drží spolehlivě na hladkém plastu a hliníku, na dřevě se časem odlepí vlhkem. Vrut s hmoždinkou je nutný tam, kde síť visí na fasádě, kde fouká, nebo u těžkých rolet.

Šířka matrace se řídí počtem spáčů a jejich pohybem. Pro jednoho člověka je 160 cm komfortní i v případě, že se v noci hodně přetáčí. Pro dva lidi je 160 cm minimum, na které se vejdou jen klidní spáči. Jakmile jeden z vás spí rozhozený nebo se budí, 180 cm přestává být luxus a stává se nutností. Dva lidé na 160 cm mají na osobu 80 cm, což je stejně jako na úzké jednolůžko. Na 180 cm je to 90 cm na osobu a rozdíl poznáte hlavně v létě, kdy se nechcete lepit.

Šuplík z lamina vypadá jednoduše, dokud nezačnete řezat. Právě řez je místo, kde vzniká většina chyb: otřepené hrany, odštípnutá dýha nebo nerovné díly, které k sobě nepasují. Aby byl šuplík přesný a hrany čisté, je potřeba dodržet několik zásad, které se týkají především nástroje, podpory a postupu.

Důležité je větrat i v koupelně po sprchování a v kuchyni po vaření. Pokud jsou tyto místnosti propojené s ložnicí, vlhkost se do ní snadno přenese. Větrejte vždy s otevřenými dveřmi mezi místnostmi, aby se vlhkost nehromadila v jedné zóně.

Na co si dát pozor u pásků a těsněn

Nejčastější chyba je koupě matrace podle pocitu v obchodě, kde si na ni lehnete na dvě minuty. Tělo se potřebuje přizpůsobit alespoň deset minut a v jiné poloze, než v jaké běžně usínáte. Další chyba je ignorovat rošt: starý rošt s prolomenými lamelami rozdělá i novou matraci. A třetí chyba je spát na matraci, která je po pěti letech proleželá. Pokud se ráno budíte s bolestí zad a matrace má viditelnou prohlubeň, výměna je nutná bez ohledu na to, jak byla drahá.

Poloha při spaní mění vše. Na boku potřebujete měkčí povrch, aby rameno a kyčel zapadly a páteř zůstala v ose. Na zádech a na břiše je lepší tvrdší matrace, která nepropadá. Kombinace dvou různých vah nebo poloh se řeší dvěma matracemi do jedné postele, případně matrací s vyměnitelnými vrstvami. Rošt hraje stejně důležitou roli jako matrace: lamelový rošt s pevnými lamelami podpoří tvrdší matraci, pružné lamely naopak měkčí. Příliš měkký rošt znehodnotí i dobrou matraci.

Rozměr postele je první věc, kterou musíte vyřešit dřív než tvrdost. 160×200 a 180×200 se liší jen o dvacet centimetrů na šířku, ale v místnosti to znamená rozdíl, který poznáte každý den. Změřte si nejen zeď, kam postel postavíte, ale i prostor pro noční stolek, otevírání skříně a průchod kolem postele. Pokud mezi postelí a zdí zůstane méně než 60 cm, budete se kolem sebe plazit. U 180 cm potřebujete ložnici širokou alespoň 280 cm, u 160 cm stačí 260 cm. Rošt musí být vždy o 2–3 cm menší než vnitřní rozměr rámu, jinak bude vrzat nebo vypadávat.

Tvrdost se neřídí cenou, ale vaší váhou a polohou Výrobci označují tvrdost čísly nebo písmeny, ale orientovat se podle nich je ošidné. Každý používá jinou stupnici a stejné označení znamená u jiné značky něco jiného. Spolehlivější je řídit se vlastní hmotností. Do 60 kg potřebujete měkčí matraci, která se pod váhou prohne a podepře bedra. Mezi 60 a 90 kg funguje střední tvrdost. Nad 90 kg je vhodná tvrdší matrace, protože měkká se příliš zmáčkne a páteř zůstane bez opory.