Nejčastější chybou je podcenit čas na vybalení a zapojení techniky. Další bývá chybějící seznam majetku, kvůli němuž se na konci hledá, co vlastně zmizelo. Vyhněte se také tomu, že se stěhuje v pátek odpoledne bez zajištěného přístupu do nové budovy. Kdo si předem připraví harmonogram, odpovědnosti a záložní variantu pro případ zpoždění, zvládne stěhování kanceláře bez zbytečného stresu a s minimálním dopadem na chod firmy.
U každé houby si všímejte tří věcí: lupenů, prstenu a barvy dužiny po rozříznutí. Jedlé houby, jako je hřib smrkový nebo klouzek, mají rourky místo lupenů a po rozkrojení nemění barvu na modrozelenou. Některé hřiby sice modrají, ale nikdy nejde o smrtelně jedovaté druhy. Naproti tomu muchomůrky mají vždy lupeny, nikdy rourky. Pokud houba pod kloboukem nemá rourky ani lupeny, ale výtrusy v podobě blanitého závoje, raději ji nechte v lese.
Poslední pravidlo se týká jídla a světla. Jídelní stůl v kuchyni o pár metrech čtverečních nahraďte barem u zdi nebo výsuvnou deskou, kterou po jídle sklopíte. Jídelní židle potřebuje kolem sebe sedmdesát centimetrů, jinak se nedá pohodlně usednout. A světlo řešte dvěma zdroji: jeden nad dřezem, druhý nad pracovní deskou. Jeden centrální lustr uprostřed stropu vrhá stín právě tam, kde krájíte. Když tyto zásady dodržíte, malá kuchyň přestane být skladištěm a začne fungovat jako místo, kde se dá opravdu vařit.
Nejprve si ujasněte charakter řeky. Na mírné řece s nízkým stupněm obtížnosti (například WW I–II) stačí lehčí vesta s pěnovou výplní a helma s jednoduchou konstrukcí. Na divočejší vodě (WW III a výš) už potřebujete vestu s pevnou pěnou, vysokým límcem a alespoň jedním pevným popruhem přes hrudník. Helma musí mít tvrdou skořepinu a dostatečné krytí spánků a týlu – ne jen „čepici” na temeno. Rozdíl poznáte tak, že si vestu nasadíte a zkusíte se v ní předklonit; pokud se výplň posune nebo vás tlačí do žeber, je špatná.
Po dvou až třech měsících budeš mít přehled, který se nedá koupit. Uvidíš, které výdaje jsou pevné a které se hýbou. Právě ty pohyblivé jsou tvé rezervy. Nejde o to utratit co nejméně, ale utratit vědomě. Rodina, která ví, kam peníze jdou, nemusí žít v napětí. A často zjistí, že rezervy nebyly nikdy daleko – jen byly rozptýlené v rozhodnutích, která nikdo nezkontroloval.
Co houba skutečně umí a co jí lidé zbytečně vytýkaj