Kovový distanční rámeček sám o sobě rosení nezpůsobuje. Způsobuje ho netěsnost, která vznikne jeho poškozením nebo vadným zatmelením. Kdo si všimne mlžení mezi skly, měl by co nejdřív zjistit, zda jde o vnitřní kondenzaci, a podle toho řešit výměnu celé jednotky, ne jen povrchovou úpravu. Odklad situaci nevyřeší, protože vlhkost v dutině pokračuje v degradaci skla i tmelu.
Co sledovat dál: vlhkoměr v místnosti. Pokud relativní vlhkost dlouhodobě přesahuje šedesát procent, plíseň se vrátí, i když jste ji odstranili sebepečlivěji. U novostaveb a po zateplení bývá problém v tom, že se dům snažíme utěsnit, ale zapomeneme na řízené větrání. Bez něj se vlhkost nemá kudy dostat ven a skončí v nejchladnějším místě – v rohu u stropu. Rozeznejte, zda jde o vodu zvenčí, nebo zevnitř. To rozhoduje o všem ostatním.
Jakmile zjistíte, kde je vlhkost nejvyšší, ověřte příčinu. Vezměte kousek alobalu, přitiskněte ho na zeď na několik hodin a pak se podívejte, na které straně je orosený. Pokud je voda na straně zdi, vlhkost jde ze zdiva. Pokud je na straně alobalu, jde o kondenzaci z vnitřního vzduchu. To jsou dvě různé příčiny a každá vyžaduje jiné řešení. Bez tohoto rozlišení budete zbytečně větrat nebo zbytečně izolovat.
Před koupí si změřte vlhkost v místnosti vlhkoměrem. Zdravé rozmezí je zhruba 40 až 60 procent relativní vlhkosti. Pokud je vzduch trvale pod 30 procenty, zvlhčovač má smysl; pokud se drží nad 60 procenty, přidávat vlhkost znamená riskovat plísně v rozích a za nábytkem. Zvlhčovač nikdy nepoužívejte v místnosti, kde sušíte prádlo, a nenechávejte ho běžet celý den bez kontroly. Vlhkoměr stojí zlomek ceny přístroje a zabrání nejčastější chybě — zbytečnému převlhčení.
První věc, kterou je potřeba pochopit: ostění není jen ozdobný rám. Je to přechod mezi rámem okna a zdí. Ten přechod musí být vzduchotěsný zevnitř, vodotěsný zvenku a zároveň paropropustný směrem ven. Když se tyto tři vlastnosti pomíchají, vznikne past na vlhkost. Typická chyba je, že někdo utěsní vnitřní stranu parotěsnou fólií, ale vnější stranu nechá otevřenou, nebo ji dokonce přelepí neprodyšnou páskou. Vlhkost pak nemá kudy odejít a kondenzuje přímo v ostění.
Rosení vzniká nejčastěji tam, kde je rámeček mechanicky poškozený nebo kde selhal tmel. Typicky jde o prasklý roh rámečku, zdeformovaný profil po nešetrné montáži, nebo o místo, kde se sekundární tmel nedostal až k rámečku. Voda se pak uvnitř skla sráží na studeném povrchu a postupně zanechává bílé mapy. Pokud se orosení objeví jen na vnějším povrchu, jde o běžnou kondenzaci a rámeček s tím nemá nic společného. Rozhodující je, na které straně skla se voda tvoří.
Nakonec sledujte vlhkost v kuchyni. Při hodinovém vaření bez pokličky se do vzduchu dostane 0,5–2 litry vody, což se projeví mlžením oken nebo orosením studených ploch. Větrejte, aby se vlhkost neusazovala ve zdech. Pokud vaříte často, investice do pokličky s ventilem nebo do digestoře s odtahem se vrátí nejen na energiích, ale i na kvalitě vzduchu.
Typická chyba je domněnka, že stačí mírně stáhnout plamen a pára zmizí. I při nízkém varu se voda odpařuje, jen pomaleji. Další chybou je měření až po dochucení – sůl a koření se vařením zkoncentrují, takže pokrm může být přesolený, i když jste solili střídmě. Vždy berte v úvahu, že část vody se ztratí, a tekutinu doplňujte horkou vodou, ne studenou, aby se var nepřerušil.
Pokud chcete odpařování omezit, použijte poklici, ale ne těsně – nechte malou škvíru, aby unikala pára a pokrm se nepřipaloval. U těstovin nebo zeleniny stačí poklička s otvorem. Naopak při redukci omáčky je otevřený hrnec žádoucí, ale míchejte častěji, protože na okrajích se tvoří krusta. Při vaření rýže bez pokličky počítejte s tím, že potřebujete asi o třetinu více vody než obvykle.
Jak spočítat, kolik vody se vypaří Hmotnostní tok páry závisí na rozdílu teplot a vlhkosti vzduchu. V běžné kuchyni s teplotou 22 °C a relativní vlhkostí 50 % se z každého litru odpařené vody odebere asi 2,3 MJ tepla. To znamená, že pokud vaříte bez pokličky a chcete udržet stejný výkon, spotřebujete více energie. Praktické měřítko: jeden litr odpařené vody za hodinu odpovídá zhruba 0,6 kW dodatečného příkonu, který jinak zůstane v kuchyni.
Pro orientační výpočet použijte jednoduché pravidlo: změřte hladinu před vařením a po 30 minutách. Rozdíl v litrech vynásobte dvěma a dostanete přibližný úbytek za hodinu. Pokud se hladina sníží o 0,4 litru za půl hodiny, odchází asi 0,8 litru páry za hodinu. U hustých omáček a polévek se odpařuje méně, protože část vody zůstává vázaná v surovinách.
