Prvním vodítkem je způsob, jakým dítě dýchá. Pokud má téměř pořád otevřená ústa, chrápe, budí se s ucpaným nosem nebo má suché rty, může jít o ústní dýchání. To dlouhodobě tlačí jazyk dolů a mění tvar horního patra. Zuby pak nemají kam růst a začnou se překrývat. Všímejte si také toho, jak dítě polyká. Při správném polykání se jazyk opírá o patro, ne o přední zuby. Když při polykání vidíte pohyb rtů nebo jazyka dopředu, je to varovný signál.
Všeobecná zdravotní pojišťovna i ostatní pojišťovny postupují podle stejného seznamu výkonů. Hradí vyšetření, zhotovení fixního aparátu, jeho pravidelné kontroly a sejmutí, ale jen u diagnóz, které jsou v seznamu uvedené. U snímatelných aparátů platí, že pojišťovna přispívá na jeden aparát za určité období, obvykle jednou za několik let. U fixních rovnátek se hradí základní kovová varianta, nikoli estetické provedení. Rozdíl mezi hrazenou a nehrazenou variantou si rodiče doplácí sami.
Postup, který funguje na obklady i spá
Mezizubní kartáčky s rovnátky jsou pro děti nejtěžší část ústní hygieny. Drátek, gumičky a kovové zámečky vytvářejí překážky, které běžný kartáček neobejde. Dítě se to nenaučí tím, že mu to dospělý řekne. Naučí se to jen tehdy, když to samo zkusí – a když mu to nejdřív půjde s dopomocí.
Typická chyba je příliš velký tlak. Děti tlačí, protože mají pocit, že na rovnátkách musí zabrat. Tlak ohne drátek, poškodí gumičku a hlavně vyvolá krvácení dásní. Další častá chyba je vynechávání zadních zubů – tam se s rovnátky dostane kartáček nejhůř. Třetí chybou je, že rodič kontroluje jen ráno a večer už ne. Rovnátka potřebují čistit po každém jídle, i ve škole.
Péče o ústa po sportu je stejně důležitá jako ochrana. Po sundání chrániče vypláchněte ústa vodou, odstraňte zbytky potravy z bracketů a použijte mezizubní kartáček. Pokud dítě nosí gumičky nebo řetízky, zkontrolujte, zda se při sportu neuvolnily. Pravidelná hygiena a kontrola u ortodontisty každé dva až tři měsíce výrazně snižují riziko, že sport poškodí výsledek léčby.
Praktický postup je jednoduchý: nechat si od lékaře písemně potvrdit diagnózu, ověřit si ji v seznamu výkonů příslušné pojišťovny, před podpisem smlouvy si vyžádat rozpis hrazených a nehrazených položek a zvlášť se zeptat, zda je možné žádat o příspěvek z fondu prevence. Ušetří to nepříjemná překvapení i zbytečné dohadování, když léčba skončí.
Poslední věc, která v sadách často chybí, je záznam o předchozích zásazích. List papíru nebo tabulka s poznámkou, jaké šrouby a momenty jste použili, vám příště ušetří hledání. Zapište také, co se pokazilo a proč. Bez toho se stejná chyba zopakuje. Sada, která obsahuje nářadí, čistící pomůcky, náhradní díly, měřidlo a záznamový list, je připravená na skutečný provoz. Vše ostatní je jen sbírka nářadí, která v kritické chvíli zklame.
Nejčastější chybou je předpoklad, že pojišťovna hradí rovnátka automaticky. Není to pravda. Další chybou je záměna „příspěvku na zdravotní pomůcku” a „úhrady z pojištění”. Příspěvek je dobrovolná částka z fondu prevence, o kterou se žádá zvlášť a bývá omezená. Úhrada z pojištění je nároková, pokud diagnóza odpovídá seznamu. Rodiče si také často nechávají udělat estetickou variantu, aniž by tušili, že se tím připraví o nárok na hrazenou verzi. Pojišťovna neproplácí zpětně to, co bylo provedeno nad rámec indikace.
Jak to probíhá v ordinaci a kde vznikají nejčastější chyby Léčba začíná žádankou od praktického zubaře nebo pediatra. Následuje vyšetření, zhotovení snímků a otisků. Teprve poté lékař stanoví diagnózu a sepíše návrh léčby. Právě v této fázi je vhodné se zeptat, která část bude hrazena z pojištění a co bude nadstandard. Ordinace obvykle předá potvrzení o ceně, ale není povinna nabídnout nejlevnější variantu sama od sebe. Pokud rodič nepožádá o rozpis, může se stát, že podepíše souhlas s léčbou, aniž by věděl, co všechno bude platit.
Pojišťovny v Česku nerozlišují rovnátka podle toho, zda jde o estetiku, nebo o zdraví. Rozhoduje výhradně diagnóza a věk dítěte. Pokud ortodontistka nebo ortodontista zapíše do dokumentace vadu, která patří do seznamu zdravotních indikací, část léčby se hradí z veřejného pojištění. Když je vada čistě kosmetická, platí vše rodiče. První krok tedy není výběr ordinace, ale zjištění, co je v lékařské zprávě napsané.
Když dítěti dovolíte chybovat, naučí se to dřív než pod tlakem Druhý týden dítě zkouší samo a vy jen ukazujete prstem, kam má kartáček nasadit. Neopravujte každý pohyb. Nechte ho, ať si jednou za čas zajede do dásně nebo ať kartáček spadne. Chyba ho naučí víc než deset vět „ne takhle”. Pokud dítěti kartáček pořád berete z ruky, přestane se snažit – a samostatnost se nedostaví.
