Skutečná rizika s jídlem před plaváním jsou jinde a jsou mnohem obyčejnější. Těsně po vydatném jídle může být člověku těžko, může ho bolet žaludek nebo se mu zvedat žaludek při skocích a vlnách. To není nebezpečné samo o sobě, ale nepříjemné to je. Citlivější lidé, děti nebo ti, kdo jedí hodně tučná a objemná jídla, to pocítí víc. Proto dává smysl počkat – ne kvůli utonutí, ale kvůli pohodlí.

Pozor na dva časté omyly. První: modrá obloha není odrazem oceánů. Nad pouští nebo uprostřed kontinentu je stejně modrá. Druhý: nebe není modré proto, že by bylo „prázdné”. Kdyby Země neměla atmosféru, viděli bychom černou oblohu i ve dne, stejně jako astronauti na Měsíci. Modř tedy není vlastnost vesmíru, ale vlastnost vzduchu.

Parní stroj je tepelný motor, který mění tepelnou energii vodní páry na mechanický pohyb. Funguje na jednoduchém principu: voda se ohřeje na teplotu, kdy se změní v páru, pára expanduje a tlačí na píst. Píst se pohybuje v uzavřeném válci a přes ojniční tyč roztáčí setrvačník. Když pára vykoná práci, musí se odvést – jinak by tlak v systému rostl a stroj by se zastavil. Proto každý parní stroj potřebuje přívod páry, výfuk a mechanismus, který střídavě otevírá a zavírá ventily.

Z fyzikálního hlediska jde o Boylův–Mariottův zákon: při stálé teplotě platí, že tlak plynu je nepřímo úměrný jeho objemu. Když tedy do balonku přidáme vzduch, objem se zvětší a tlak uvnitř se přizpůsobí tak, aby byl v rovnováze s vnějším tlakem a pružností gumy. Jakmile přestaneme foukat a balonek zavažeme, vzduch zůstane uvnitř, protože guma ho nepropustí. Postupně ale i tak může unikat mikroskopickými póry, a proto balonek po několika dnech trochu splaskne. To je normální a není to známka vady.

Mravenci také spolupracují. Když je náklad těžší, než zvládne jeden, přijdou další a uchopí ho z různých stran. Nesčítají sílu přímo, ale rozkládají zatížení a drží směr. Proto je někdy vidět, jak mravenci nesou potravu, která je mnohonásobně větší než kterýkoli z nich. Není to magie, je to souhra úchopu, páky a poměru velikostí.

Síla svalu roste přibližně s druhou mocninou délky, ale hmotnost těla roste se třetí mocninou. Menší tvor má tedy na každý gram své hmoty k dispozici více svalové síly. Mravenec váží několik miligramů, takže i malý absolutní výkon znamená obrovský násobek jeho vlastní váhy. Kdyby měl stejné proporce jako člověk, jeho relativní výhoda by zmizela.

Když se barva změní náhle a zůstane tak celé dny, hledejte příčinu v prostředí. Zkontrolujte teplotní gradient v teráriu, vlhkost, přítomnost cizích pachů a dostatek úkrytů. U mláďat a nemocných jedinců je změna zbarvení často prvním varováním. Někdy stačí upravit jednu věc – posunout žárovku, přidat rostlinu, omezit rušení – a zbarvení se do dvou dnů vrátí do normálu. Pokud ne, je na místě návštěva veterináře se zkušenostmi s plazy.

Jak mravenec zvedne náklad, který je těžší než on Mravenec nepoužívá jen svaly nohou. Klíčová je geometrie těla a úchop. Když zvedá kořist, nejprve ji pevně zaklesne kusadly a předními nohami, potom postupně přenáší zatížení na všechny tři páry nohou. Tělo slouží jako tuhá páka, ne jako měkký vak. Pokud by se náklad pohnul mimo osu těla, mravenec ztratí rovnováhu a sílu nevyužije.

Mravenec unese náklad mnohonásobně těžší, než je on sám. Člověk to nedokáže, i když má absolutně silnější svaly. Rozdíl není v tom, že by mravenčí svaly byly „zázračné”. Rozhoduje poměr síly k hmotnosti těla a způsob, jakým je síla přenášena na vnější předmět.

Praktický důsledek pro pozorování: mravenec nikdy nezvedá předmět tahem vzhůru, pokud nemá pevný bod. Nejprve ho nadzvedne, podsune nohy a teprve pak táhne nebo tlačí. Když ho chcete pozorovat, nechte ho pracovat na rovném povrchu. Na sypkém písku nebo ve trávě se mu síla rozptýlí a náklad upustí.

Nejčastější chyba je snažit se chameleona „rozzářit” tím, že ho vystavíme stresu, nebo že koupíme samici jen kvůli tomu, aby samec předváděl barvy. Takové pokusy končí vyčerpáním zvířete a někdy i jeho uhynutím. Další častý omyl je srovnávat vlastního chameleona s fotografiemi cizích jedinců. Barva je do značné míry individuální, závisí na druhu, stáří, genetice i teplotě. To, co vypadá atraktivně na obrázku, může být u vašeho zvířete známkou problému.

Kdo si dnes staví parní stroj jako model nebo demonstrační zařízení, měl by dodržet několik zásad. Kotel musí mít pojistný ventil a stavoznak, jinak hrozí přetlak. Potrubí se izoluje, aby se pára cestou nesrážela. Pístní tyč musí být přesně v ose válce, jinak se ucpávka rychle opotřebí. Mazání je nutné řešit už při montáži – pára smývá běžný olej, takže se používají maziva odolná vodě a teplotě. Před spuštěním se stroj protočí ručně, aby se ověřilo, že nic nedře.