Základem je aktivní odvod vzduchu. Bez okna nelze spoléhat na průvan, takže potřebujete ventilátor. Ten musí být dimenzovaný na objem koupelny – pro běžnou koupelnu do deseti metrů krychlových stačí výkon kolem 60 až 90 metrů krychlových za hodinu. Důležitější než výkon je ale doba běhu. Většina lidí vypne ventilátor spolu se světlem a tím udělá zásadní chybu. Vzduch potřebuje odsávat ještě několik minut po sprše, ideálně 15 až 20 minut. Pomůže dohřátí, tedy časovač, který ventilátor vypne až po nastavené době. Pokud časovač nemáte, nechte ventilátor běžet i po odchodu z koupelny a vypněte ho později.
Pozor také na index podání barev, zkráceně CRI. I světlo se správnou teplotou může barvy zkreslovat, pokud má nízký index. Pro obývací pokoj se vyplatí hledat hodnotu nad 90. Rozdíl poznáte okamžitě: látky si zachovají přirozenou sytost a přechody mezi odstíny zůstanou plynulé. Naopak levné zdroje s nízkým indexem dělají z barevných textilií ploché, vybledlé skvrny.
Kam umístit lampu, když u stolu sedí dva lidé U stolu pro dva je nejhorší variantou jediná lampa uprostřed mezi nimi. Světlo pak dopadá šikmo na oba a každý má stín na opačné straně, než potřebuje. Řešením jsou dvě samostatná svítidla, každé na vnější straně pracovního místa, nebo jedna široká stropní lampa s matnicí, která světlo rozptýlí a nezanechává ostré hrany. Ostré stíny obecně znamenají vyšší zrakovou námahu,proto se vyplatí volit zdroje s měkkým, rozptýleným světlem.
Praktický postup je krátký. Sedněte si ke stolu tak, jak běžně pracujete, položte obě ruce na klávesnici a podívejte se, kde vidíte stín své dominantní ruky. Pokud leží na klávesách nebo na dokumentu, který opisujete, posuňte zdroj světla na opačnou stranu a mírně dopředu. Pak zkontrolujte odraz na obrazovce: když v ní vidíte sebe nebo okno, změňte úhel nebo použijte clonu. Nakonec zkuste psát dvě minuty bez dívání se na klávesy. Když se ruka sama vrací do přirozené polohy a nemáte potřebu se naklánět, máte světlo i polohu ruky nastavené správně.
Když světlo mění barvu během dne Přirozené světlo se od rána do večera posouvá od chladnějšího k teplejšímu. Umělé osvětlení by to mělo napodobit, ne popřít. Ráno a dopoledne, kdy potřebujete soustředění na text, použijte neutrální až mírně chladnější světlo. Odpoledne a večer přejděte k teplejším teplotám, které tolik nebrzdí tvorbu melatoninu. Pevná studená bílá od rána do noci je typický zdroj večerní nespavosti a ranního rozhození.
U polohy ruky hraje roli i výška zdroje. Lampu umístěte tak, aby její spodní hrana byla zhruba v úrovni horní části monitoru nebo mírně nad ní. Když svítidlo stojí nízko a svítí přímo na desku, vytváří na klávesnici ostrý přechod světla a stínu a ruka při psaní neustále přeskakuje mezi těmito zónami. To se projeví nejen únavou očí, ale i častějším přehmátnutím a chybami v psaní.
Ventilátor musí mít kam vzduch odvádět. Pokud je vývod ucpaný nebo vedený do podhledu, kde se vlhkost hromadí, je celé úsilí zbytečné. Zkontrolujte, zda potrubí ústí mimo budovu a zda není zanesené prachem. U delších tras je vhodné použít potrubí s hladkým vnitřkem a co nejmenším počtem ohybů. Každý zbytečný zlom snižuje výkon a zvyšuje hlučnost. Pozor také na zpětnou klapku – bez ní se vzduch zvenčí vrací zpět do koupelny.
Poslední věc, kterou lidé podceňují, je čas strávený u dokumentu bez přestávky. Ani ideální teplota světla nenahradí pauzu. Po každé hodině na deset minut zvedněte oči od papíru a podívejte se do dálky. Oko si tak znovu nastaví zaostření a vy se vrátíte k textu s menším počtem chyb.
Nejčastější chyba je kombinace studeného světla z monitoru a teplého osvětlení v místnosti. Oko se přizpůsobuje dvěma různým teplotám současně, což zvyšuje únavu i po krátké době. Pokud na obrazovce čtete bílý dokument, nastavte podsvícení monitoru na teplotu blízkou okolnímu světlu. Prakticky to znamená: v místnosti s teplým světlem zapněte na monitoru teplý režim, v místnosti s denním světlem použijte neutrální. Rozdíl by neměl být větší než zhruba 1000 K.
Pokud vlhkost prochází i po zavření dveří, je na vině nedostatečné utěsnění. Pod dveře se hodí těsnící lišta nebo práh, který kopíruje spáru. Do zárubně lze vložit samolepicí těsnění, ale pozor na příliš silné provedení, které dveře nadzvedne a ztíží zavírání. U starších dveří bývá problém v jejich prohnutí. V takovém případě pomůže seřízení závěsů nebo výměna dveřního křídla. Všechna těsnění musí být suchá a čistá, jinak se odlepí.
