Poslední věc: řekněte někomu, kudy jdete a kdy máte dorazit. Stačí krátká zpráva před odchodem. Pokud nedorazíte do půl hodiny, ať se ten člověk ozve. Zní to banálně, ale právě tahle maličkost rozhoduje, jestli se někdo začne zajímat včas, nebo až ráno.

Základ je trasa. Vyhněte se parkům, nábřežním zákoutím a průchodům mezi domy, i když zkracují cestu. Osvětlené hlavní ulice jsou delší, ale vždy lepší volba. Pokud jdete sami, držte se míst, kde je provoz – i v noci projíždějí tramvaje a noční autobusy a jejich zastávky bývají obsazené. Mobil mějte nabitý a v ruce, ne v batohu. Sluchátka si nechte v kapse; hudba v uších je nejčastější důvod, proč člověk neslyší blížící se kroky.

Vyhledávejte akce v podnicích, které mají vlastní scénu a pravidelný týdenní program. Taková místa často zveřejňují rozpis na nástěnce u vchodu nebo na sociálních sítích. Sledujte je dopředu, protože volná místa se plní hlavně o víkendu. Zjistěte si, jestli se hraje uvnitř, nebo na dvoře — venkovní produkce bývá přístupná i bez rezervace a často i bez konzumace.

Prvním pravidlem je zapomenout na hlavní turistické tepny. Čím blíž jste k Staroměstskému náměstí, tím spíš narazíte na předražené podniky s hudbou, která má za úkol spíš lákat dovnitř než bavit. Vydejte se do čtvrtí, kde žijí místní — Žižkov, Vinohrady, Holešovice, Smíchov. Tam řada hospod a klubů zve kapely na běžné večery a vstupné nevybírá. Někdy stačí jen přijít včas, jindy je podmínkou útrata za nápoje, což je fér výměna.

Začněte tím, že si určíte pevný čas probuzení a ten dodržíte i o víkendu. Rozdíl mezi pracovním a volným dnem by neměl přesáhnout jednu hodinu. Pokud jste zvyklí spát dlouho, posouvejte budík po patnácti minutách, ne skokem o dvě hodiny. I malý posun stačí, aby se rytmus srovnal během dvou až tří týdnů. První dny budou těžké, ale tělo si na nový režim zvykne rychleji, než se zdá.

Poslední věc: ne každá akce zdarma je otevřená komukoli. Některé jsou součástí zkoušky nebo natáčení a návštěvníky tolerují jen do určité chvíle. Když vás požádají, abyste odešli, jděte bez řečí. Praha má živé hudby dost, jen se nevejde do žádného seznamu.

Při uzavírce tunelu směrem na západ se řidiči často uchylují k cestě po povrchových komunikacích přes městské části na okraji centra. Tyto ulice mají ale často jen jeden jízdní pruh v každém směru a semafory, které při náporu nestačí odbavovat odbočovací pruhy. Pokud se vydáte touto cestou, vyjeďte o deset až patnáct minut dříve, než byste jeli normálně, a nechte si rezervu na křižovatky, kde se odbočuje vlevo. Právě levé odbočení bez odbočovacího pruhu bývá největším zdržením.

Co dělat, když vás někdo sleduje První instinkt je zrychlit a ohlížet se. To ale prozradí nervozitu. Lepší je změnit směr a přejít na druhou stranu ulice, nebo vejít do otevřeného podniku – nonstop potraviny, čerpací stanice, noční bar. Personál je zvyklý na lidi, kteří potřebují chvilku počkat. Pokud vás někdo skutečně následuje, nevracejte se domů. Zamířte na rušné místo a zavolejte na tísňovou linku. Číslo 158 funguje i bez kreditu a bez signálu operátora.

Největší chybou je chodit ven až dopoledne. V zimě je nejlepší čas brzy ráno, kdy ptáci vyrážejí za potravou po dlouhé noci. Druhá špička přichází kolem poledne a pak už aktivita rychle klesá. Když vyrazíte ve dvě odpoledne, uvidíte většinou jen prázdné větve. Vyplatí se také sledovat počasí: po přechodu fronty nebo během mírných dnů bez větru je ptáků v pohybu nejvíc.

Peněženku a telefon noste odděleně. Když přijdete o jedno, pořád máte druhé. Hotovost mějte rozdělenou na dvě místa – drobné na viditelné místo, zbytek hlouběji. Nepočítejte peníze na ulici ani netahejte telefon před vchodem do domu. To je moment, kdy si vás nejvíc lidí všimne.

Posledním trikem je chodit na zkoušky a komorní vystoupení studentů hudebních oborů. Tyto akce nebývají inzerované jako koncerty, ale jsou veřejné a zdarma. Termíny visí na nástěnkách hudebních škol a v kulturních centrech. Pokud narazíte na zavřené dveře, neobtěžujte personál — jednoduše hledejte jiný termín. Kombinací těchto míst a přístupů si v Praze užijete živou hudbu pravidelně a bez toho, abyste za ni platili vstupné.

Noční Praha je krásná, ale jiná než ta denní. Ulice, které přes den přetékají turisty, se po druhé hodině ranní vyprázdní a vy si najednou všimnete každého kroku za zády. Nejde o to se bát, ale o to vědět, co dělat, když se něco pokazí. Většina incidentů vzniká z nepozornosti a z toho, že člověk nemá plán.