Kdy je problém v kolejnici a kdy v samotných dveřích Rozlišit to lze jednoduše. Sundejte dveře z kolejnice a položte je na rovnou podlahu. Přiložte vodováhu nebo jen vizuálně zkontrolujte, zda nejsou prohnuté do oblouku. Dřevotříska i masiv mohou po letech vlhkosti pracovat a mírné prohnutí stačí k tomu, aby dveře drhly jen v prostřední části dráhy. Pokud jsou dveře rovné, je příčina téměř jistě v kolejnici nebo ve válečcích. Naopak prohnuté dveře nevyřešíte seřizováním, tam pomůže jen výměna nebo vyztužení.

Nezapomeňte na drobnosti, které oceníte i vy, když budete spát jinde: malá karabina na klíče, kterou si host může pověsit, nebo stojánek na brýle. Pokud je v místnosti tma, přidejte slabé noční světlo s pohybovým senzorem, které se rozsvítí, když host vstane. To je praktičtější než ostré světlo, které probudí i vás. Na závěr platí, že méně je více – raději méně věcí, které jsou opravdu použitelné, než přeplněný stolek, na kterém se nedá nic najít.

Změřte hloubku pohovky v rozloženém stavu a odečtěte hloubku v základní poloze. Rozdíl je minimální vzdálenost, kterou musíte mít před pohovkou volnou. K tomu připočtěte alespoň dvacet centimetrů na to, abyste se dostali k mechanismu a mohli ho ovládat nohama i rukama. Pokud pohovka stojí zády ke zdi a rozkládá se dozadu, potřebuje stejnou rezervu za sebou — jinak opěradlo narazí do zdi a vy ohne plechový rám.

Častou chybou je cpát do úložného prostoru příliš mnoho věcí. Systém výklopu nebo zásuvky má nosnost, která se překročením poškodí – pružiny povolí, kolejnice se ohne. Do prostoru proto ukládejte jen to, co se tam vejde bez tlaku, a nechte malou mezeru pro cirkulaci vzduchu. Také se vyhněte ukládání těžkých předmětů, jako jsou knihy nebo nářadí, které s lůžkovinami nesouvisí.

Prostor na spaní musí být vždy na rovném povrchu, ne v autosedačce, na gauči ani v houpacím vaku. Autosedačka je určená k cestování, ne k přespávání doma. Stejně tak kočárek s hlubokou korbou může posloužit na balkoně, ale jen pokud je korba ve vodorovné poloze a dítě je připoutané jen lehce, aby se neposunulo. Teplota v místnosti by se měla držet mezi 18 a 21 stupni, dítě nepřehřívej – jedenak vrstva oblečení navíc než má dospělý stačí.

Největší problém je vlhkost. Prostor pod postelí bývá špatně větraný a chladnější než zbytek místnosti. Když tam dáte cokoliv, co vlhkost pohlcuje, začne to plesnivět. Patří sem papírové krabice, staré knihy, časopisy, fotografie, kožené výrobky, ale i textil, který není dostatečně prodyšný. Zvlášť nebezpečné je to u postelí s pevným dnem a bez nožiček. Vzduch se tam nehýbe a vlhkost z lidského těla během spánku se sráží na nejbližším povrchu.

Suvné dveře u skříně, které při každém pohybu drhnou, jsou nejčastěji způsobené buď špatně usazenou horní kolejnici, nebo opotřebenými válečky. Než začnete cokoli rozebírat, prohlédněte si dráhu v celé délce. Vezměte si baterku a posviťte do horní lišty. Zkontrolujte, zda v ní nejsou zbytky prachu, chuchvalce textilu nebo zlomené kousky plastu. Právě nečistoty v kolejnici dokážou vytvořit tvrdý bod, o který se kolečka zaseknou a vzniká pocit, že dveře drhnou o rám.

Pokud po vyčištění, seřízení válečků a kontrole rovinnosti dveře stále drhnou, zkuste je sundat a nasadit znovu. Někdy stačí, aby válečky zapadly do správné drážky, a odpor zmizí. Všímejte si také, zda drhnutí vzniká jen v jedné poloze – třeba když jsou dveře otevřené do poloviny. To ukazuje na lokální deformaci kolejnice, kterou lze opatrně vyrovnat kleštěmi s hadrem, abyste kov nepoškrábali. Pokud ani to nepomůže, je na místě zvážit výměnu celého pojezdového systému, protože opakované provizorní opravy vedou k poškození dveří i rámu.

Dalším krokem je kontrola samotných válečků. U starších skříní bývají z tvrdého plastu nebo kovu s ložiskem. Pokud se některý z nich netočí volně nebo je viditelně zbroušený na jedné straně, bude drhnutí na vině. Váleček se dá většinou povolit šroubem v horní hraně dveří a posunout o několik milimetrů dolů. Tím se dveře zvednou a přestanou se dotýkat spodní lišty. Pozor ale na opačný extrém: přílišné vytažení způsobí, že dveře vypadnou z horní kolejnice.

Zkontrolujte také spodní vodicí lištu. Bývá to nízký plastový nebo kovový profil, který drží dveře ve svislé poloze. Pokud je lišta uvolněná, posunutá nebo v ní chybí vodicí kolík, dveře se při pohybu naklání a třou o bok skříně. Stačí ji přitáhnout šroubem a případně podložit, aby byla v jedné rovině s horní kolejnici. Vodováha by měla být použita i tady, protože i malý sklon znamená, že se dveře samovolně rozjíždějí nebo naopak zasekávají.