Než začnete vrtat, nakreslete si na zeď tužkou obrysy desky, monitoru a polic. Zjistíte, že jedno rameno koliduje s druhou policí, nebo že dveře se nedovřou. Opravit to na papíře je otázka minuty, opravit to na zdi znamená tmelit díry. A jestli váháte, jestli kout zvládne i tiskárnu, odpověď zní: ne. Tiskárna patří do skříně v jiné místnosti, ne do prostoru, kde se má člověk soustředit.

Smíchejte lžíci tekutého prostředku na nádobí s dvěma decilitry vlažné vody. Pěnu naneste na bílý hadřík, ne přímo na pohovku, a krouživými pohyby od okraje skvrny ke středu ji vtírejte do vlákna. Okraj nejdřív, střed až nakonec — jinak se barvivo roztáhne do stran. Po několika průchodech hadřík propláchněte, abyste do čalounění nevraceli už rozpuštěnou špínu. U vína pomůže i roztok octa a vody v poměru jedna ku třem, ale pozor: ocet nesmí zůstat v látce, protože by mohl narušit barvu čalounění. Vždy ho poté setřete čistou vodou.

Pozor na takzvané „věčné” houby, které se prodávají jako neopotřebitelné. Po měsících se póry zanesou jemným kalem, který už nejde vyprat, a houba se stane slepou uličkou. Poznáte to tak, že voda protéká pomalu, i když je houba na pohled čistá. V takovém případě ji vyměňte, i když ještě drží tvar. Stejně tak nepoužívejte houbu, která začne zapáchat po vyprání — zápach znamená odumřelé bakterie a rozklad.

Monitor nepatří na desku. Na desce zabírá místo, které potřebujete pro klávesnici a ruce. Připevněte ho na rameno k zdi nebo na krátké rameno ke konzole desky. Obrazovka pak visí nad deskou a vy získáte zpět celou hloubku. Totéž platí pro reproduktory — přišroubujte je na malé police nad monitorem. Kabely veďte v liště po zdi, ne v klubku za deskou. Klubko se jednou utrhne a strhne vám monitor.

Poslední věc, kterou většina lidí podcení, je židle. Do úzkého koutu se nevejde velké křeslo, ale vejde se tam židle s nízkým opěradlem a sklopnými područkami. Když ji zasunete, nepřekáží. Podlahu pod ní nechte volnou — žádné krabice, žádné tašky. Pokud potřebujete úložný prostor, použijte zásuvku přímo pod deskou, ne box na zemi. Uvolněná podlaha je jediné, co dělá malý kout velkým.

Bunda je objemnější než boty, a proto potřebuje jiný přístup. Klasický věšák s ramínky zabírá na šířku klidně metr, což je v úzké chodbě luxus. Řešením je výsuvná tyč namontovaná kolmo ke zdi, nikoli rovnoběžně. Bundy na ní visí jedna za druhou a při zavření dveří se skryjí do výklenku. Druhá možnost je věšák s háčky ve dvou výškových úrovních: nahoru delší kabáty, dolů kratší bundy a tašky. Pozor na mokré bundy – pokud je věšíte těsně na sebe, neuschnou a začnou po pár dnech zapáchat. Nechte mezi nimi mezeru alespoň na šířku dlaně.