Nejčastější chybou je plánovat nábytek podle katalogu, ne podle prostoru. Lidé si vyberou velkou sedačku nebo jídelní stůl a teprve doma zjistí, že mezi nimi neprojde ani člověk. Pracujte s papírovými šablonami ve skutečném měřítku. Vystřihněte půdorys postele, skříně nebo linky a pokládejte je na plán. Nechte si průchozí šířku alespoň 60 cm mezi nábytkem a zdí, u hlavních cest raději 80 cm. U kuchyně platí, že mezi sporákem, dřezem a chladničkou by nemělo být víc než dva kroky.
U průchozích zón platí, že dveře jsou lepší než závěsy. Závěs sice rychle schová ložnici, ale zdržuje, špatně se pere a v praxi zůstane většinou otevřený. Posuvné dveře do pouzdra nebo skládací dveře zaberou minimum místa a dají se kdykoli zavřít. Pokud není možné instalovat dveře, použijte alespoň těžší závěs na kolejnici u stropu, který vede po celé šířce otvoru. Kratší závěs, který nedosahuje na zem, soukromí nedodá.
Zvukové soukromí řešte společně s vizuálním. Průchozí zóna nese každý zvuk z kuchyně do ložnice. Pomůže koberec, čalouněný nábytek, knihovna plná knih a těsnění pod dveřmi. Průchozí dveře bez prahu a bez těsnění propouštějí rozhovor i televizi. Těsnění stojí málo a montuje se samo. Totéž platí pro digestoř a myčku, které se v garsonce spouštějí večer. Naplánujte jejich provoz mimo dobu, kdy někdo odpočívá.
Světlo je druhý nejdůležitější faktor. Jedno světlo uprostřed stropu vytvoří ostré stíny a chodbu rozdělí na dvě části. Lepší je několik menších zdrojů světla rozmístěných po délce, ideálně s možností regulace. Bodová světla u podlahy nebo na stěnách přidají hloubku. Zrcadlo na konci chodby nebo na boční stěně prostor zdvojnásobí, ale musí být umístěné tak, aby neodráželo nepořádek nebo tmavý kout. Zrcadlo přes celou stěnu funguje jen tehdy, když proti němu není nic, co by ho rušilo.
Kdy použít příčku a kdy stačí nábytek Pevná příčka není vždy řešením. V bytě, kde chybí denní světlo, může situaci zhoršit. Místo ní použijte regál s průhlednými policemi, knihovnu do výšky očí nebo posuvnou zástěnu. Skvěle funguje nábytek, který má dvě tváře: z jedné strany police na knihy, z druhé věšák a botník. Tím vznikne předěl, ale světlo prochází. Pokud stavíte příčku, nechte u stropu a u podlahy mezeru pro vzduch a světlo. Typická chyba je příčka napevno od podlahy ke stropu, která z malého bytu udělá tmavou chodbu.
Skleněná vitrína v malém bytě funguje jako vizuálně lehká úložná plocha. Prosklené dveře a tenké rámy nechají prostor dýchat. Na plné stěně ale sklo odráží světlo a může působit rušivě, proto ji stavte na bok, ne proti oknu. Podstatné je ukotvení: vitrína vysoká přes metr musí být připevněná ke zdi, i když se zdá stabilní. Do skleněné vitríny nedávejte těžké kusy na horní police – sklo je sice kalené, ale police mají nosnost danou výrobcem. Typická chyba je přeplnit vitrínu tak, že z ní zmizí sklo a zůstane jen barevná změť. Méně kusů a jeden světlý podnos udělají víc.
Typická chyba je koupit malý stolek a sedět na něm u jídla. Tím se pracovní místo slije s jídelnou a přestanete mít kam uklidit. Další chyba je nechat na stole vše „na zítra”. Večer musí zmizet klávesnice, papíry i hrnek. Zásuvka nebo uzavíratelná bedna na kolečkách, kterou zasunete pod stůl, funguje lépe než otevřené police. Kabely svažte do lišty a veďte je po zdi, ne přes podlahu. Přepěťová ochrana patří na dosah, ale ne na desku, kde zabírá místo.
Rozpočet si rozdělte na tři části: hrubé práce, materiál a rezerva. Rezerva by měla tvořit alespoň desetinu celkové částky, u starších domů klidně pětinu. Počítejte s tím, že se vždycky něco najde — vlhká zeď, popraskaná dlažba, starý rozvod plynu. Pokud plánujete etapy, dělejte je po celých místnostech, ne po jednotlivých řemeslech. Malování později než pokládku podlahy znamená zbytečnou práci navíc.
Nejčastější chyba při zařizování interiéru syntetikou je kombinovat příliš mnoho umělých povrchů v jednom prostoru. Když dáte polyesterové závěsy, akrylový koberec a mikrovláknový potah na pohovku, vznikne místnost, která je sice praktická, ale působí studeně a v zimě se v ní drží statická elektřina. Stačí jeden nebo dva syntetické prvky doplnit lnem, vlnou nebo bavlnou a výsledek je vyvážený. Před koupí si vezměte vzorek domů, prohlédněte ho při denním i umělém světle a zkuste ho promnout v ruce. To, co se zdá být v obchodě hebké, může po prvním vyprání ztvrdnout.
U domu nezapomeňte na vnější plášť. Zateplení, okna a střecha rozhodují o tom, jak bude uvnitř příjemně a kolik spotřebujete energie. Naplánujte také hospodaření s dešťovou vodou a místo pro technické zázemí — kotel, bojler, rekuperaci. Tyto věci se špatně přidávají dodatečně. U bytu zase zjistěte, co povoluje společenství vlastníků, zejména u zásahů do nosných konstrukcí a rozvodů.
