Před stavbou zvažte také výběh. Slepice potřebují venkovní prostor s možností popelení a hledání potravy. Výběh musí být oplocený proti liškám a kunám, a to i shora nebo alespoň s přesahem, protože kuny šplhají. Půda ve výběhu se rychle změní v bláto, proto počítejte s pískovým nebo štěrkovým podsypem a střídáním ploch.
Světlo řešte podle druhu, ne podle návodu na etiket
Nejčastější chyba je cpát potraviny do lednice v původních obalech. Papírové krabice od masa nasáknou šťávou a šíří bakterie, igelitové sáčky zase drží vlhkost, ve které se rychle množí plísně. Přendejte maso na talířek, zakryjte a postavte dolů. Zeleninu dejte do perforovaných sáčků nebo do vlhké utěrky. Uvařená jídla označte datem, kdy jste je připravili – pravidlo je sníst je do tří dnů.
Slunce, stín a vítr rozhodují o zdraví nosnic Slepice snášejí lépe chlad než přehřátí. Kurník proto potřebuje v létě stín, ale v zimě dostatek světla. Vhodné je místo, kam dopadá ranní slunce a kde přes poledne není přímý úpal. Zároveň nesmí stát v průvanu – zimní vítr ochlazuje a způsobuje omrzliny hřebínků. Přirozenou ochranu poskytne živý plot nebo zeď, ale ne těsně u kurníku, aby bránily větrání.
Častou chybou je jedna velká hromada bot u dveří. Vzniká proto, že každý člen domácnosti má jiný režim. Řešte to přidělením jednoho konkrétního místa pro každého. Nemusí jít o polici – stačí barevně odlišená podložka nebo koš. Důležité je, aby každý věděl, kam jeho boty patří. Stejně tak bundy: pokud nemá každý svůj háček, skončí všechny na jedné židli.
Pečte na střední teplotu a hlídejte okraje, ne střed. Cukroví je hotové ve chvíli, kdy spodní okraj lehce zlátne. Při vyšší teplotě se povrch spálí dřív, než se propeče vnitřek, a křehkost je ta tam. Po upečení nechte plech chvíli stát a teprve pak cukroví přesuňte. Horké kousky se lámou při sebemenším dotyku.
Než začnete cokoli přeskládat, udělejte si přehled o tom, co už doma máte. Vytáhněte všechno z lednice i ze spíže, prohlédněte data trvanlivosti a oddělte potraviny, které se mají spotřebovat nejdřív. Právě tady vzniká většina zbytečných výdajů: dvě otevřené hořčice, tři poloprázdné sáčky mouky, zapomenutý sýr vzadu za zeleninou. Zapište si, co je potřeba dokoupit, ať v obchodě nekupujete naslepo.
Vzdálenost od obydlí a od sousedů je další praktické hledisko. Pachy a hluk kohouta obtěžují, proto kurník umístěte alespoň několik metrů od oken a hranice pozemku. Zároveň musí být dostupný pro každodenní obsluhu – nošení krmiva, vody a sběr vajec. Příliš vzdálený kurník vede k tomu, že se kontrola odkládá a nemoci nebo úniky se podchytí pozdě.
Nakonec si ověřte, zda místo neleží v ochranném pásmu studny, vodního zdroje nebo v záplavové zóně. Tyto informace zjistíte na obecním úřadě. Pokud plánujete kurník větších rozměrů, může být nutné ohlášení stavby. Chybou je postavit kurník nejprve a řešit papíry až potom – dodatečné úpravy stojí více času i peněz než promyšlený výběr místa.
Výběr místa pro kurník rozhoduje o tom, zda bude chov slepic jednoduchý, nebo zda přinese každodenní potíže s blátem, zápachem a nemocemi. Ještě před prvním kopnutím do země je nutné zjistit, kam se při dešti stéká voda, odkud v zimě fouká a kde je půda dostatečně propustná. Kurník umístěný v prohlubni nebo na jílovité půdě bude po každém dešti vlhký, což je ideální prostředí pro kokcidiózu a plísně.
Nejprve sledujte pozemek během několika dešťů. Voda se nesmí držet pod kurníkem ani se do něj vtékat. Ideální je mírný svah, kde voda odtéká pryč. Pokud takové místo nemáte, zvolte alespoň vyvýšenou plochu a kurník postavte na štěrkový podsyp nebo betonové desky. Nikdy kurník neumisťujte přímo na holou zem – vlhkost a hlodavci si najdou cestu dovnitř.
