Než polici přišroubujete, vyzkoušejte rozvržení nasucho. Postavte ramínka na provizorně zavěšenou tyč a změřte, kolik místa skutečně zaberou. Rozestupy děr v bočnicích skříně obvykle dovolují jen určité výšky, proto si dopředu napište, které otvory použijete. Pokud si nejste jistí, nastavte rozvržení tak, aby se dalo později změnit: tyč na konzolách a police na nosných kolících se přesouvají snáz než ty, které jsou přišroubované natvrdo. Skříň, která se dá předělat, vydrží i to, co do ní přinese příští rok.

Jak spodní pás uspořádat podle toho, co v něm opravdu skončí Spodní zóna skříně snese těžké a objemné věci, které jinde překážejí: zavazadla, dekorační předměty mimo sezónu, nářadí, sportovní výbava, přezůvky. Na co se zapomíná: těžké předměty patří dolů, ale ne úplně dozadu. Pokud je nacpete až ke zdi, přestanete je používat, protože je pokaždé musíte nejdřív vyhrabat. Nechte před nimi volný pruh na výšku ruky, abyste na ně dosáhli bez vyklízení.

Při skládání boxů do skříně dbejte na to, aby horní hrana nepřesahovala rám. Pokud box trčí, při zavírání dveří se posune a obsah se promíchá. Také nechte mezi zadní stěnou skříně a boxem mezeru na prst. V mělké skříni se box vzadu zasekne o lištu a vytáhnete ho jen silou. U zásuvkových systémů zkontrolujte, zda kolejnicky unesou hmotnost plného boxu. Papíry a knihy jsou těžké, plastový výlisek se pod nimi ohne a kolejnicky vypadnou.

Vezměte metr a na podlaze si vyznačte páskou obrys skříně i oblouk, který opisuje otevírací křídlo. Do tohoto oblouku postavte bednu nebo krabici a zkuste projít kolem. Teprve když se pohodlně protáhnete, máte jistotu, že je místo dostatečné. Zároveň zkontrolujte, co je za dveřmi: radiátor, parapet, zásuvka nebo vypínač. Právě tyto překážky bývají důvodem, proč dveře nejdou otevřít úplně a skříň se stane nepoužitelnou.

Základní orientace: u běžných interiérových dveří se šířkou křídla 80 cm zůstane po otevření do strany průchozí šířka kolem 70 až 75 cm. U křídla 70 cm to bývá 60 až 65 cm. Pokud je křídlo otočené proti zdi a mezi nimi zůstane mezera, připočítá se. Když se ale křídlo otevírá proti nábytku nebo proti protější zdi, je průchozí šířka daná vzdáleností od hrany křídla k překážce, ne šířkou dveřního otvoru.

Typická chyba je cpát do spodku skříně věci, které potřebují větrání: oblečení, obuv, textil. Ve spodní části bývá nejchladněji a nejvlhčeji, takže oblečení tam chytá pach a plíseň. Další častá chyba je nakupovat organizéry dřív, než víte, co tam bude. Pořiďte je až po roztřídění, podle skutečných rozměrů. A třetí: nechte ke dnu přístup i s vysavačem. Pokud je prostor ucpaný až po okraj, prach a nečistoty se drží ve štěrbinách a při každém přesunu se práší do celé skříně.

Rozhodující není plocha podkroví, ale výška, ve které šikmina protne rovinu podlahy. Dokud stěna stoupá z nuly, nemá smysl mluvit o skříni. Praktická hranice začíná tam, kde je uvnitř skříně alespoň 90 cm světlé výšky v místě, kam sahají ramínka nebo police. U běžné skříně na oblečení to znamená, že šikmina musí v čelní rovině dvířek dosáhnout aspoň 100–110 cm. Pod tímto limitem už jde jen o úložný prostor pro sezónní věci, kufry nebo deky, ne o skříň, kterou denně otevíráte.

Poslední krok je pravidelná kontrola. Jednou za sezónu, při výměně oblečení, projděte spodní pás a vyhoďte, co jste za tu dobu nepoužili. Zabere to pár minut a udrží prostor funkční. Skříň není skladiště — je to místo, kde má každá věc své místo. Spodní pás je toho nejlepším příkladem, protože když má systém, získáte v bytě prostor, o kterém jste si mysleli, že neexistuje.

Praktické řešení je rozdělit prostor na dvě vrstvy. Spodní vrstva patří věcem, které vytáhnete několikrát do roka, horní vrstva tomu, co potřebujete častěji. Mezi ně dejte pevnou desku nebo nádobu, která drží tvar. Vyhněte se měkkým látkovým boxům, které se po prvním naplnění zbortí a vytvoří bezednou hromadu. Tvrdé průhledné nádoby s víkem udrží obsah suchý, chrání ho před prachem a hlavně je vidět, co v nich je. Popište je ze strany, ne z víka — víko při vyndávání nevidíte.

Začněte tím, že obsah spodního pásu úplně vyndáte. Ne třídit, ne přeskládat — vysypat. Teprve na prázdné ploše uvidíte, kolik prostoru jste měli celou dobu k dispozici. Při vytahování si všímejte tří kategorií: věci, které používáte aspoň jednou za měsíc; věci sezónní; a věci, které tam leží jen proto, že nebylo kam je dát. Poslední kategorie bývá největší a zpravidla míří pryč z bytu.