Pokud šijete sami, udělejte si nejprve zkušební povlak z levné látky. Ušijte ho o něco větší, nasaďte na polštář a teprve pak upravte míry. Počítejte s přídavkem na švy – obvykle 1–1,5 cm na každé straně. Zip kupujte delší, než je strana, do které ho všíváte, aby se polštář pohodlně vkládal. U zakázky na míru se vždy domluvte na termínu a ceně předem, ale počítejte s tím, že nestandardní rozměr může znamenat delší čekání. Výsledek ale vydrží roky, pokud míry sedí na milimetr.

Na co si dát pozor při zadávání mí

Změřte matraci krejčovským metrem, ne odhadem. Uveďte šířku, délku a hlavně výšku. Standardní délka 200 cm platí jen pro část matrací, běžně se prodávají i 190, 210 nebo 220 cm. U prostěradla s gumou potřebujete navíc výšku matrace plus rezervu asi 10 cm, aby guma držela pod rohy. Prostěradlo bez gumy musí přes matraci přečnívat alespoň 20 cm na každou stranu, jinak se při otáčení vyvlékne.

Pokud si povlak nechcete šít sami, najděte švadlenu, která bere zakázky na míru. Nestačí říct „polštář je velký asi takhle”. Přineste polštář s sebou nebo pošlete jeho přesný nákres s rozměry v centimetrech. Dobrá švadlena se zeptá, jaký materiál chcete, zda má být povlak na zip, na knoflíky, nebo s chlopní. U nestandardních tvarů je zip praktičtější, ale u dětských polštářů se hodí spíš chlopeň, která netlačí. Zeptejte se také, zda bude povlak sedět i po vyprání – některé látky se srazí o několik procent.

Rozhodujte se podle toho, jak gauč používáte. Pokud na něm sedíte denně a jíte u televize, potřebujete pratelnou deku s pevnou vazbou, která vydrží časté praní. Na gauč, který slouží hlavně jako dekorace v obývacím pokoji, stačí lehčí textil. U tvarovaných sedaček s vysokými opěradly se vyhněte tuhým materiálům, které se špatně překládají přes hrany. Naopak na rovné sedací soupravy s nízkým opěradlem sedí i pevnější tkanina.

Jak číst rozměry na obalu povlečení Údaj 140×200 cm znamená šířku a délku povlaku na peřinu, nikoli rozměr postele. U povlaku na polštář se setkáte se dvěma čísly, například 70×90 cm. Pokud kupujete sadu, zkontrolujte, zda poměr stran odpovídá vaší peřině. Čtvercová peřina 200×200 cm potřebuje jiný povlak než obdélníková 140×200 cm, i když mají stejnou plochu. Záměna těchto tvarů je nejčastější chyba při nákupu přes internet.

Nejlepší je vzít metr, změřit matraci, peřinu i polštář a teprve pak hledat. Rozměry si zapište a noste u sebe. Ušetříte tím cestu zpět do obchodu a vyhnete se povlečení, které sice vypadá dobře, ale na postel prostě nepatří.

Před praním si změřte, jak moc se látka sráží. Bavlna se po prvním vyprání zkrátí o několik procent, směsi s polyesterem téměř ne. Pokud koupíte povlečení přesně na míru z čisté bavlny, po vyprání může být těsné. Řešením je koupit o jeden rozměr větší, nebo zvolit tkaninu s předepranou úpravou. Vždy se řiďte údajem na visačce, ne zvykem z předchozí sady.

Dejte pozor na rozdíl mezi rozměrem prostěradla a rozměrem postele. Výrobci uvádějí buď rozměr látky, nebo rozměr ložné plochy, kterou má prostěradlo pokrýt. U napínacího prostěradla je rozhodující výška rohu. Pokud má matrace 25 cm a prostěradlo je určené do 20 cm, guma se přetrhne nebo povolí. U peřin sledujte také gramáž výplně, protože objemnější peřina potřebuje povlak s delším zapínáním nebo větším prostorem v rozích.

Velikost povlečení se neřídí jen tím, jakou má postel šířku. Rozhoduje skutečný rozměr matrace, výška peřiny a způsob, jakým ji skládáte. Pokud tyto tři údaje nesedí, povlečení bude plandat, nebo se naopak nenašoupne. Proto je první krok vždy měření, ne výběr vzoru.

Sušení rozhoduje o tom, zda přikrývka zůstane nadýchan