Prvním krokem je suché odstranění nečistot. Písek a prach ze zimního posypu se při kontaktu s vodou dostanou do pórů a vytvoří šedý film, který se pak odstraňuje mnohem hůř. Zametejte proto důkladně, ideálně opakovaně, a teprve potom přejděte k vodě. Na hrubé nečistoty použijte tuhý kartáč s přírodními štětinami, nikdy ne kovový – ten zanechává rýhy, které už nejdou vyleštit.
Při správném spalování odcházejí spaliny z kamen nebo kotle o teplotě, která ještě stačí udržet vodní páru v plynném stavu. Pokud se hoření protáhne, plamen už nemá dost paliva ani kyslíku a začne se měnit charakter celého procesu. Teplota spalin postupně klesá, protože se do nich přestává uvolňovat energie z hoření a začnou předávat teplo do stěn výměníku i do komína. To je první okamžik, kdy se z dosud neškodného provozu stává problém.
Základní pravidlo zní: čím větší je rozdíl tlaků mezi komínem a okolím, tím rychleji spaliny odcházejí a tím více vzduchu proudí do kamen. Při silném větru proto často stačí méně otevřený přívod vzduchu, než na jaký jste zvyklí za klidného počasí. Kdo nechá regulaci na stejném stupni, přivede do topeniště příliš mnoho kyslíku, dřevo shoří příliš rychle, teplota v místnosti krátce stoupne a pak prudce klesne, protože palivo je pryč. Typická chyba je přikládat za větru stejně velké dávky jako obvykle a divit se, že kamna nestačí hřát.
Když přijde podzim, spousta lidí řeší, čím zatopit. Rozdíl mezi tím, jestli vám v kamnech shoří buk, nebo topol, není jen v ceně. Tvrdé dřevo dá víc tepla, hoří pomaleji a vydrží déle. Měkké dřevo rychle vzplane, ale rychle vyhoří a do komína posílá víc sazí. Rozhodující ale není jen druh. Stejně důležité je, jak dlouho dřevo schlo a jak je naštípané.
Na co si dát pozor: příliš brzké přiškrcení vzduchu po přiložení. Dřevo potřebuje nejprve dostatek vzduchu, aby se rozhořelo, a teprve potom lze tah omezit. Kdo zavře vzduch hned, připraví se o teplo i o palivo. Stejně chybné je topit v kotli, který je dimenzovaný na větší výkon, než dům potřebuje. Takový kotel často běží v nízkém výkonu, špatně spaluje a spotřeba roste.
Posledním krokem je evidence. Zapisujte si množství spotřebovaného dřeva a průměrnou venkovní teplotu za týden. Po jedné sezóně budete přesně vědět, zda se změna návyků projevila, a příští zimu už nebudete přikládat odhadem.
Spotřeba dřeva za topnou sezónu nevzniká jen z toho, jaké dřevo spálíte, ale především z toho, jak ho spálíte a kdy ho spálíte. Dva domy se stejně velkým kotlem a stejným druhem paliva mohou za zimu spotřebovat rozdílné množství jen kvůli obsluze a nastavení. Pokud se spotřeba zbytečně zvedá, obvykle se nemění jeden velký parametr, ale sčítá se několik malých chyb: vlhké dřevo, přikládání do rozžhaveného kotle, zbytečné větrání okny a přetápění místností, které nikdo nepoužívá.
Když kotel topí naplno, přikládejte menší dávky a častěji Mnoho lidí přikládá velké množství dřeva najednou s představou, že vydrží déle. Opak bývá pravdou. Velká dávka v malém kotli dusí plamen, snižuje teplotu spalování a zvyšuje podíl nedokonalého hoření. Do komína odchází kouř s nesplynutými plyny, které mohly vytápět dům. Lepší je přikládat menší množství po delších intervalech a udržovat stabilní plamen. Regulátor tahu nastavte tak, aby plameny hořely jasně oranžově, ne tmavě červeně a kouřově.
Typická chyba je domněnka, že delší hoření znamená lepší využití paliva. Opak je pravdou. Jakmile plamen zeslábne, účinnost spalování klesá a do komína odcházejí nedokonale spálené plyny. Ty se v chladnější trubce usazují místo toho, aby beze zbytku shořely. Stejně chybné je přikládat mokré dřevo a snažit se ho spálit dlouhým, pomalým ohněm. Vlhkost snižuje teplotu spalin ještě víc a tvorba dehtu se výrazně zrychlí.
Za sezónu se vyplatí sledovat i větrání. Krátké intenzivní vyvětrání několika otevřenými okny na dvě až tři minuty vymění vzduch, aniž by vychladly stěny a nábytek. Dlouhé mikroventilace přes den odvedou mnoho tepla a kotel ho musí dohánět. Nastavení termostatů v jednotlivých místnostech podle skutečného používání, zavřené dveře do nevytápěných prostor a izolace rozvodů teplé vody patří k opatřením, která sníží spotřebu bez jakéhokoli zásahu do kotle.
Základem je vlhkost paliva. Dřevo s vlhkostí nad dvacet procent spotřebuje velkou část energie jen na odpaření vody, takže do místnosti se dostane méně tepla a do komína odejde více tepla i emisí. Měření vlhkosti pomocí levného vlhkoměru zabere pár sekund: štípané poleno rozřízněte a změřte čerstvou plochu, ne povrch. Pokud je hodnota vysoká, dřevo dosušte pod přístřeškem s průvanem alespoň jednu sezónu, ideálně dvě. Přikrývání palety plachtou shora je v pořádku, ale obalení ze všech stran vlhkost uzamkne a dřevo zůstane mokré i po roce.
