Nejčastější příčinou není voda, která někam zatéká, ale nedostatečné proudění vzduchu. Obraz nebo skříň přitisknuté ke zdi vytvoří štěrbinu, ve které se drží vlhkost z koupelny, vaření i dýchání. Vzduch tam necirkuluje, povrch zůstává chladný a při poklesu teploty pod rosný bod se na něm sráží voda. Proto se plíseň objevuje hlavně na vnějších stěnách, v rozích a za těžkým nábytkem.

Mikroventilace u plastových oken funguje jako štěrbina, která umožňuje omezenou výměnu vzduchu, i když je okno zavřené. Princip je jednoduchý: v horní nebo boční části křídla se vytvoří několik milimetrů široká mezera, kterou proudí čerstvý vzduch dovnitř a odpadní ven. Nejde o větrání, které by nahradilo otevřené okno, ale o základní hygienické minimum, které brání nadměrné koncentraci oxidu uhličitého a vlhkosti. Aby mikroventilace plnila svou funkci, musí být správně seřízená a čistá. Často se ale stává, že ji majitelé oken přeceňují a spoléhají na ni v situacích, kdy nestačí.

Ventilačka je přitom tepelný most sama o sobě. Její rám bývá užší než u pevného křídla, takže má menší izolační hodnotu. Když k tomu přidáte nedovřené křídlo, vznikne dvojitý problém: studený vzduch obtéká rám zevnitř i zvenku a vnitřní sklo se ochlazuje nerovnoměrně. Voda se pak sráží přesně v pruhu u pantu nebo u kliky, kde je povrch nejchladnější. Často to lidé řeší utíráním, ale to problém jen odsouvá.

Druhým krokem je zkontrolovat těsnění. Staré gumové profily ztvrdnou a ztratí pružnost. Vyměnit je lze svépomocí, ale pozor na tloušťku a typ – příliš silné těsnění brání dovření okna a vzniká opačný problém. U starších panelových domů bývá slabým místem i připojení rámu ke zdivu. Tam pomůže trvale pružný tmel nebo montážní pěna, ale jen zvenčí a za suchého počasí. Pokud byt vytápíte a zároveň jím táhne, rozdíl tlaků se zvětšuje a průvan sílí.

Proč jeden potřebuje teplo a druhý ho vyrábí Kondenzační odvlhčovač má rád teplo. Při teplotách pod zhruba patnáct stupňů Celsia jeho výkon prudce klesá, protože chladicí okruh nedokáže srazit teplotu pod rosný bod. Některé modely mají rozmrazovací cyklus, ale i tak se ve studené garáži nebo na chatě trápí. Typické chyby: koupě kondenzačního přístroje do nevytápěného sklepa, kde je celoročně deset stupňů, a pak stížnost, že nádrž je pořád prázdná. Další častá chyba je postavit přístroj těsně ke zdi, čímž se ucpe sání a výkon spadne.

Nejčastější chyba je koupit přístroj jako první krok a teprve pak začít přemýšlet, odkud vlhkost jde. Druhá častá chyba je nechat přístroj běžet nepřetržitě a přitom nevětrat, čímž se vlhkost jen přesouvá mezi místnostmi. Třetí je ignorovat drobné signály, jako je orosené okno, studený roh nebo zatuchlý odér ve skříni. Odvlhčovač má smysl tam, kde už znáte příčinu a kde ji nelze okamžitě odstranit. Jinak je to jen tichý stroj, který každý den vylévá vodu, kterou byste jinak museli řešit jinde.

Praktické rozhodnutí se dělá podle tří otázek. Jaká je nejnižší teplota v prostoru během roku? Potřebuji udržet vlhkost v obytné místnosti, nebo jen zabránit plísni ve skladu? Mám možnost odvádět vodu trvale hadicí, nebo budu pravidelně vylévat nádrž? Kondenzační přístroj je tišší a vhodný do vytápěných bytů, kde drží vlhkost kolem padesáti procent. Adsorpční zvolte tam, kde teplota klesá pod patnáct stupňů, kde potřebujete sušit nepřetržitě a kde nevadí vyšší hlučnost.

Kdo si spočítá objem místnosti a teplotní rozsah, vybere správný typ napoprvé. Kdo koupí podle ceny nebo podle toho, co bylo zrovna skladem, bude buď vylévat vodu pořád, nebo poslouchat hučení v místnosti, kde to nikdo nechce.

Adsorpční odvlhčovač naopak pracuje i v chladu, klidně při pěti stupních. Vzduch sice ohřívá, takže v uzavřené místnosti postupně stoupne teplota, což je výhoda ve skladu nebo v garáži, ale nevýhoda v obytné místnosti v létě. Vyrábí také více hluku, protože obsahuje rotor a přídavné dmychadlo. U adsorpčních přístrojů se vyplatí myslet na odvod vzduchu mimo prostor, jinak si vlhkost částečně vrací zpět do místnosti.

Odvlhčovač vzduchu funguje na jednom ze dvou principů: kondenzačním, nebo adsorpčním. Rozdíl není akademický, přímo určuje, kde a kdy přístroj vůbec něco vysuší. Kondenzační odvlhčovač nasává vlhký vzduch přes chladič, kde vodní pára zkondenzuje na studených lamelách. Voda pak odkapává do nádrže nebo hadicí do odpadu. Adsorpční přístroj žene vzduch přes rotor s pohlcovačem vlhkosti, ten se průběžně ohřívá a vlhkost se z rotoru vypuzuje horkým vzduchem, který se odvádí mimo sušený prostor.