Na konci dne zkontrolujte, kolik vody vám zbylo. Jestliže jste došli s téměř plnou lahví, vezměte si příště méně a ušetříte váhu. Jestliže jste dopili poslední kapku už v polovině trasy, příště přidejte. Zapisujte si spotřebu i podmínky – teplotu, převýšení, délku pochodu. Po pár túrách budete mít jasnou představu, kolik na jakou trasu potřebujete. To je spolehlivější než jakákoli obecná tabulka.

Údolím se jde jinak, ale ne vždycky sn

Začněte od mapy, ne od aplikace v telefonu. Papírová mapa vás nezklame, když je baterie v mínusu. Vytipujte si dvě varianty: kratší pro špatné počasí a delší pro jasno. Délku trasy zkraťte oproti létu alespoň o třetinu. Počítejte s tím, že ve sněhu jdete pomaleji a častěji odpočíváte. Na trase si naplánujte ústupové body – místa, odkud se dá rychle sejít do údolí nebo na zastávku.

Největší chybou je řešit puchýř až na túře. Dětská noha se v nové botě potí jinak než dospělá a tření vzniká i na místech, která rodič nevidí. Před odchodem projděte švy bot a vložte do nich tenkou vrstvu měkké vaty nebo kousku molitanu. Na patu a malíček nalepte preventivně hedvábnou pásku, ne klasickou náplast – ta po zpocené kůži klouže. Pokud dítě nosí ponožky se švem, oblečte mu je naruby, šev pak netlačí.

První krok je návrh směsi. Nezačínejte tím, že „uberu asfalt”. Začněte tím, že si spočítáte, kolik pojiva skutečně potřebujete. Vezměte kamenivo, propláchněte ho, nechte uschnout a zjistěte podíl jemných částí. Čím víc jemných částic, tím víc asfaltu povrch absorbuje, takže obsah pojiva musí být vyšší. Naopak hrubší kamenivo s malým podílem prachu snese obsah asfaltu nižší. Typická chyba je, že se lidé snaží ušetřit tím, že nasypou méně asfaltu do směsi, která má příliš mnoho jemných částí. Výsledkem je suchá, drobivá směs, která se rozpadá pod koly.

První krok je ořezat oblast zájmu ještě před výstupem. Prameny se v mapách zakreslují modrou značkou, obvykle kroužkem s tečkou nebo vlnovkou. Když si předem vyznačíte čtverec, ve kterém se budete pohybovat, najdete modré symboly okamžitě. Bez ohraničení se oko toulá po celé mapě a přehlédne i značku, kterou má přímo před sebou. Ohraničení proveďte obyčejnou tužkou, ať ho můžete později vygumovat. Do rohu mapy si poznamenejte, kolik pramenů v oblasti je – číslo vám při hledání poslouží jako kontrola.