Další past, do které jsem málem spadl, bylo umělé rozdělení místnosti barvami. Světle modrá na jídlo, fialová na spaní. Výsledek působil jako čekárna u zubaře. Profesionální interiéroví designéři radí opak. Držet se jedné palety a hrát si s texturou. Moje studio apartment design teď stojí na kombinaci krémové bílé a tlumené šedé. K tomu přidávám akcenty přes textil. Hedvábný polštář, hrubý len na přehozu a vlněný pléd. Všechny tyto vrstvy vytváří pocit hloubky. A hlavně se dají snadno vyměnit podle nálady. Když mám chuť na změnu, vyměním povlaky. Trvá to deset minut a nestojí to majl
Klíčem k udržitelnému interiéru není honit se za dokonalostí, ale přijmout kompromisy. Můj obývák není fotogenická ukázka z katalogu – má na sobě pár škrábanců od klíčů, na sametovém čalounění je jemné odření od psích drápků. Ale já vím, že ten nábytek má duši a že vydrží. Že moje sofa bed je sice na spaní o něco tvrdší než klasická postel, ale že její šetrnost k planetě stojí za to. A když přijedou rodiče a já vytáhnu foam mattress z úložného prostoru, v tu chvíli necítím žádný stres. Prostě jen zatáhnu za páčku click-clack mechanism, roztáhnu lůžko a vím, že tohle je cesta, která dává smysl. Ne pro dokonalý vzhled, ale pro čisté svědomí a klid v bytě i v hla
Zásadní zlom nastal ve chvíli, kdy jsem pochopila, že postel musí být zároveň pohovkou, a pohovka zároveň úložným prostorem. Začala jsem lovit informace o čalouněných sedačkách s funkcí spaní. Narazila jsem na model s velurovým potahem v odstínu tmavě modré, který vypadal jako z luxusního hotelového lobby. Měl úložný box pod sedákem, ale realita byla taková, že dovnitř se vešly jen dvě deky. Opravdový zlom přišel, až když jsem objevila variantu, která kombinovala sofistikovaný vzhled s praktickým řešením. Potřebovala jsem, aby se do ní vešly nejen polštáře, ale i zimní bundy a boty. Nakonec padla volba na postel s úložným prostorem, který je přístupný přes hydraulické zvedání celého roštu. Místo pod matrací teď schovává všechny naše sezónní v
Zásadní chybou začátečníků je výběr špatného mechanismu rozkládání. Vyzkoušela jsem všechny typy. Výsuvná pohovka s kovovým rámem je sice levná, ale po pár letech kov začne drhnout o podlahu a ničí ji. Francouzská rozkládací sedačka s klasickým překlopením je zase náročná na manipulaci. Nakonec jsem zakotvila u click-clack mechanism – lehké cvaknutí, jedno zatáhnutí za popruh a gauč se promění v lůžko s pevnou nosnou plochou. Žádné násilí, žádné drcení prstů. A když jej složíte zpět, vznikne pohodlné sezení s rovným sedákem. Tohle je přesně ten detail, který rozhoduje o tom, jestli budete eco friendly interiors milovat, nebo je po měsíci proklínat. Protože nic není méně udržitelné než nábytek, který nepoužív
Když mluvíme o designu, zapomíná se na jednu zásadní věc. Balkon není jen o nábytku, ale o atmosféře. Kolem pohovky jsme natáhli dřevěné treláže a na ně připevnili umělý břečťan. Dole stojí tři květináče s levandulí, která odpuzuje komáry. Večer rozsvítíme řetěz LED světel s teplým žlutým světlem. Vznikne intimní koutek, kde v létě trávíme večery s vínem. Když přijde návštěva, balkon se změní na ložnici. Stačí rozložit tu pohovku, vytáhnout deky z úložného boxu a máte hotovo. Žádné stěhování matrací z pokoje, žádné improvizované lehá
Například bed with storage je v podkroví absolutní must-have. Pod postelí s hloubkou čtyřicet centimetrů se dá uskladnit nejen sezónní oblečení, ale i všechny ty přehozy a deky, které v létě zbytečně zabírají místo ve skříni. My jsme zvolili model s čelní stěnou, která kopíruje sklon střechy, a pod postelí se dají vysunout tři velké šuplíky na kolečkách. Žádné zvedání těžké matrace, žádné harampádí na očích. Klíčové je nechat si postel vyrobit na míru – běžná postel z obchoďáku by totiž u zdi s úkosem končila v půlce a vy byste se do postele museli plazit po kolenou. Náš truhlář udělal rám přesně pod úhlem sedmdesáti stupňů a najednou se podkroví začalo rýsovat jako opravdová ložn
Myslím, že největší omyl v eco friendly interiors je představa, že musí být drahé a nedostupné. Pravda je taková, že investice do kvalitního rámu a mechanismu se vrátí už po pěti letech, kdy sousedé vyměňují už třetí pohovku. Já mám svou současnou sedačku šestým rokem. Stála sice dvakrát tolik než průměrný kus z nábytkářského řetězce, ale za tu dobu jsem neutratila ani korunu za opravy. Navíc – když se rozhodnu změnit styl, stačí přehodit potah nebo nechat přečalounit. To stejné platí pro ložní prádlo: místo deseti levných sad kupuju tři kvalitní lněné, které peru na třicet stupňů a suším na vzduchu. Šetří to peníze, přírodu i místo v krede