Další věc, kterou jsem se naučila, je výběr matrace. Mnoho lidí podcení, že na rozkládacím gauči stráví celou noc. Klasická tenká pěnovka z hobby marketu vás po pár hodinách začne bolet záda. Já dlouho hledala a nakonec jsem vsadila na foam mattress s paměťovou pěnou. Tloušťka 15 centimetrů je minimum, ideálně 18. A hlavně – matrace by měla ležet na pevné desce, ne na síťovině. Mnoho levných sedaček má jen textilní pásy, které se časem prověsí. Proto se vždycky dívám, jestli je součástí i pevná deska nebo aspoň lamelová jádro. Slatted frame, tedy laťkový rošt, je fajn, pokud je hustý a pružný. Ale u rozkládacích mechaniků často chybí. Když už mám utratit peníze, chci, aby hosté ráno vstávali odpočatí, ne se zkroucenou páte

Další věc, kterou jsem se naučila, je práce se světlem. Skandinávci si zakládají na vrstvení osvětlení, protože dlouhé zimy bez slunce jsou depresivní. Do obýváku jsem dala jednu hlavní lampu s bílým stínidlem na strop a dvě menší stojací lampy s teplou žárovkou. Nenápadná LED pásek pod postelí s úložným prostorem mi osvětluje cestu na WC, aniž bych budila spolubydlícího. Závěsy jsou lněné a naprosto bílé. Žádné těžké závěsy, které by kradly světlo. Každé ráno se probouzím s pocitem, že mám byt o dvě velikosti větší, než ve skutečnosti

Nesmíte zapomenout na vzduch. V otevřeném prostoru se kuchyňské pachy šíří rychleji než v oddělené místnosti. Pokud vaříte často, pořiďte si výkonný digestoř a záclony, které se dají prát. Já mám roletky z bavlny, které jednou za měsíc hodím do pračky. A ještě jedna rada – pořiďte si vozík na kolečkách. V open space designu je totiž každý centimetr pultu drahý. Na vozíku mám kávovar, toustovač a mixér. Když je nepoužívám, odsunu ho do kouta za dveře. Během vaření ho přitáhnu k lince. Je to geniální řešení pro malé kuchyně. A když přijde návštěva, vozík schovám pod stůl. Takhle vypadá byt vždy čistě a vzdušně, i když zrovna neuklíz

Moje první velké dilema bylo spaní. Byt měl jen jednu místnost, ale já potřebovala občas ubytovat přátele nebo rodiče. Pořídila jsem si tedy na míru vyrobenou postel s úložným prostorem pod matrací a nad ni umístila úzkou poličku na knihy. Jenže hosté se nevešli. Pak jsem objevila genialitu skandinávského řešení: sofa bed s pevným dřevěným rámem a pohodlnou foam mattress o tloušťce 16 cm. Na rozdíl od laciných skládaček, kde cítíte každou pružinu, tato varianta nabízí stejný komfort jako klasická postel. Přes den vypadá jako elegantní sedačka s jemným velvet upholstery v šedé barvě, večer se z ní stane plnohodnotné lůžko. Žádné skladování dek nebo polštářů pod gau

Tady přišla na řadu druhá fáze: nahradit ten gauč něčím, co přes den slouží jako sedačka a v noci jako postel. Rozhodla jsem se pro sofistikovaný kousek s elegantním vzhledem, ale s technikou, která nezabírá místo navíc. Zvolila jsem pohovku s velurovým čalouněním. Ten materiál je příjemný na dotek a odolává skvrnám od kávy lépe než len. Jenže obyčejný rozkládací gauč by v mé garsonce znamenal každý večer stěhovat konferenční stolek, což jsem po dvou týdnech vzdala. Potřebovala jsem systém, který zvládnu obsloužit jednou rukou s kávou v dru

Začala jsem u podlahy. Starý koberec jsem vyměnila za světlé vinylové dílky napodobující dub, které opticky zvětšily místnost o dobrou třetinu. Pak přišla na řadu otázka spaní. Byt má jen jednu místnost a já často hostím kamarády z Prahy. Klasická postel by zabrala půlku pokoje, a tak jsem sáhla po sofě s úložným prostorem. První týden byl peklo – zkoušela jsem tři různé modely, než jsem našla tu správnou. Nakonec zvítězila varianta s kvalitním složeným rámem a pěnovou matrací o tloušťce 16 centimetrů, která se přes den schovává pod sedákem a v noci poskytuje stejné pohodlí jako běžná pos

Samozřejmě narazíte na omezení. Většina chodeb má standardní šířku okolo 110 až 130 centimetrů, což znamená, že se tam nevejde klasická dvoumístná pohovka. Musíte hledat speciální užší modely, často označované jako vestavné nebo hotelové typy. Ty mají obvykle 70 až 80 centimetrů na šířku a po rozložení poskytnou lůžko o délce 190 centimetrů. Já mám přesně takový pull-out sofa, který se vytáhne dopředu jako šuple. Tento mechanismus je spolehlivý a nezabírá místo do stran, což oceníte v úzkém koridoru. Pull-out sofa jsem objevila až po roce hledání, protože většina obchodů nabízí jen klasické rohové nebo středové seda

Jenže pak přišel problém s každodenním převlékáním. Když máte pull-out sofa, musíte každé ráno skládat matraci, uklízet polštáře a narovnávat potahy. Po třech týdnech mě to přestalo bavit. Narazila jsem na click-clack mechanismus, který používají Dánové už desítky let. Jedním pohybem přeměníte sedačku na lehátko a záda se sklopí do horizontály. Žádné tahání, žádné vyndávání dílů. Důležité je zkontrolovat, zda má mechanismus kovové ložisko, jinak po roce začne vrzat. Moje současná sedačka stojí na slatted frame z bukového dřeva, který se dá v případě potřeby vyjmout a vyčistit. To je něco, co české obchody často nenabíze